Když dobyla poprvé Wimbledon, bylo Martině Hingisové necelých 17 let. A za stejně dlouhou dobu se dočkala znovu. Švýcarská "veteránka" vyhrála s indickou tenistkou Saniou Mirzaovou čtyřhru a užívala si pocity, které prožívala jako teenagerka.
"Připadám si jako v dalším životě," prohlásila rodačka z Košic, která na začátku své profesionální kariéry lámala věkové rekordy. První grandslam v Melbourne vyhrála, když jí bylo šestnáct let a tři měsíce. Na konci 90. let vládla ženskému tenisu, ale brzy ji zradilo zdraví a později přišel trest za pozitivní nález za kokain.
Po dlouhých letech, kdy se převážně věnovala své druhé vášni koním, se Hingisová vrátila. Nejdříve jako trenérka a pak i jako hráčka. Ve Wimbledonu hrála turnaj legend, loni dostala do All England Clubu divokou kartu a v sobotu už křepčila s trofejí pro vítězku. Ve finále s Ruskami Jekatěrinou Makarovovou, Jelenou Vesninovou předvedla švýcarsko-indická dvojice skvělý obrat.
"Obvykle, když máte štěstí, povede se vám vyhrát (Wimbledon) jednou. Nebo jste rádi, že jste si tady vůbec mohli zahrát. Dopadlo to nad mé očekávání," líčila Hingisová. Dnes může svou radost zdvojnásobit, neboť hraje o titul i v mixu s velezkušeným Indem Leanderem Paesem.
"Nikdy bych si nemyslela, že můj návrat dopadne takhle. Ale je potřeba vždycky věřit. Bez toho se nedá na takové úrovni hrát. Vždycky jsem si říkala: máš jeden z nejlepších volejů na světě, jeden z nejlepších bekhendů na světě. Prostě je potřeba v něco věřit, pokud chcete vyhrávat," svěřila se.
Poděkovala i wimbledonskému publiku, které jí a Mirzaové v závěru dodalo neskutečnou sílu. Rusky ve třetím setu vedly 5:2. Když Hingisová s o šest let mladší partnerkou vyrovnaly, přišla pauza. Kvůli šeru pořadatelé museli připravit kurt pod střechou se světly.
"Když jsme se vrátily za stavu 5:5, měly jsme husí kůži. Z těch lidí sálala ohromná energie, tleskali nám ve stoje," popsala Mirzaová. "Za stavu 2:5 to chtělo velkou odvahu. Nemohlo to být větší drama," dodala Hingisová, která předtím na trávě ve Wimbledonu triumfovala v deblu po boku Heleny Sukové (1996) a Jany Novotné (1998).
