Šest vítězství ve Velké pardubické stačilo, aby Josefu Váňovi vyrostl na závodišti pomník. Sedmapadesátiletý žokej ale na tohle téma brblá a v neděli se hodlá v sedle Tiumena o vítězství pokusit znovu. Nejdřív ale bude muset vyléčit nastydnutí.
Bolavá hlava a rýma komplikují Josefu Váňovi život, ale před Velkou pardubickou mu energii neubírají. Otázky na termín svého posledního dostihu odpaluje s klidem. I když už za dva roky by se mohl pokusit překonat rekord Vladimíra Hejmovského, který v roce 1951 vyhrál devět dní před svými šedesátinami.
Jste fit?
„Trošku jsem se nastydl a nějak mě rozbolela hlava. Je to momentální nachlazení. Cítím se dobře. Věřím, že večer lehnu, dám si paralen a budu v pořádku. Jsem na tom líp jak loni. Dokázal jsem to při poslední kvalifikaci na Lirainovi, úžasně jsem si to užil. Ani jsem se nezadýchal. Na jaře jsme si se synkem koupili kola a přes prázdniny se hecovali. Udělal jsem dost.“
Josef Váňa chce zvítězil posedmé • Foto Archív
Děláte ještě stále každé ráno sto kliků?
„V žádném případě sto nedám, tak třicet, čtyřicet, někdy i padesát. Podle toho, jak vstanu. Cvičím míň než dřív. Ne z důvodu operované ruky, ale míň se mi chce. Do posilovny ani jít nemůžu. Kdybych tam vlezl, tak bych se zničil a bylo by mi týden špatně.“
Nedávný exhibiční fotbalový zápas mezi dostihovými žokeji a parkurovými jezdci byl v rámci přípravy?
„Spíš pro zábavu. Na to, abychom vyhráli, tam jsou mladí srnci. Když jsem hrál asi deset minut, tak mě nějaký kolega napálil do toho operovaného loktu. Tak jsem odešel a pak na chviličku nastoupil. Ale nebyl jsem tam, abych dával góly a dělal výsledek.“
Dřív jste hrával i závodně, jaký jste byl fotbalista?
„Za Sokol Slopné jsem v okresním přeboru a I. B. třídě hrál středního útočníka. A jak jsem po pár letech na horách získal kondičku, tak jsem radši hrál zálohu. To jsem byl k neuběhání.“
Dojatý Josef Váňa při Sportovci roku • Foto Michal Beránek (Sport)
V jakém stavu je váš zraněný loket?
„Problémy mám x let. Po operaci to s rukou není lepší, není to horší. Když to šlo loni, proč by to nemohlo jít letos. Já jezdím na koních, jsem rád, že ještě můžu. Až nebudu moct, tak nepojedu. Kdybych měl při Velké pardubické dělat ostudu, tak tam nepolezu. Já jsem si posledních deset let pořád myslel, že to jednou musí přijít. Přišlo to loni. Když to letos zkoním a bude to stát za prd, tak toho klidně můžu nechat.“
Cítíte letos šanci vyhrát posedmé?
„Squadra koní je tak vyrovnaná, já takovouhle vyrovnanost favoritů nepamatuju. Já si to chci v první řadě užít, možná to bude naposledy. Každopádně do dostihu jdu i s tím, když motyka vystřelí, proč to nevyhrát i posedmé. Já nevím, jestli si to až moc přeji, ale bylo by to nádherné. Reálné to je, ale je nás tam dvacet.“
Může to být vaše poslední Velká pardubická?
„Nemám v tom jasno. O tomhle se už bavit nebudu. Nechci napodobovat pana Hejmovského.“
Vaše bronzová socha v životní velikosti však bude na závodišti odhalena už v neděli ráno, jste za tu poctu rád?
„Já na to mám svůj názor. Já z toho nadšenej nejsem. Když to někdo zaplatil a udělal, já v tom bránit nemůžu.“
Žokej Josef Váňa přebírá z rukou Václava Klause medaili Za zásluhy II. stupně • Foto ČTK
Líbí se vám ta socha?
„Nelíbí se mi, protože tam mám křivou nohu a to není pravda! (smích) Ne, dělám si legraci. Ještě jsem ji neviděl.“
Neberete to jako uznání své práce?
„Já to takhle neberu celý život. Když lidi říkají, že jsem dobrej, já se na tom koni cítím jako každej jinej žokej. Já jsem nikdy nepublikoval, že jsem lepší než ostatní. Já se akorát můžu hecovat se svým synem. Nikdy jsem nebyl takový, že bych se na někoho povyšoval. Já se jako hvězda necítím. Když ji ze mě dělají, tak ať si dělají. Já chodím nohama po zemi.“
Chcete mít sportovní informace jako první? Objednejte si SMS a MMS zpravodajství iSport.cz »
Související články
