Legenda Borg: Jsem rád, že se Ivan vrátil

Nesršel vtipem jako dobře naložený Ivan Lendl. Tichým hlasem vzpomínal na neskutečnou mánii, kterou svým tenisovým uměním v minulosti vyvolal. A stejně tichým hlasem o chvíli později mluvil o domácích úkolech, nad nimiž se svými dětmi tráví večery. Až když se ve dveřích objevil jeho tréninkový partner Mats Wilander a gesty ukazoval, že je nejvyšší čas vyrazit na trénink, Björn Borg výrazně ožil. Tenis má evidentně stále pořádně „zažraný“ pod kůží.

Nastoupíte proti Lendlovi se svou typickou čelenkou?
(pousměje se) „Ne, ne, už ji nepotřebuji.“ (poukáže na sestřižené šedivé vlasy)

A co vaše dřevěná raketa?
„Taky ne, tu už dávno nemám. Samozřejmě mám novou.“

Jaké je vaše očekávání ze zápasu proti Lendlovi po tolika letech?
„Hlavně chci říct, že je krásné Ivana zase po takové době vidět. A hrát proti němu v jeho rodném městě, na to se hrozně těším. Je velmi hezké vidět Ivana zpátky u tenisu.“

Jaká bude vaše strategie?
„Hrát svoji hru a vydat ze sebe to nejlepší. To nemění žádný hráč, ani Ivan to měnit nebude.“

Když se řekne Ivan Lendl, co se vám vybaví jako první?
„Jeden z nejtěžších soupeřů, které jsem kdy porazil.“

Obdivoval váš obouručný, uvolněný bekhend. Jaký úder jste u něj obdivoval vy?
„Když Ivan hrával svůj nejlepší tenis, každý úder byla jeho velká zbraň. Ale dva jeho nejkomfortnější údery byly forhend a první servis. Neměl žádné nedostatky, ale tyhle dva údery byly nejlepší. A kromě toho byla jeho největší zbraní mentální síla a umění zahrát v nejlepší okamžik nejlepší míče.“

Lendl také zmínil, že jste do tenisu přinesl topspin. Jak jste na něj přišel?
„Jen jsem hrál svůj tenis. Raketu jsem držel trochu jinak a přišlo mi to přirozené. Lidi mi sice říkali, že takhle přece nemůžu hrát, že to musím změnit. Ale proč bych to dělal, když to bylo velmi efektivní? Byl jsem velmi tvrdohlavý.“

Topspin je jedním z klasických úderů ve stolním tenisu a Švédsko je země zaslíbená tomuto sportu. Hrával jste stolní tenis?
„Můj otec byl velmi dobrý stolní tenista a když mi bylo šest roků, taky jsem stolní tenis hrával. Znám všechny naše špičkové stolní tenisty, jsou to fajn kluci a mám tenhle sport rád. Pořád se na něj rád dívám.“

Váš kolega Mats Wilander zmínil, že když se Ivan Lendl vrátil na kurty, přinutil tím ostatní hráče víc trénovat. I vás?
„Mats má v tomhle pravdu, ale já trénuji tři, čtyři hodiny v týdnu. Pořád se rád účastním takových akcí. Je fakt, že ti kluci jsou mladší, než já, takže je to hodně náročné, ale baví mě to. Jsem strašně rád, že se Ivan vrátil, a věřím, že u toho nějaký čas vydrží. Že to nebude jen krátký návrat.“

Proč se podle vás Lendlovi nikdy nepodařilo vyhrát Wimbledon?
„Vím, že byl dvakrát ve finále a vždycky na trávě potkal výborné protihráče. Ti na ní hráli neuvěřitelný tenis. Ivan byl výborný hráč, neměl žádné slabiny, ale ti protihráči byli v té chvíli bohužel lepší.“

Vzpomínáte, jak jste před lety hrál Davis Cup v Praze na Štvanici a neustále tam projížděly vlaky?
„Moc dobře! Vlak jezdil tam a zpátky. Hrál jsem tam Davis Cup dvakrát a na tohle nemůžu nikdy zapomenout.“

V sedmdesátých letech jste byl první tenisovou superstar, nestýská se vám po těch časech?
„Nestýská se mi vůbec po ničem. Jsem velmi šťastný i v životě, jaký teď žiju. Samozřejmě jsem byl jsem velmi pyšný na svou hru a na to, co jsem v kariéře dokázal. Ale teď už žiju jiný život a nelituji ničeho. Jsem spokojený, užívám si to.“

Užíval jste si slávu i mimo kurt? Podobná mánie nikdy dřív kolem žádného tenisty nebyla...
„Mimo kurt bylo velmi těžké žít normální život. Musel jsem zůstávat v hotelovém pokoji, protože i na recepci byla stovka fanoušků. Na jednu stranu jsem si to užíval, protože jsem byl tenista a zájem mě těšil. Na druhou stranu jsem kvůli tomu byl buď na pokoji, nebo hrál zápasy. Možná i tohle přispělo ke ztrátě motivace a ukončení kariéry.“

To byl hlavní důvod, proč jste ji ukončil už v šestadvaceti letech?
„Ano, byl jsem unavený a ztratil jsem motivaci. Vždycky jsem byl zvyklý tenisu dávat sto deset procent a najednou jsem si nebyl jistý, jestli těch sto deset procent ještě dávat chci. Proto jsem skončil.“

Jak těžké pak bylo přejít do normálního života?
„Když jsem se probudil a nemusel na tenis, byl to jeden z mých nejlepších pocitů! Že už jsem nemusel hrát, trénovat. Nechybělo mi to, cítil jsem se najednou strašně uvolněný a užíval jsem si to.“

V roce 2006 jste chtěl prodat tenisové trofeje a údajně vás přemluvil až John McEnroe, abyste to nedělal. Bylo to tak?
„Řadu věcí – rakety, trička, trofeje, jsem už před tím věnoval na charitu. Pak jsem se rozhodl, že se zbavím i wimbledonských trofejí, že je prostě prodám. Asi to nebylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí… Každopádně jsem to chtěl udělat. Ale John mi volal, a nejen on, že přece nemůžu prodat trofeje z Wimbledonu! Měl pravdu. Stálo mě pak hodně peněz, abych je dostal zase zpátky.“

Jak teď vlastně vypadá váš běžný den?
„Žiju dvacet minut od Stockholmu. Vstávám v šest, odvezu děti do školy. Pak si zahraju tenis, nebo jdu do kanceláře a věnuji se práci. Pak zase vyzvednu děti, uděláme úkoly. Nebo je odvezu na tenis a jiné kroužky, kterým se věnují. Typický rodinný život, pořád mám dny plné.“

Jak se podle vás tenis od vašich časů vlastně změnil?
„Hodně. Jsou úplně nové materiály, hraje se daleko rychleji a tvrději. Technologie je úplně jiná, logicky se tedy změnil i tenis.“

Před US Open jste označil Tomáše Berdycha ze jednoho z největších favoritů turnaje, co říkáte na jeho současné výsledky?
„Pořád může jít nahoru. Měl velmi dobrou sezonu, hrál velmi dobře ve Francii, ve Wimbledonu a také na turnaji v Torontu vypadal velmi dobře. Proto jsem mu dával hodně šancí na US Open. Je fakt, že teď nehraje vůbec dobře, ale pořád je to hráč, na kterého by si všichni měli dávat pozor. Pořád z něj může být šampion a podle mého je připraven vyhrát grandslamový turnaj. Pořád se může dostat až na vrchol.“

Na absolutním vrcholu jsou Federer a Nadal. Prvního k vám přirovnávají počtem grandslamových triumfů, druhého tenisovým stylem. Když hrají proti sobě, komu fandíte?
„Nezáleží na tom, užívám si jejich tenis a jejich rivalitu. Mají úplně odlišné styly, je fajn je proti sobě vidět. Myslím, že jsem z jejich vzájemných zápasů neviděl asi jenom dva, pro každého je to v jejich podání skvělý tenis. Já nefandím ani jednomu, prostě si jen užívám jejich krásný tenis.“