Museli se vyhrabat z nejspodnějších pater. Krůček po krůčku, věčně opomíjení. Jméno ve světě si pak udělali už jako reprezentanti svého národa. Na to jsou Slováci hrdí. A na ledě je všechno tohle znát. To tvrdí Luděk Bukač, dvojnásobný trenér mistrů světa – Československa (1985) a Česka (1996).
Zápasy plné emocí, obětavosti. To Slováky dotlačilo k výhrám nad velmocemi. Přesný opak české bezbarvosti. „Dospělá mužstva ale jen ukázala sílu hotových hráčů,“ varuje trenérská legenda s tím, že potíže s mládežnickým hokejem mají obě země.
Proč došli Slováci na Hrách dál než Češi?
„Turnaj, to je časově omezená záležitost, hráči se sejdou a hrají. Důležitou roli proto má charakter mužstva. Jinými slovy, postoj hráčů k turnaji. Nejde o to, že by to někdo podcenil, ale o schopnost hráčů a částečně i jejich vedení, jak jsou schopni udělat z týmu v daném okamžiku bojovou jednotku. Všichni hráči samozřejmě chtějí uspět. Ale musí do toho dostat emoce, utvořit i motivačně silný soubor. To se Slovákům podařilo lépe než nám.“
O Slovácích se obecně říká, že jsou na svůj národ více hrdí než Češi. To platí i tady, že?
„Celé to má hlubokou podstatu. Slovenský národ, stejně jako třeba Švédové a Kanaďané, prošel v minulosti tvrdým obdobím. Dá se říct i chudobou. A ta vytváří charakter. Jestliže se z ní totiž někdo propracuje k nějakému úspěchu, pramení z toho po zásluze hrdost. Slováci ji opravdu mají větší než Češi. O tom už ostatně vypovídá naše nejslavnější literární dílo, Osudy dobrého vojáka Švejka…“
Slováci se tedy umějí prát lépe za svou zemi?
„Víte, hrdost se neprojevuje v tom, jestli někdo chce nebo nechce. Projevuje se v obětavosti. Tu Slováci mají. Problémy jim nastávají, jen když hrají s námi, to u nich vznikne jakýsi stav sebepodceňování. V jakémkoliv soupeření s Čechy nejsou tak jistí jako proti komukoliv jinému.“
Jak to, že ve Vancouveru působí slovenský tým s věkovým průměrem nad 30 let zásadně svěžejším dojmem než Češi?
„Věkový průměr samozřejmě hraje určitou roli, pokud nás zajímá limitní výkon. Ale tohle je turnaj. A tady se dá mluvit spíš o silném týmovém výkonu. Ten jim neudělal žádný jedinec, ale mužstvo. Sice tam hraje Gáborík, ale i ten se vrací jako velice kvalitní defenzivní hráč a stoprocentně plní všechny úkoly. Navíc mají výhodu oproti minulému roku v brankáři, Halák loni zdaleka nechytal jako teď, vyzrál v kvalitního gólmana.“
Stáří opor tedy nehraje roli?
„Ne. V týmovém výkonu je důležitá zkušenost. Oni stále mají brilantní techniku a to, co ztrácí fyzicky, vyrovnají prací celého mužstva. A tím nepředčili jen český tým, ale většinu celků. Vždyť se dostali mezi čtyři nejlepší, to je vynikající výsledek.“
A co chybělo Čechům?
„Stačilo se podívat na jejich tváře na střídačce. Hráči chtěli, to ano. Jenže to je někdy málo. Chyběly tomu emoce, je třeba strhnout do výkonu srdce.“
Může olympijský úspěch pomoci Slovákům stejně, jako Čechům pomohlo Nagano?
„Ale já si nemyslím, že by nám Nagano pomohlo. Je to dvanáct let, a my máme teď velké problémy s mládeží. Už nevychováváme světové hráče, kteří se dokáží prosadit v reprezentaci a tam udělat výsledky. Slováci je taky nemají, ale oni si to na rozdíl od nás uvědomují a snaží se to řešit. Já byl minulý týden na Slovensku, dělal jsem akci pro Slovan Bratislava. Tam jsem si toho nádherně všimnul. Vždyť my jako bychom si problémy vůbec nepřipouštěli. Podívejte se, jak hrají naše reprezentační mužstva. Osmnáctka, dvacítka. Naposledy dokonce šestnáctka prohrála s Maďary! A ty signály jsou dlouhodobé. Víte, já v začátcích své trenérské kariéry slyšel krásnou věc – Neanalyzuj, proč jsi prohrál. Ale proč jsi vyhrál.“
V čem konkrétně si Slováci nedostatky v mládeži uvědomují?
„Uvědomují si, že budou mít problém postavit mužstvo na domácí mistrovství světa příští rok. Jejich současný tým dosáhl na úspěch, ale není za něj náhrada. A jim to došlo. To je jen začátek, není totiž jednoduché změnit něco ve vrcholovém sportu. Jen Švédům to naposledy trvalo sedm osm let. Nebo se podívejte na rozvoj mládeže v Kanadě. Ten sice stojí strašné prachy, ale Hockey Canada je dneska bohatá organizace, která žije z příspěvků, a je mocnější než celá NHL. Protože má daleko víc hráčů. NHL vůbec do mládežnického hokeje nemůže strčit prst. Kdežto u nás ho řídí extraliga, manažeři profi klubů.“
