Víc, než o čem kdy mohli snít. B+Š přerostli Lendla a spol.
Před rokem se přešťastní Tomáš Berdych s Radkem Štěpánkem fotili u salátové mísy s hrdiny z „osmdesátého“ jako rovní s rovnými. Po neděli už si mohou Ivana Lendla, Tomáše Šmída, Jana Kodeše a Pavla Složila dobírat. Dva je totiž víc než jedna.
Generaci jejich předchůdců se nepodařilo obhájit či přidat další triumf o několik let později, z čehož jsou dodnes zklamaní. Štěpánek s Berdychem takové výčitky mít nemusí, na daviscupové scéně Lendla a spol. přerostli.
Vsadím se, že se jim v roce 2007, když doma proti Federerovu Švýcarsku rozjížděli tuhle éru, ani nesnilo, že nevyhrají pouze jednou, nýbrž hned dvakrát.
Nikomu se nemohlo snít o tom, že tak křehký organizmus, jako je tým o pouze dvou světových tenistech, může něco takového dokázat. Ve třetím tisíciletí obhájila pohár jen španělská antuková armáda Rafaela Nadala. Až nyní ji napodobili Češi.
Vzpomínáte však, jak dopadla éra Chorvatů Ivana Ljubičiče s Mariem Ančičem, jejichž „dvouhlavý“ tým nejvíc připomínal ten český? Dva roky po titulu sestoupili ze Světové skupiny.
O to víc si važme toho, co český výběr dokázal. I když finále v Bělehradě nebylo možná tak dramatické a tím pádem ani euforické jako to loňské pražské, jde o neuvěřitelný počin.
Je to klišé, ale jedná se skutečně o vítězství vůle a oddanosti. Tomáš Berdych bojuje o nejvyšší mety na profesionálním okruhu a stejně obětuje na rozdíl od mnohých jiných hvězd čas na daviscupové hrátky.
Pro Radka Štěpánka je dnes Davis Cup snad středobodem sportovního světa, tak moc ho miluje.
A stoletý pohár musí zase milovat Čechy, protože je skoro proti logice, aby se dva roky po sobě vše tak náramně sešlo.
