9°C
Drsňák Leo Gudas předal štafetu synovi: Radko, buď tvrdej, seš dobrej!
Bojovníci, dříči, zametači protihráčů. Leo Gudas (51) už má svoji kariéru za sebou. V 80. a 90. letech se rval za reprezentaci, sestřeloval soupeře a to samé chce po svém synovi. Radko (26) přebírá štafetu hokejového klanu. Na svém prvním šampionátu nahání protivníkům strach jako táta a patří k největším oporám českého týmu v Paříži. Nabízíme dvojrozhovor otce se synem, který vznikl před startem mistrovství.
Klan Gudasů budí v Česku nadšení, soupeři se děsí. Radko, jaké to je, jít v otcových stopách?
Radko: „Super! Sice jsem ještě nedosáhl takových úspěchů jako táta, ale pracuju na tom. On má zkušenosti, vždycky mi poradí, je mojí oporou.“
Bylo to vždycky super nosit jméno Gudas na zádech?
R: „Vím, že ne všichni mi to budou přát, ne všichni to budou brát jako pozitivum, ale mně je to jedno. Mám hokejové jméno, tak s ním žiju.“
Leo: „Myslím si, že v některých fázích vývoje mu to uškodilo. Radko byl ovšem silný, nenechal se odradit. Vždycky jsme spolu všechno vyřešili. Voláme si skoro denně i během sezony v NHL.“
Odvážně jste prohlásil, že chcete překonat otcovy úspěchy. Jenže on má čtyři bronzy z MS a jeden z OH. Půjde to vůbec?
R: „Vždycky si dávám ty nejvyšší cíle. Bude to moje první mistrovství, chci dojít co nejvýš. Jedeme si pro zlato!“
Hecujete se doma?
R: „Zatím úplně ne, ale určitě něco proběhne.“
L: „Myslím si, že Radko podá svůj nejlepší výkon, on to v sobě má. Ale hecovat ho, aby mě dotáhnul, to by bylo na dlouho. Minimálně na pět let.“ (smích)
Nelezete si na nervy?
L: „Máme super vztah. Komunikujeme spolu celou sezonu, v létě si ho beru do parády, vedu jeho tréninky. Některé věci si vyříkáváme, ale je jich čím dál míň, jak se pořád zlepšuje. Už se mu toho nedá moc vyčítat.“
Jak se tohle poslouchá?
R: „Poslouchá se to dobře, no… V minulosti mě moc nechválil. Snažíme se jít s dobou. To, co trénujeme pět šest let, se teď do Čech teprve dostává. Všude nás za to odsuzovali, že takhle se to nemůže trénovat, ale ve finále na to teď všichni přechází.“
Vyznáváte podobný styl jako táta. Na ledě byl za tvrďáka, vy se také ničeho nebojíte. Dědí se to?
L: „Možná něco okoukal. I když… My jsme faulovali hokejkami, dneska by za každý takový zákrok šel ven. Okoukal určitě hru do těla, v tom je hodně dobrej!“
R: „Na všechny domácí zápasy jsme chodili s rodinkou, na to si pamatuju. Koukal jsem na tátu pořád. Ke Gudasovému jménu tvrdá hra patřila vždycky, přijde mi to přirozený. Snad to soupeři na mistrovství pocítí.“
V sezoně jste šel za limit a byl suspendovaný na šest zápasů. Dostal jste doma »seřváka«?
R: „Ne, táta z toho byl takovej… Nic se s tím nedalo dělat. To se stává. Já hraju hokej na hraně a někdy to vyjde, někdy ne. Nebudu se kvůli tomu měnit.“
L: „Tam šlo o jedinou věc, že byl u toho hráče pozdě. Když se člověk na ledě pro něco rozhodne a 0,3 vteřiny později dostal ten kluk od Radka hit, tak se s tím nedá nic dělat.“
Rodina Gudasů se rozrůstá. Leo, vy jste už dvojnásobným dědou…
L: „Já si to moc užívám. Mám vnučku a vnuka, oba jsou Američani.“
(Radko skočí do řeči) „Už i Češi!“
L: „Zaplať Pánbůh! Sice je vidíme jen dva měsíce v roce, ale je to krásný.“
R: „Děda s babičkou je rozmazlujou. Vždycky přijedeme s nějakými pravidly, jenže ty se v Česku nikdy nedodržujou. Ale mají na to právo.“
Těší se děti do Čech?
R: „Jasně. Leontýnka se mě ptala, když jsem odjížděl na sraz, jestli může jet se mnou. Bylo to takový smutný loučení. Těší se sem moc.“
Vnímáte rozdíl světů mezi Amerikou a Evropou?
L: „Rodiče mají všude na světě svoje pravidla, ale my prarodiče jsme od toho, abychom je rozmazlovali. Tak je to podle mě správný.“
A jak to bylo s Radkem, když byl malý? Také jste ho rozmazloval?
L: „Myslím si, že já ne, ale moji rodiče ano.“
R: „Asi to tak bude. Táta nás nerozmazloval, ale měli jsme se dobře. Mám na mládí skvělý vzpomínky.“
