Šampioni B+Š: Hattrick? Na Titanicu lidi zajímal New York a jak to dopadlo
PŘÍMO Z BĚLEHRADU | DVOJROZHOVOR | První titul, navíc doma, ten nejde přebít, shodli se obhájci Tomáš Berdych s Radkem Štěpánkem. Vyhrát však senzačně podruhé za sebou, navíc na horké srbské půdě, chutná také báječně.
Radku, jste prvním mužem v dějinách, který vyhrál dva rozhodující páté zápasy finále za sebou. Jak je vám po těle?
ŠTĚPÁNEK: „Je těžké najít správná slova, abych ty emoce vyjádřil. Vyhrát takhle dvakrát v řadě je nepopsatelný pocit. Kdyby mi někdo na začátku roku po operaci řekl, že tady teď budu zase sedět s pohárem, vysmál bych se mu. Ale zvládli jsme to zase, zapsali jsme naši zemi do historie. Vždyť jsme teprve pátou zemí, která dokázala Davis Cup obhájit. Stali jsme se legendami.“
Když jste v roce 2007 začínali vaši společnou éru, věřili jste, že pohár jednou vyhrajete. Získali jste ho dvakrát za sebou. Je to víc, než o čem jste snili?
ŠTĚPÁNEK: „Určitě jsme tehdy snili o míse. Pracovali jsme na tom hodně tvrdě, hodně dlouho. Poprvé se nedá nikdy přebít. Ale zopakovat to hned rok po tom, je něco neuvěřitelného. To, že vyhrajeme dvakrát po sobě, o tom se nám vážně ani nesnilo.“
BERDYCH: „Měli jsme za cíl vyhrát ji jednou. Ale s jídlem roste chuť, tak proč to nezkusit ten další. A zase se to povedlo. Prostě skvělý.“
Co takhle otázka na hattrick?
BERDYCH: „Lidí na Titanicu se také ptali, co budou dělat v New Yorku. Teď přemýšlím akorát o volnou, abych se dal po té šíleně dlouhý sezoně dohromady. Necháme to osudu.“
Tíhu zápasů nesete na bedrech většinou vy dva. Je proto i váš výkon o to výjimečnější, že jste dokázali zůstat zdraví a připravení dva roky po sobě?
BERDYCH: „Tak letos začal Davis Cup všelijak. Nejdřív chyběl Radek, pak zase já. Letos jsme se o to podělili všichni, abychom mohli slavit. Tohle je nejdelší soutěž na světě, hraje se celý rok. Srbové neměli štěstí, aby byli fit. My jsme naopak byli dobře nachystaní. I když jsme toho i my všichni měli plný brejle, zvládli jsme to prostě líp než oni.“
Co bylo, Radku, horší – jít na kurt v Praze proti Almagrovi, kdy jste mohl překvapit, či dnes s Lajovičem, kdy jste musel vyhrát?
ŠTĚPÁNEK: „Těžší pro mě bylo jít v Praze proti Almagrovi. On byl v tom utkání favoritem, to je pravda, ale my jsem hrozně moc chtěli. A získat mísu před domácími fanoušky je nejvíc. Tady to byla jiná situace, čekalo se to ode mě. Strašně mi pomohla právě ta loňská zkušenost. Zápas jsem si i užíval, protože jsem věděl, že nad ním mám velkou převahu a kontroloval jsem hru.“
Loni jste hrál pátý zápas v potítku od Tomáše Berdycha, měl jste letos něco podobného?
ŠTĚPÁNEK: „Potítko jsem neměl, jelikož už vyměnil firmu a já jsem docela pověrčivý. Měl jsem s sebou jeho tipy na Lajoviče, které mi dal. A hlavně vůli po tom, že chceme zase získat trofej. My už na sebe ani nemusíme moc mluvit. Stačí nám se na sebe podívat a víme, o čem to je.“
Mluvíte o tom, že jste se stali legendami. Před rokem se na vašem finále v Praze sešla sestava z roku 1980. Dovedete si představit, že se takhle někdy za dlouhá léta sjedete na finále i vy?
BERDYCH: „Přijedeme?“
ŠTĚPÁNEK: „Jóóó. Když bude příležitost, tak rádi.“
