Navrátil měl slzy na krajíčku: Jsem na kluky hrdý, ještě se sejdeme
VIDEO Z OSLAV | Jenom výjimečně se stalo, že měl Jaroslav Navrátil u tenisu slzy v očích. Poté, co Radek Štěpánek proměnil mečbol v rozhodujícím zápase daviscupového finále v Srbsku, už na krajíčku měl. „Moc tomu nechybělo. Musel jsem to hodně krotit, když jsem to viděl,“ přiznal Navrátil, který finále sledoval kvůli léčení plicní embolie doma u televize.
Jako divák zhruba 750 kilometrů od Bělehradu mohl být v klidu. Emoce i tak pracovaly naplno. Denně byl v kontaktu s týmem, se zastupujícím kapitánem Šafaříkem. A po zápase si nalil sklenku sektu. Slavit tak začal vlastně dřív než vítězové v dějišti.
Je radost na dálku stejně intenzivní, jakou jste vloni zažil přímo na lavičce?
„První radost vždycky bývá velká, dokázali jsme to doma v O2 Areně. Ta druhá je o to větší, že jsem ji zažil po sedmi letech u televize. Sedět, trpět a vidět, jak tam kluci bojují, jak hrají a s jakou ctí reprezentují, to byl zážitek. Dokázali vyhrát lehce, musím říct lehce, protože všechny tři zápasy, s kterými jsme počítali, jsme vyhráli 3:0, o to je to cennější. Letos jsme hráli tři zápasy venku, a byly to těžké zápasy, jen jednou jsme hráli doma. To druhé vítězství a obhajoba je neskutečná, moc států ji nemá.“
Překvapili vás Štěpánek s Berdychem, jak suverénně finále zvládli?
„Oba se na to obrovsky těšili, skvěle se připravili. Jsou to profíci tělem i duší. Je to jeden z nejlepších párů, a nemyslím teď deblových, teď myslím co se Davis Cupu týká. Sešlo se moc generací hráčů, v Československu i v jiných státech, které nedosáhly ani do finále, natož na dvě vítězství.“
Nepochybuje o tom, že oba patří už teď do daviscupové historie?
„Historie je to obrovská. Oni vyhrát chtěli, všichni jsme to chtěli. Dokázali jsme to vloni, a už tehdy jsme věděli, že o to těžší to bude letos. Na první dva zápasy jsme nebyli kompletní, hráli naši druzí kluci, a ti nás taky dostali do semifinále a do finále. Na to bych nezapomínal. Je to podíl i těchto kluků. Hájka, Rosola i Veselého. Bez nich by finále taky nebylo.“
Nezapomínejte, že kompletní nebyl tým ani ve finále. Musel si poradit bez vás.
„Proto jsme s klukama mluvili. Jak s klukama, tak s kápem Šafaříkem. On to jednoduché neměl, protože i když s námi na zápasech je, tak dělá jinou práci. On se toho bál, ale dostal důvěru moji i kluků, a úkol, který nebyl lehký, splnil na sto procent.“
Co týmu řeknete, až se uvidíte?
„To budou emoce. Protože sledovat je v situaci, v jaké byli… V prostředí, jaké bylo… Zrovna dneska to v Bělehradě nebylo příjemné, dělali tam všechno proto, aby naše kluky rozhodili. Jsem na ně hrdý. Je to parta lidí a hlavně oni dva, kteří chtějí reprezentovat. Je to obrovské vypětí a oni ho zvládají na dvě stě procent.“
Věříte ve vítězný daviscupový hattrick?
„To je předčasné. Teď jsme dokázali vyhrát podruhé za sebou, příští rok se všechno uvidí. Los je nepříjemný. Jet do Kanady na 2. kolo by bylo těžké, semifinále ve Španělsku ještě těžší. Uvidíme.“
Co jste v televizi užil víc než na místě?
„Opakovačky. Taky je zápas klidnější. Člověk vidí situace, třeba konkrétně jak Tomáš Berdych zkazil ten vysoký volej. Všichni říkají, že byl lehký, ale on nebyl lehký, byl vysoký. Tomáš se bál toho, jak se Djokovič hýbe, chtěl hrát volej přísněji, nehrát ho metr do kurtu. To člověk na lavičce nevidí. Vidím v televizi Nenada Zimonjiče, jak je dojatý, a to oni prohráli. To jsou emoce, tyhle situace se nezapomínají a zůstávají v hlavě.“
Vychutnal jste si i tenis víc?
„Byl jsem se ženou, synem a jeho přítelkyní. Užil jsem si to víc než na místě, kde to jsou povinnosti, lítání, starosti. Není tolik času. Ale na lavičce mám zase blíž klukům, jsem s nimi v každodenním kontaktu.“
Takže byste neměnil?
„Ne, určitě ne. Myslím si, že když to dobře dopadne, ještě se příští rok uvidíme.“
