O tom ani nesnil. Moravec byl v deseti na vozíku, teď má stříbro ze Soči!
Poctivý dříč, který se vzepřel verdiktu lékařů a šel si za svým sportovním snem. Biatlonista Ondřej Moravec jako dítě musel překonat vážné zdravotní problémy, které ho na čas dokonce upoutaly na invalidní vozík. Později si také prošel střeleckým peklem, před pěti lety ve štafetě netrefil ani jeden z osmi pokusů. Teď díky bezchybné kanonádě vybojoval stříbrnou olympijskou medaili.
Před 19 lety by asi rodiče Ondřeje Moravce na člověka, který by jim řekl, že jejich syn získá stříbrnou olympijskou medaili, koukali jako na blázna. Když bylo Ondřejovi deset let, lékaři u něho totiž objevili Perthesovu chorobu, při které se rozkládá kyčelní kloub.
Moravec si prodělal dlouhodobé léčení, půl roku se mohl pohybovat jen na invalidním vozíku. Jeho touha sportovat ho ale přes všechny komplikace dokázala přenést.
Mezi juniory vyčníval, na juniorských mistrovstvích světa získal tři stříbrné a pět bronzových medailí, nejvíc z českých biatlonistů. Pak ale přišel těžký přechod mezi dospělé, po kterém z něho byl prakticky jen průměrný závodník.
Poprvé na sebe výrazněji upozornil v sezoně 2005/06, kdy si vybojoval účast na OH v Turíně. Poté však měl dlouho problémy se střelbou, které vyvrcholily v roce 2009 – tehdy na Světovém poháru ve Vancouveru ve štafetě z osmi pokusů netrefil ani jednou terč. Pomohl mu až speciální trénink se sportovními střelci z klubu SKP Plzeň a jeho kariéra opět začala stoupat.
V minulé sezoně v závodech SP čtyřikrát pronikl do elitní desítky a oslavil premiérový triumf v Oslu. Na domácím světovém šampionátu v Novém Městě dotáhl smíšenou štafetu k bronzu, v individuálních závodech mu dvakrát těsně unikla medaile.
Teď biatlonista, kterému se kvůli splašené střelbě přezdívalo Janek, předvedl absolutně zkušený výkon, v olympijské stíhačce na 12,5 kilometru střílel naprosto v klidu a na jistotu, což mu díky chybám soupeřů vyneslo fantastickou stříbrnou medaili.
