16°C
Medailová naděje Dostál: O rybaření, přítelkyni i sexu v olympijské vesnici
Měří dva metry, ramena má jako přistávací dráhu, působí jako nesmrtelný borec z akčního filmu. Přitom rychlostní kanoista Josef Dostál (23) je něžný romantik se srdcem dobráka. To ovšem neplatí v případě, když je na rybách. Pak se mění v bezcitného lovce!
Josefe, milujete rybaření, věci máte i v autě vedle pomůcek na závody. Kdo z vás udělal rybáře?
„Už jako batole mě bral k vodě děda. Mám v sobě velkou vášeň k přírodě a rybaření je pro mě takový návrat ke kořenům. Mám v sobě ten loveckej pud. Chci přelstít tu oběť, pak ji zabít a sníst. Samozřejmě, čím větší ryba, tím lepší.“
Máte prut i v Brazílii?
„Už jsem tu chytal, ale tentokrát nejedu na kapry! Ani by na to nebyl čas, protože závody jsou až v závěru olympiády.“
Jaký je váš největší úlovek?
„Na hlavu Makrely jsem chytil žraloka, který měl asi 2,5 metru a mohl mít tak 60 kilo. Tahal jsem ho asi jen deset minut. Pral se, ale já v těch rukách mám taky trochu sílu.“ (smích)
Na podběráku máte otvírák na pivo…
„To je kvůli karabině, která je na druhý straně. Já chodím potokem, pivo nestíhám pít. Nejsem takovej ten pupkař, který sedí na břehu. Když už, tak si dám radši víno.“
Co vy a alkohol obecně?
„Myslím si, že když se člověk 5krát 6krát do roka opije, tak mu to nic neudělá. Samozřejmě v rámci mezí, nejde běhat nahej po městě.“ (smích)
To mi nahráváte. O sexu v olympijské vesnici se toho namluvilo hodně…
„Taky jsem o tom dost slyšel, kluci říkali. (smích) Dělám si legraci. Osobní zkušenost nemám, ale asi je pravda, že když jsou sportovci pohromadě na jednom místě, tak jsou takoví víc rozjaření. Díky tomu tam pak určitě něco probíhá.“
Rychlostní kanoista Josef Dostál (23)
|
Ptám se záměrně, protože jedna z vašich vět zní: Když nemůžu, rozesměju se.
(smích) „Ta věta samozřejmě patří k tréninku a ne do postele. Mně se stává, že když už nemůžu, začnu se smát. Díky tomu v sobě ještě nějaké síly najdu.“
Jak je to s vámi, máte v Riu volnou ruku?
„Určitě ne. Mám přítelkyni Dianu, která je profesionální beachvolejbalistkou.“
Kde jste se potkali?
„V letadle, když jsme letěli na Evropské hry do Baku. Seděla v řadě za mnou, její bývalý trenér mi poklepal na rameno a řekl, že se jí líbím. Když nad tím teď přemýšlím, tak bylo dobré letět jiným letadlem, než ostatní naši olympionici.“ (smích)
Takže vám ji dohodil její trenér? Jak jste reagoval?
„Koukal a nevěděl, co mám dělat. Byl jsem z toho pěkně vyjukanej.“
Co se dělo pak?
„Trochu jsme pokecali, ale viděli jsme se až v Praze. Pozval jsem ji na večeři a uvařil rybu podle tradičního rodinného receptu. Tím jsem ji asi získal.“
Toleruje vám ji trenér?
„Myslím si, že jsem v tréninku dost svědomitej, takže v pohodě. Potřebuju spát tak 9 hodin denně, což se mi dařilo, i když byla během přípravy se mnou. Diana je pro mě navíc po té dřině takovým příjemným rozptýlením.“
Co rádi společně děláte?
„Nejradši chodíme po Praze. Líbí se nám její architektura, je to taková romantika.“
Chlap jako z akčního filmu a má rád romantiku?
„Důvodem bude asi to, že jsem vyrůstal se dvěma sestrami.“
Pojďme do Brazílie, vy nemáte ze ziky strach?
„Hrozba to určitě je, nicméně my rodinu ještě výhledově v nejbližších 4-5 letech neplánujeme. Já se snažím na ta rizika nemyslet, stejně s tím nic nenadělám. Kopil jsem si repelent a stříkám se.“
Je pro vás překvapením, že se TOP golfisté a tenisté z Her odhlásili?
„Pro ně to hold není vrcholný podnik, zato my z olympiády žijeme další čtyři roky.“
Vkládají se do vás velké medailové naděje, uvědomujete si to?
„Občas jo, ale snažím se to nevnímat. Bude to pro mě největší závod v sezoně, s tím do toho půjdu. Chci předvést to nejlepší, co ve mně je, a jestli vyhraju nebo budu pátej, to už se nedá nic dělat.“
Prý vás nebaví poslouchat otázky, jestli vyhraje?
„Rozčiluje mě to, protože na mě lidi vyvíjí tlak. Co jim mám říct? Samozřejmě chci vyhrát, odpovídám jim, že nevím, jak to dopadne.“
Poznáte, že jste dobře připravený?
„Poznám to tím, že mě to baví. Když vezmu loď a mluvím, tak je to dobrý. Když jsem zticha, tak mě trenér chce dát volno. (smích) Ale zatím mluvím.“
Na co v ostrém závodě myslíte?
„Nejvíc na techniku. Občas na mě trenér něco z břehu řve, sice mu nerozumím, ale tuším, co myslí. Na 250 metrech si pokaždé říkám, že jsem to přepálil, to stejný zatmění se opakuje na 500 metrech, na 750 metrech, že to dojedu a pak už jsem v cíli.“
Čím si v těch náročných chvílích pomáháte?
„Koušu se do tváří. Dost často se mi stává, že mám v puse krvavé podlitiny. Ale na olympiádě si ty tváře klidně prokousnu!“
Dokážete si na sebe rychlostní kanoistikou vydělat?
„Jsem zaměstnanec Dukly (praporčík), tam mám nějaký plat. Pak sponzoři, něco ze závodů. Uživím se tím, nežiju si špatně, ale nezajistím se tím.“
Fotografka Blesku převrátila loď!Když jsme s Josefem Dostálem fotili, bylo v Račicích (tréninkovém centru kajakářů) teplo, ale větrno. Udržet se na extrémně vratké lodi stálo síly i samotného českého olympionika. Jenže my novináři jsme zvědaví a o fotografech Blesku to platí tisícinásobně víc. Tak Maruška dostala výzvu, které nemohla odolat. „Chceš si to zkusit,“ vyzval ji Dostál, když se po asi hodinovém pózování dostal z kajaku na molo. Škodolibě se u toho usmál, jenže toho si skoro nikdo nevšiml (já ano). „Jen je to trochu vratký,“ dodal jakoby nic. „Dobře, ale nesmíš mě pustit,“ vyhrkla nadšená fotografka. Sedla do lodi, obrovské Dostálovy »pracky« ji držely. „Pustím tě?“ ptal se po pár vteřinách. „Né,“ křičela Marie. Když to Pepa hecoval asi popáté, nakonec souhlasila. Netrvalo ani půl vteřiny a byla ve vodě! V povzdálí sedící mladí kajakáři i manažer Jan Koukal se popadali za břicha, Maruška se škrábala na břeh. „Tam se nedá udržet,“ zabrblala a šla se sušit do auta. „Vydržela tam dýl, než jsem myslel,“ hodnotil »nekonečnou« půlvteřinku vtipkující Dostál.
Fotografka Blesku Maruška vydržela na Dostálově lodi krásnou půlvteřinku.
Video se připravuje ...
|
