Před více než čtyřmi lety odchytal legendární brankář Dominik Hašek exhibici, kdy se proti sobě postavili šampioni z Nagana a výběr Zlatého hattricku z let 1999 až 2001. V tu dobu se zařekl, že si výstroj už neoblékne. A přece! Bylo to v průběhu ledna v Tibetu, kde v rámci charitativní akce učil chytat místní děti. „Byla to pro mě krásná zkušenost,“ přiznává 54letý bývalý gólman.
Během celého pobytu se skoro nezahřál. „Maximálně prsty o teplý čaj,“ popisuje Dominik Hašek zkušenost z Malého Tibetu, v němž jsou možnosti na vytápění velmi omezené. O to víc místní mastí hokej. A jeden z nejlepších gólmanů historie v rámci charitativního projektu, který organizuje Hnutí Brontosaurus v Himálajích, to poznal na vlastní kůži.
Jaká to pro vás byla zkušenost?
„Hrozně cenná. Brontosauři tam pomáhají stavět školu, navíc dodali dětem hokejovou výzbroj, protože hokejové nadšení je tam obrovské. Hrají na přírodních kluzištích, zamrzlých rybnících, nemají ani jedno umělé hřiště. Ale vůbec jim to nevadí, zápal jim to nebere. Naopak. Od půlky prosince asi tak do konce února je tam hokej sportem číslo jedna. Protože je to skoro jediná zábava, místní jinak nepracují, děti v tu dobu nechodí do školy.“
Jak to?
„Protože je tam velká zima a školy se nevytápějí. Je nedostatek dřeva a jiné možnosti v podstatě nejsou. Mají sice někde plynové bomby, ale zapínají je jenom výjimečně, když přijde návštěva. Třeba když jsme se zašli podívat do sídla tamní národní hokejové asociace, což byla malá místnůstka asi pět krát pět metrů, tak na naši počest plyn na chvíli zapnuli. Dostali jsme navíc čaj, takže jsem si hned ohřál prsty.“
Překvapilo vás, že je tam hokej tak populární?
„Lidé jsou do něj nadšení. Opravdu. I děti. Holky, kluci, prostě všichni. Během těch necelých tří měsíců je to národní sport.“
Takže když vás česká charitativní organizace oslovila, neváhal jste?
„Když člověk může pomoct dobré věci, tak proč ne? Výzbroj už tam děti mají, dokonce i dva české dobrovolníky, kteří jim dávají hokejové základy. Ale potřebovali někoho, kdo jim ukáže, jak se chytá. Když jsme tam přijeli, zjistili jsme, že nikdo chytat nechce. Všichni toužili dávat góly. Ale potom, co jim pustili film o našem vítězství v Naganu, přihlásili se hned čtyři kluci, že chtějí do brány... Takže jsme dva vybrali.“
Místo trestných lavic postavené židle
O vás dobře věděli, že? Co jste v kariéře dokázal.
„Ano. Mají tam internet, takže si na něm všechno najdou. Mají rádi NHL a vědí, kdo se v zámoří prosadil. Navíc i právě Nagano znali.“
Co všechno jste je během pár dní stihl naučit?
„Začali jsme tím, jak se vůbec obléct. Protože ani to není sranda, když to někdo nezná. Kluci ze začátku nechápali, že to mohou zvládnout sami. Zapnout si řemínky, vzít si vestu. Navíc když je venku minus deset. Tam pochopitelně nemají žádnou kabinu, jak znají české děti. Těm navíc pomáhají rodiče... V Tibetu to děti musí zvládnout samy. Potom jsem jim ukazoval, jak držet hokejku, jak bruslit od tyčky k tyčce, jak i chytit puk. Prostě základy. Odjížděl jsem s dobrým pocitem, že jsem je něco naučil.“
VIDEO: Podívejte se na výuku Dominika Haška v Himalájích
Dokonce jste jim to ukázal přímo v akci ve výstroji. Museli vás hodně přemlouvat?
„Je pravda, že jsem si řekl, že už se do toho nikdy oblékat nebudu. Ale tohle byla naprosto mimořádná událost. Byl jsem v zemi, kde to kluci potřebovali vidět. Do té doby nikoho chytat neviděli. Takže jsem považoval za správné, abych se do toho oblékl a ukázal jim to přímo na ledě. Věděl jsem, že to klukům prospěje. Pak jsem je nechal, aby si na mě zastříleli, zajezdili blafáky. Byla při tom i legrace, všichni to ocenili. Podle bezprostředních ohlasů si to kluci užili.“
V minulosti jste tvrdil, že vás trenéřina, kdy byste se věnoval výchově vašich nástupců, příliš neláká. Nezměnilo se to teď?
„Ne, ne. Tohle byla výjimka. Proto jsem do toho šel. Byla to výborná zkušenost.“
Plánujete, že se tam ještě někdy vrátíte?
„Uvidíme, ale možná za pár let jo. Zajímalo by mě, jak se tam hokej vyvíjí. Teď se vším začínají, hřiště mají přírodní, třeba místo trestných lavic jenom postavené židle. Ale to nic nemění na jejich vášni. Jsem rád, že jsem to mohl poznat. Je to úplně jiný svět. Odjížděl jsem s dobrým pocitem, že to stálo za to.“
