Bojoval s rakovinou a vyhrál. Teď si český badmintonista Petr Koukal přeje, aby se jeho životní příběh stal inspirací pro další nemocné lidi. Založil speciální projekt, k němuž zval i cyklistu Lance Armstronga a točí autobiografický film. Ten by měl vyvrcholit vysněnou účastí na olympiádě.
„Snad se mi to podaří, fyzicky jsem na tom lépe než před nemocí,“ těší ho.
Za pár měsíců od poslední chemoterapie se mnohé změnilo. Vyhrál jste domácí titul a netajíte se ani tím, že byste rád jel na olympiádu v Londýně. Jak vidíte svou šanci?
„Věřím, že se tam dostanu. Těžko to dávat do čísel a procent. Možná 85%? Záleží na výkonech, jak se budu prezentovat i jak budou hrát ostatní kluci. Z českých hráčů asi pojede jen jeden, takže budu muset v kvalifikačních turnajích vydat to nejlepší. I když už mám něco za sebou, tak to nepodceňuji. Nepůjde to samo.“
Cítíte však, že jste herně na tom jako dřív?
„Ano, je to dokonce lepší než před nemocí. Horší je to s regenerací, třeba vydržím jeden set ve správném nasazení, ale nedokáži to udržet po celý zápas. Na tom musím zapracovat.“
Založil jste i nyní projekt www.rakovinavarlat.cz a také točíte film o své nemoci s názvem Cesta snu. Jak vás to napadlo?
„Chtěl jsem aby lidé věděli, že i včasný nález může zachránit život. Napadlo mě to pár dní po operaci a ten projekt od té doby vzniká. Stejně jako ten film, který probírá názory, pocity, léčbu i úspěšný návrat na kurty. Doufám, že vyvrcholí úspěšnou kvalifikací na olympiádu a také jednou bude i v kinech.“
Do projektu jste zval i cyklistu a několikanásobného vítěze Tour de France Lance Armstronga. Jak to dopadlo?
„Ztroskotala komunikace, ani moc nevím v čem byl problém. Asi jak jsem se uzdravil a vrátil na hřiště, tak to šlo trochu stranou. Chtěl bych ale v tom projektu a jiných akcích pokračovat, i když je mi jasné, že se také budu muset připravovat na tu olympiádu.“
Jaké máte reakce ze zahraničí?
„Podporovali mě, v Japonsku jsem od nich dokonce dostal velký plakát s podpisy nejlepších hráčů světa. Zároveň ale také vnímám, že si na mě všichni více věří. Musím si zpět vydobýt respekt.“
Na vaší ruce přibylo tetování olympijských kruhů. Je to jeden z dalších motivačních prvků na Londýn?
„Nechal jsem si ho udělat spíše z hecu. Viděl jsem to na minulých hrách v Pekingu a přišlo mi to vkusné. Trvalo mi ale asi tři čtvrtě roku, než jsem se k tomu odhodlal. Teď tam mám kruhy a když se kvalifikuji, tak pod ně ještě přijde letopočet.“
