5. června 2018 • 11:15

Děsivé tajemství French Open. V koncentračním táboře zde trpěly stovky lidí

Mekka francouzského i světového tenisu. Místo, kde se schází tenisová elita, aby našla toho NEJ. Druhý grandslamový turnaj roku nese jméno po slavném letci z první světové války Rolandu Garrosovi. Co na tom, že francouzské letecké eso nikdy láskou k tenisu neplanulo. V historii French Open je však zapsána kapitola, na kterou by nejraději všichni zapomenuli.

Během druhé světové války totiž na místech, kde dnes tenistky a tenisté bojují o své úspěchy, stával koncentrační tábor pro francouzské Židy. V otřesných podmínkách zde však žili i političtí vězni či další "nepřátelé Říše".

Podle dochovaných záznamů bylo v areálu French Open od září roku 1939 do června 1940 vězněno minimálně několik stovek, ale spíše tisíců vězňů. O děsivých podmínkách nešťastných lidí vypovídá nejen svědectví německých důstojníků, ale i dopisy samotných obětí, které jsou k vidění v místním muzeu.

V jednom z nich se píše: "My, níže podepsaní Židé, jsme byli nuceni opustit v důsledku pronásledování a persekucí naše domovy ve střední Evropě a jsme drženi na stadionu Rolanda Garrose. Prosíme zástupce komise pro lidská práva, aby nám pomohl a ochránil naše životy."

Pod dopisem byli podepsáni vězni ve věkovém rozmezí 18 až 51 let různých profesí přes inženýra, studenta medicíny, mechanika, kožešníka či pianistu.

Klíčové svědectví o tom, jak to v koncentračním táboře vypadalo, podal ve své knize Lůza na zemi v Maďarsku narozený Arthur Koestler, který se v moci nacistů ocitl z důvodu členství v komunistické straně.

Koestler, kterému se později podařilo dostat se za pomocí vlády Velké Británie ze zajetí, vydal své vzpomínky již v roce 1941. "Říkali jsme si ´lidé z jeskyně´. Protože v takových podmínkách jsme tam žili. V maličkém uzavřeném prostoru se nás pod schodišti vedoucího ke stadionu tísnilo asi šest set. Spali jsme na mokré slámě. Podmínky byly šílené. Všude byl zápas z exkrementů, světlo k nám pronikalo jen malou štěrbinkou," píše Koestler ve své knize.

"Nikdo z nás nevěděl o tenise nic. Když se některým přeci jen podařilo dostat se na chvilku ven, viděli jsme na tabuli ukazující skóre jména jako Jean Borotra a Jacques Brugnon," (pozn. red. slavní francouzští tenisté třicátých let dvacátého století) pokračuje ve svém vyprávění Koestler.

Další svědectví potvrzující existenci tábora dokládá i zachycená písemná korespondence mezi kapitánem SS Heinzem Rtothkem, který měl "židovskou otázku" v Paříži na starosti a majorem Rolfem Guntherem, jenž spadal pod vedení hlavního představitele masakru Židů během druhé světové války Adolfa Eichmanna.

Gunther se Rtothkeho v dopise ptá, zda je areál Rolanda Garrose stále užíván jako tábor pro držení Židů. V odpovědi se mu dostává ujištění, že stadion pro tyto účely není využíván od června roku 1940.

Oficiální představitelé na otázku novinářů z CNN o poskytnutí bližších informací o koncentračním táboře v prostorách areálu Rolanda Garrose nereagovali. Ve svém dřívějším prohlášení však připustili, že zde byli během druhé světové války vězněni političtí vězni, zda mezi nimi byli i Židé, však odmítli komentovat.

"Byli tam Němci, Rakušané, Italové. Francie byla v té době zděšená z válečných hrůz a špionů, kterých bylo v zemi plno. Proto zde byli drženi někteří lidé do té doby, než se zjistilo, co jsou zač a pak mohli odejít," řekl v roce 2004 pro deník Jerusalem Post kulturní ředitel Jean Christophe Piffaut.

O tom, zda tábor na Roland Garros sloužil k cílené likvidaci Židů, pochybují představitelé organizace Shoah Center, která se mimo jiné zabývá válečnými zločiny. "Není žádný důkaz, který by toto tvrzení podpořil," říká Karen Taeb, která patří k zástupcům Shoah Center.

Slavný tenisový areál však zdaleka není jediným místem, který má blízkou spojitost s hrůzami druhé světové války. Na proslaveném cyklistickém stadionu Velodrome byl v letech 1939 až 1940 internační tábor pro ženy.