Ještě dva roky zpátky chodil slovenský žokej Lukáš Matuský do fabriky montovat nádrže do aut, aby uživil rodinu. Z dostihů neměl šanci pořádně vyžít. Teď je dvojnásobným vítězem Velké pardubické se Slavia pojišťovnou. Před dvěma lety slavil s Hegnusem před prázdnými tribunami, teď si ovace užil se vším všudy. S osmiletým hnědákem Mr Spexem (Lokotrans, trenér Luboš Urbánek) byli nejlepší. „Špek byl famózní,“ ocenil vítězného koně.
Přestože v něm vřely obrovské emoce, chvíli po dostihu už na Lukáši Matuském znát nebyly. Usmíval se, děkoval za podporu a s klidem povídal o druhém vítězství ve Velké pardubické. Stejně jako před dvěma lety ho věnoval své zesnulé mamince. „A rodině,“ dodal okamžitě.
Jak se cítíte jako dvojnásobný vítěz Velké pardubické?
(zvedne sklenici s vodou a napije) „Jsem smedný... Emoce ve mně stále jsou, užívám si to. Před tolika diváky to je opravdu emotivní. Mnohem víc, než když před dvěma roky byly prázdné tribuny.“
Je to velký rozdíl?
„Prázdné tribuny, žádné emoce. Plné tribuny – velké emoce. Těšíte se, bavíte, je to úplný rozdíl.“
Emoce na vás ale moc vidět nejsou, prožíváte je vnitřně?
(usměje se) „Nejsem typ člověka, že by emoce dával ven. Jo, když jsem projel cílem, tak to vypuklo. Těšil jsem se, radoval. Jinak jsem takový v pohodě.“
Taktika vám vyšla, jak jste si plánovali? Nebo jste musel improvizovat?
„V paddocku jsme se bavili, že nechám koníčka rozdýchat, rozcválat, nikam se nepoženeme. Po Taxisu jsme se ocitli v první pětce, tak jsem ho nechal v klidu. Tempo bylo obstojné, místy i pomalé, takže nebylo potřeba ho tahat dozadu. Nechal jsem ho, aby měl plac na skoky, aby dobře viděl a dobře skákal.“
Měli jste nějaký kritický okamžik?
„Kritické vždy bývá, když se koně zahledí na skoky, na fotografy, tak tam chyby jsou. I ten můj byl ze začátku trošku čumivý, ale pořešilo se to. Nemusel jsem ani nikoho přeskakovat. Ale jak jsme šli přes náměstí na překážku 10a, tak jsem tam měl s prázdným koněm trochu kolizi. Ale všecko bylo ok.“
Do sedla jste se dostal po zranění Jana Kratochvíla, měl jste hned jasno?
„Když se Honza Kratochvíl zranil, tak přišla nabídka od trenéra Luboše (Urbánka). Vím, že je to kvalitní, dobrý kůň, tak jsem nad tím ani neváhal. Jinak bych asi jezdil Jarovi Brečkovi Stara. Honzu pozdravuji a moc mu přeju, ať se dá rychle do cajku a ať se rychle vátí mezi nás.“
Ještě nedávno jste kromě dostihů chodil klasicky pracovat do fabriky. Připomenete, proč?
„Ještě tak dva roky dozadu jsem pracoval v Plastic Omnium, tam se vyrábí nádrže do aut. Když jsem vyhrál s Hegnusem, tak jsem ještě ve fabrice dělal. Od března roku 2021 už tam nejsem.“
Čistě dostihy se nedalo uživit?
„Práce u koní vás finančně nezabezpečí. A když máte rodinu, musíte ji živit. Tak jsem musel od koní do fabriky, kde jsem měl lepší plat. Když mi vycházely směny, tak jsem pak šel po práci ještě jezdit a trénovat na koních. Pak jsem pracoval na sobě a pak zase do práce. Byl jsem tam zhruba dva a půl roku, pak jsem začal třikrát týdně dojíždět k Radkovi Holčákovi.“
Vítězství s Hegnusem vás vrátilo naplno mezi žokeje?
„Ani ne, ale když jsem se chtěl věnovat práci, co mě baví, to znamená ježdění dostihů, tak jsem musel zvolit jinou variantu. Naplno jsem začal spolupracovat s Radkem Holčákem.“
Že byste s koňmi seknul, to vás někdy napadlo?
„Ne, ne, to jsem nikdy neměl v hlavě, že bych s koňmi a dostihy seknul. Baví mě to a chci dělat, co mě opravdu baví. Fabrika byla jen kvůli penězům.“
Před dvěma lety jste vítězství věnoval mamince, komu teď?
„Tak samo. Pro maminku a pro rodinu.“
Související články
