Tak a je to definitivní. Tým pro únorové olympijské hry se složí bez Martina Straky. Včera ráno mimořádný český hokejista vytočil telefonní číslo kouče Růžičky a pravil: „Sorry, Vláďo, nepočítej se mnou…“
Upřímně, tahle varianta byla pravděpodobnější než možnost, že Straka svolí a skutečně naposledy oblékne dres reprezentace.
Takže definitivně napišme: vancouverská mise se obejde bez srdcaře Straky.
Důvody? Asi jich bude víc, od každého trochu.
Dvou až třítýdenní odloučení od rodiny a plzeňského hokeje, kterému šéfuje a dennodenně jej opečovává. Možná i věk a menší motivace poprat se s mladšími soky na druhé straně hřiště. „Můj čas prostě nadešel, nemyslím si, že už bych měl týmu co dát,“ vysvětlil Straka Sportu.
„Přeci jenom už jsem v reprezentaci delší dobu nebyl, je čas pro mladší kluky. A hlavně pro ty ze zámoří, z extraligy má šanci snad jen Červenka, který opravdu vyčnívá,“ připojil svůj názor.
Co na to Růžička? „Je to velká škoda,“ odvětil.
Tu smutnou dopolední novinu kouč národního týmu nepřijal zrovna lehce, byť na zamítavé stanovisko se Růžička připravil. „Martina chápu. Nemá to jednoduché, hraje hokej, do toho dělá ještě manažera, má toho dost. A už toho taky má hodně za sebou... Tak to prostě je a já to beru.“
I Růžička je rád, že věčné dohady končí. Teď má jasno, škrtnul si další otazník ve své tvorbě týmu pro Vancouver. „Je dobře, že jsme se normálně domluvili. Nemůžu se na něj zlobit. Martin je hráč, který toho pro náš hokej udělal moc, zaslouží si absolutorium,“ vyzdvihl Růžička.
Zároveň však trenér přiznal, že finální verdikt mrzí. Do poslední chvíle se snažil Straku přesvědčit, že by stálo za to vyrazit do Kanady na slet hokejových hvězd. A Růžička se nebál přiznat, že na obdivovaného hráče tlačil. „Snažil jsem se ho přemluvit, dělal jsem pro to maximum, bohužel to nevyšlo. Je to obrovská škoda. Stráča hraje pořád výborně, je to obrovská škoda. Nedá se nic dělat,“ dodal kouč.
Takže to se Strakou dopadlo stejně jako na jaře, kdy ho na světový šampionát do Švýcarska vábil snad každý, kdo v českém hokeji něco znamená. Smutek (možná i mírné naštvání) se po téhle zprávě jistě zatoulalo i do duše Jaromíra Jágra.
Proč? Protože právě se Strakou měl na olympiádě vytvořit úderný tandem. Ti dva si vyhoví jako málokdo, jsou jako jeden mozek rozdělený na dva skvělé hokejové kusy. „S Jardou jsme to vymýšleli a zkoušeli už na jaře... Bohužel. Když máte více funkcí, jsou starosti... Znovu opakuju, Martina chápu. A vůbec se na něj nezlobím,“ vysvětluje Růžička.
Rána je to i pro českou kabinu. Nenajde se v hokejovém světě hráč, kterému by byl Straka protivný. „Martin je do kabiny super kluk. Mám ho hrozně rád, je to vítězný typ,“ vykládal Růžička.
Nakonec přiznal, že Strakově kladnému přikývnutí dával dvacet procent. „Tak na osmdesát procent jsem počítal s tím, že nepojede. To jméno jsem měl spíše v závorce. Je to hotové, dál už nemá smysl se s tím zaobírat,“ uzavřel velitel národního mužstva.
Má pravdu, na stole je další otázka: koho na centra k Jaromíru Jágrovi…
| STRAKA V REPREZENTACI |
| Poprvé nastoupil ještě za federální reprezentaci 30. ledna 1992 v rámci Švédských her ve Stockholmu proti Sdružení nezávislých států (bývalý SSSR), kterému ČSFR podlehla 0:2. Premiéru na MS si odbyl v roce 1994 v Itálii, kde český národní tým i s Jaromírem Jágrem vybouchl a skončil až sedmý n V roce 1998 si vše vynahradil, byl členem zlatého olympijského týmu v Naganu. V roce 2005 se ve Vídni dočkal titulu mistra světa. Ze své druhé olympiády v Turíně 2006 si přivezl bronzovou medaili. Startoval i na SP 1996 (8. místo) a 2004 (semifinále) S národním týmem se oficiálně rozloučil loni 4. listopadu v rámci oslav 100. výročí českého hokeje v pražské O2 Areně vítězstvím 7:0 nad Slovenskem. V reprezentaci sehrál celkem 76 zápasů a vstřelil 26 gólů. |
