7°C
Drsný příběh fotbalistky Sparty: drogy, alkohol i myšlenky na sebevraždu
Během podzimu dala patnáct gólů a má velký podíl na tom, že fotbalistky Sparty aktuálně vládnou české lize. Na cestě k úspěšně kariéře ale musela americká útočnice Christina Burkenroadová překonat spoustu překážek. V rozhovoru pro klubový web přiznala, že v minulosti žila na ulici, bojovala s depresemi a dokonce experimentovala i s drogami. „Pohltila mě obrovská sestupná spirála,“ vypráví.
Vše začalo, když dnes pětadvacetileté fotbalistce byly čtyři roky. „Zemřela mi matka a můj život se tím navždy změnil. Dovedlo mě to až k drogám, alkoholu, přemýšlení o sebevraždě a hlubokým depresím,“ popisuje Burkenroadová na sparta.cz.
Když v USA chodila na střední školu, s otcem se dostali do velkých finančních problémů. Museli se často stěhovat, přespávali na hotelech. „Měla jsem deprese, všichni spolužáci měli krásné domovy a velké rodiny. Já neměla nic. Bylo mi šestnáct, pila jsem alkohol a experimentovala s různými šílenými drogami, abych utekla z reality,“ odhaluje tmavovlasá fotbalistka drsný příběh.
V jednom temném období Američanka dokonce pravidelně přespávala na ulici a měla i ty nejhorší myšlenky. „Často jsem uvažovala o sebevraždě. Když jste tak extrémně dole, cítíte, že váš život je k ničemu a zmůžete se jen na každodenní užívání drog, tak si řeknete, že by možná bylo lepší nebýt naživu. Říkala jsem si, jestli má takový život smysl. A často jsem si odpovídala, že ne,“ podotýká Burkenroadová.
Nakonec se ale všechno obrátilo k lepšímu. Američanka sází góly ve Spartě a svůj život si užívá. Co ji na spletité cestě zachránilo? „Že jsem se každý den začala soustředit pouze na fotbal,“ má Burkenroadová jasno.
Spousta lidí jí prý často upozorňovala, že to na hřišti může dotáhnout hodně daleko. Okolní problémy a pohnutý osud však její kariéru dlouho brzdily. „Nakonec jsem pochopila, že ve fotbale jsem opravdu dobrá. Díky němu jsem se dostala na dvě univerzity, hrála v Norsku, teď jsem v Praze. A všechno je jiné, miluju každý moment svého současného života!“ uzavírá Burkenroadová.
