Příběh RF: ze vzteklouna legendou, zažil tragédii, vybudoval impérium

RF, to je jednoduše značka stylu, úspěchu, dokonalosti. A stovky milionů lidí toužily být její součástí. Žádný jiný muž ani žena s raketou neměli takovou magnetickou přitažlivost. I proto je pro mnohé Roger Federer nejlepším z nejlepších, byť jeho rivalové nakonec vyhráli štvanici a sebrali mu cenné rekordy.

Geny nezapřeš

Eric Butorac, deblový specialista, ukázal ochrance akreditaci. „Jsem hráč na zdejším turnaji, pusťte mě do haly, prosím,“ prosmýkl se i se svým trenérem dovnitř. Psal se rok 2006 a Američan se v Basileji snažil o tenisový zážitek coby divák. Poprvé v životě chtěl vidět na vlastní oči Rogera Federera. Na tribunách však nebylo jediné volné místo. Zkusme to ve sponzorských lóžích, dostali nápad ti dva a už se hrnuli na jediné dvě volné židle, které zahlédli.

Dalším čtyřem z osazenstva boxu návštěvníci evidentně nevadili. Naopak, zdáli se být vítáni. Postarší dáma s tenistou dokonce začala se zájmem konverzovat. Odkud jste? S jakou raketou hrajete? Jaký je váš žebříček? Tak to běželo pár gamů. Američan si přišel hlavně vychutnat představení virtuosa RF, nechtěl však být nezdvořilý. Proto dámě opětoval pozornost. „Takže vaše společnost sponzoruje turnaj?“ tázal se.

„Co že sponzoruje? Kdepak, tohle není sponzorská, ale hráčská lóže,“ odpověděla Lynette Federerová. „Já jsem Rogerova matka, tohle je jeho otec, sestra. A támhle agent,“ gestikulovala živě, zatímco se Butorac mohl propadnout studem do země. Federerova rodina však brala neznámého cizince jako starého známého. Je zřejmé, že tenista měl doma ten nejlepší příklad, jak se chovat k ostatním.

A nejen to. Už pro Federerovy rodiče byl hřištěm celý svět. Narodili se jedenáct tisíc kilometrů od sebe. Matka Lynette v Kempton Parku, velkém městě v Jihoafrické republice nedaleko Johannesburgu. Táta v Bernecku u St. Gallenu. Robert Federer, syn z tradiční a dobře situované rodiny, pracoval pro chemickou společnost Ciba, jež ho vyslala do JAR. Tam v podnikové kantýně potkal osmnáctiletou sekretářku Lynette Durandovou a zamilovali se do sebe. Do Švýcarska se vracel Robert už se svou milou, zanedlouho byla svatba a v roce 1979 přišla na svět prvorozená dcera Diana. A 8. srpna 1981 také Roger.

Zůstává záhadou, odkud vzal jejich syn tolik tenisového nadání. Jeho rodiče žádní velcí sportovci nebyli, všimli si však, že Roger má výborné koordinační schopnosti. Chodil už v jedenácti měsících, brzy začal kopat do míče a chytat ho. „Na hřiště jsme si museli vždycky brát balon. Hodili jste mu ho a hned se vám vrátil, zatímco ostatní děti ho honily bůhvíkde,“ vzpomíná máma Lynette, jež se v mládí věnovala bez větších úspěchů pozemnímu hokeji.

S manželem se po přestěhování do Švýcarska vrhli na tenis. Kvůli sportu, i aby lépe zapadli. Lynette držela raketu poprvé v ruce v devatenácti a později se stala dokonce mistryní Švýcarska nad 30 let. To ona byla tou sportovněji založenou z rodinného páru. Táta Robert byl větším kibicem. I proto většinou nesedávali při synových zápasech vedle sebe, neboť manželovo brblání Lynette rušilo. „Táta má tvrdou slupku a něžné srdce, máma je vyrovnanější,“ popisoval rodiče Federer.