Čtvrtek 28. března 2024
Svátek slaví Soňa, zítra je Velký pátek / Taťána
Oblačno, déšť 14°C

Slavný basketbalista Brabenec: U reprezentace ho nechtěli, tak staví stánky!

Autor: Patrik El-Talabáni

Zajímavé je u něj hlavně (ne)předávání bohatých zkušeností dalším generacím. Účastník tří olympiád a trojnásobný medailista z evropských šampionátů cepuje děti v nedávno vzniklém klubu Tygři Brno.

Přitom jméno jeho formátu byste spíš čekali u národních výběrů nebo v předním klubu. Proč tomu tak není? „Dřív jsem se několikrát hlásil, že bych rád dělal u reprezentace, zkoušel jsem muže i juniory. Ale ani jednou to neprošlo, moje snahy vždy skončily na otázce, co bych s družstvem dělal. Nějakou představu jsem měl, ale netušil jsem, kolik peněz tým dostane, takže jsem na to takhle odpověděl. A nabízel jsem své služby i jinde…“

Kde třeba?
„V Králově Poli, kde hrála moje vnučka, neměli zájem. Pak jsem zkusil Žabiny, dopadlo to stejně. I když jsem chtěl trénovat, neměl jsem kde. A teprve poslední tři roky jsem se tomu začal věnovat u Tygrů.“

Není trochu smutné, že o vás nebyl nikde zájem? Kdo jiný by měl tuto práci dělat než legenda českého basketbalu?
„Ale to se ptáte špatně, tuto otázku jste měl směřovat na Českou basketbalovou federaci. Kolik bývalých reprezentantů dnes trénuje mládež? Šestnáctku koučuje orientační běžec Slowiak. Já se ptám proč? Ryba smrdí od hlavy, rozhodl o tom někdo na ČBF.“

Mrzí vás tento přístup hodně?
„Teď už ani ne. Bude mi sedmdesát, brzy už budu muset skončit. Dokud mi to ještě běhá, myslí a mám mladým co ukázat, tak to půjde. Ale je pravda, že dříve mi to bylo líto. Tolikrát jsem se hlásil, jenže můj problém je, že co se mi nelíbí, to řeknu. A takové lidi oni nepotřebují.“

Čemu všemu jste se tedy po kariéře věnoval?
„Jako prvoligový hráč jsem skončil v roce 1995. Pak jsem začal trénovat ženy v Králově Poli, kde hrála dcera. Navíc jsem tam částečně dělal i manažera. Po třech letech mi však nebyla prodloužena smlouva, takže jsem odešel do Banské Bystrice, kde jsem strávil půl roku. Vrátil jsem se domů a čekal, že mě někdo osloví. Ještě jsem šoulal do roku 2003 v krajském přeboru, ale pak si v práci utrhl achilovku.“

Dvojnásobný vicemistr Evropy v basketbalu Kamil Brabenec starší v osmapadesáti letech cepuje mládež
Dvojnásobný vicemistr Evropy v basketbalu Kamil Brabenec starší v osmapadesáti letech cepuje mládež

Co jste dělal za práci?
„Dělám ji dodneška. Na brněnském výstavišti stavím stánky, když jsou různé veletrhy. Tenkrát, když jsem s basketbalem skončil, jsem doufal, že se někdo ozve s nabídkou, což se nestalo. Proto jsem na to víceméně rezignoval, nejsem člověk, který se někam cpe. Dočkal jsem se až po patnácti letech.“ Jak dlouho se ještě vidíte v tomhle nasazení, kdy trénujete i pracujete? „Já se pořád cítím mladý. Že nejsem, je věc druhá. (smích) Sport je pro mě všechno, přesto mám mez do sedmdesáti. Zdraví zaplaťpánbůh drží, proto si říkám, že musím běhat a něco dělat. Když bych jen seděl doma a chodil na procházky, je konec. Takhle se aspoň dostanu mezi mladé lidi.“

Navíc stále hrajete za veterány. Pořád vám basketbal jde?
„Stále dobře, ruka se nezapomene. Nohy by potřebovaly trochu rychlost. Nemám sice problémy, ale prostě se nechce. Hrát ano, ale běhat ne.“

Na vaše úspěchy navazuje i rodina. Syn Kamil byl úspěšný hokejista, dcera Andrea zase basketbalová reprezentantka. Sportovní talent zdědila také vnoučata.
„Vše pramení z příkladu rodičů. Měl jsem otce fotbalového brankáře, mamka zase dělala cvičitelku v Sokole. Také jsem měl panický strach z vojny, proto jsem musel v něčem něco dokázat a vybral si sport. Pak jsem potkal manželku, která také dělala basketbal. Dceru i syna jsem odmala tahal po šatnách, na střídačku. Od začátku bylo jasné, že budou také sportovat.“

Byl jste na ně hodně přísný?
„Snažil jsem se být víc kritický než jen chválit. Vždy musí být cukr i bič. Přece jen je lepší vypichovat nedostatky, aby se na nich pracovalo.“

Mrzelo vás, že syn nešel ve vašich stopách?
„On by to měl hrozně těžké. Jenom jméno Brabenec v basketbalu… Musel by ho překonávat, takový by na něj vznikl nárok. Nebyl špatný košíkář, ale hokej si vybral sám a doslova si ho vybrečel. Do dvanácti dělal i basket, pak už obojí nešlo skloubit.“

Dokáže se taková košatá rodina sejít?
„O Vánocích ano. Ještě když měl syn barák v Židlochovicích a jeho děti tam s ním bydlely, byli jsme u nich pořád. Když někam odjeli, hlídávali jsme psy i děcka. Vídávali jsme se tedy hodně často. Vnoučata jsme v Brně kolikrát vozili na tréninky i chodili na zápasy. Pak to skončilo tím, že vnučka šla do Prahy, navíc babičku s dědou moc nepotřebovala. Kluci už také vyrostli. Syn poté ze Židlochovic odešel a teď bydlí v Pasohlávkách. Většinou ho proto vidíme, když se přijdeme kouknout na zápasy vnuků. Kamil to má ale hodně rozlítané.“ A dcera? „Ta žije s nejmladší vnučkou ve Švýcarsku, ale vidíme ji pomalu častěji než syna. Navíc za ní se ženou jezdíme, když má malá narozeniny nebo je potřeba ji pohlídat.“

Kamil Brabenec st. (68)
● Narodil se 4. února 1951 ve Znojmě
● Startoval na trojích olympijských hrách (1972, 1976 a 1980) a dvou mistrovstvích světa (1974 a 1978)
● S reprezentací vybojoval na evropských šampionátech dvě bronzové (1977 a 1981) a jednu stříbrnou medaili (1985)
● Celkově v národním týmu odehrál 403 zápasů, v nichž zaznamenal 2051 bodů
● Je šestinásobným československým mistrem s Brnem
● V nejvyšší soutěži si připsal celkem 10 726 bodů, což jej řadí na druhé místo v historii. Navíc se jedenáctkrát dostal do All Stars sezony a v roce 1976 byl vyhlášen nejlepším basketbalistou Československa
● Jako trenér vedl Ústí nad Labem, KP Brno a Banskou Bystrici. Dnes se věnuje mládeži v klubu Tygři Brno.