Proč Češi padli tak brzo? Tady je pět důvodů
Čeští hokejisté na velkých turnajích od roku 2006 nepostoupili ze čtvrtfinále. Tuhle ošklivou bilanci nevylepší ani Vancouver 2010, to už je po prohře s Finskem jasné. Proč se Jágr a spol. loučí tak brzy? Zde je pět důvodů, které vybral deniksport.cz
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
1. Hra bez systému
Chaos. Jak jinak nazvat utrápenou hru Čechů? Už je skoro zvykem, že neporazili ani jednoho silného soupeře. Dobře, potupili Slováky, ale lepší v tomhle vstupu do turnaje určitě nebyli. Následně se jim zle nedařilo s velmi bídnými Lotyši, kteří je málem vyřadili už v osmifinále. Na Rusy neměli, s šedivě nevýraznými Finy si skoro nevypracovali větší tlak. Tým naprosto pohořel v tradiční české disciplíně: nápadité kombinaci. Přechod do útoku byl strašný, do jednotlivých útoků se k sobě marně hledali pasující parťáci, s tím souvisela i hrozivě nízká produktivita.
2. Pomalá a nedůrazná obrana
Obavy tady byly už před olympiádou. Brankář Vokoun je jistota, útok taky vypadá solidně. Ale jak se předvede obrana? Teď už je fér to říct: Proti nejlepším propadla. Bilo do očí, jak nekonstruktivní je směrem dopředu. A beci se většinou trápili i při defenzivních povinnostech, jako by měli být všude později než soupeř. Hodně zaostával například Polák, na minulém mistrovství světa fantastický.
3. Hloupé fauly
Před čtvrtfinále s Finskem se tým dlouho bavil o tom, že musí zapracovat na své herní disciplíně. Jenže právě vstup do utkání roku všechno pokazil. Než se šlo o první přestávce do šaten, měli Češi už pět vyloučených. Přitom často to byly fauly naprosto zbytečné, bez přehánění hloupé. Vrchol přišel během třetí třetiny – Erat v obranném pásmu vyhodil puk do hlediště, šel si sednout za zdržování hry. Finové využili početní výhodu jen chvíli poté. Lepšího důkazu k tomuto bodu asi netřeba.
4. Vyhasnutí „druhé“ generace
Až zmizí pokolení Jaromíra Jágra, přijde v reprezentaci éra dalších. Patrika Eliáše, Martina Havláta. Tohle se psalo už před pěti lety, po světovém šampionátu ve Vídni. Jenže zrovna tihle dva se od roku 2005 neblýskli nějakým zvláštním úspěchem. Konkrétně ve Vancouveru Eliáš celkem slibně začal, postupně jeho výkon chřadnul. A Havlát? Ten byl z českého pohledu možná vůbec největším olympijským zklamáním.
5. Jágrovi není dvacet
Jaromír Jágr zkraje olympiády žertoval s kanadskými novináři na téma Stroj času. Jenže po prohraném čtvrtfinále mu kvůli vysokému hokejovému věku moc veselo nebylo. Ve 38 letech už zkrátka nemohl být lídrem týmu, to by bylo proti přírodě. Navíc ho ničily vnější vlivy – finální fázi turnaje ovlivnilo jeho zranění po střetu s Ovečkinem a při zápasu s Finskem se zase skoro nedostal do hry, protože do formací pro oslabení prostě nepatří.
