Japonská hvězda, s níž děti nechtěly hrát: Satoranského jsem neznal
PŘÍMO ZE ŠANGHAJE | Je jiný než spoluhráči kolem něj. Na první pohled. V dětství na něj děti křičely: „Jsi černoch. Jdi pryč.“ Teď je však basketbalovým miláčkem Japonska. Devítka letošního draftu NBA. Superstar národního týmu. Rui Hačimura! „Jsem hrdý na to, kým jsem. A chci být inspirací pro všechny míšence,“ říká syn japonské matky a beninského otce. Pro Čechy bude v úterý (ONLINE přenos sledujte od 10.30 ZDE>>>) představovat hlavní hrozbu.
Byla to jedna z mála chvil, kdy se i distingovaným japonským fanouškům chtělo zvednout ze sedadel. V úvodní bitvě na mistrovství světa s Tureckem dostávali za uši, když však ke konci druhé čtvrtiny vzal míč do svých rukou tenhle jednadvacetiletý mladík, proletěl několik metrů vzduchem a i přes blokujícího soupeře zarazil míč jednou rukou do koše, ozvalo se jen obdivné: Waaau.
Příkladová dynamika. Neskutečná výbušnost. Tohle bude jedna z hvězd zítřků. Rui Hačimura.
„Je naším hlavním hráčem. Pokud se nebude dařit jemu, pravděpodobně na MS neuspějeme,“ řekl o něm jeho spoluhráč Nick Fazekas. „Neskutečně nadějný a atleticky vybavený hráč. Odehrál s nimi fantastickou přípravu,“ připojil se Tomáš Satoranský. „Je to takový japonský Lauri Markkanen,“ doplnil zase Pavel Pumprla.
Kým je pro Čechy Satoranský, to je pro Japonce Hačimura. Idol. Naděje. Vzor. A je až příhodné, že ho přes léto draftoval do NBA jako devítku právě Satoranského ex-klub Washington Wizards.
„Tohle byl od nich chytrý tah, měl skvělou minulou sezonu,“ přikývl i český rozehrávač.
| „Čeká nás velmi těžký zápas, v němž musíme hrát daleko důrazněji než proti Turecku. Každý ví, že máme menší hráče než jiné země, musíme být víc agresivní v obraně a hrát lépe než v prvním duelu na MS. Být rychlejší. Rozhodujícím faktorem bude v zápase obrana a doskoky. To bude klíč k výhře. Ofenzivně to pak přijde. Než jsme začali dělat skauting report, Tomáše Satoranského jsem moc neznal, ale je znát, že je to velmi dobrý hráč. Je velký, má dobré přihrávky, střely a umí i najíždět na koš. Musíme hrát v obraně soudržně a ztížit mu to." |
A tam, kde on začínal jako kluk z Flory, tam Hačimura, rodák z Toyamy, neměl právě vydlážděnou cestičku. V hrdé a uzavřené civilizaci, kde se dbá na tradici, a kde je 98,5% obyvatel japonské národnosti, byl syn japonské maminky a beninského otce odjakživa kvůli barvě své pleti jiný.
„Cítil jsem to, ale musel jsem se s tím smířit. Moc černochů prostě v Japonsku není,“ krčil rameny Hačimura. O svém otci slýchal, že je snad jediný muž černé pleti v zemi. Sám vzhlížel ke Carmelu Anthonymu. Když ale přicházel na plácek, děti s ním odmítaly hrát: „Jsi černý, jdi pryč,“ častovaly ho. Předsudky jiných ho však neodradily.
„Bylo tam hodně výzev. Nejen v basketu, ale i v jiných sportech, s diskriminací jsem se prostě potkal. Nebylo to nijak šílené, ale nechtěl bych, aby se někdo jiný cítil tak blbě,“ vysvětlil. Jeho rodné jméno Roo-E, jež se vyslovuje podobně jako „Louis“ přešlo časem na Rui. Rodnou zemi svého otce pak navštívil v sedmi letech. A uznal: „Jsem hrdý, že jsem napůl Afričan a Japonec. Je to dar.“
Dle svých slov zdědil po otci tělo, po matce pracovitost. A v roce 2016 odjel na zkušenou i do USA. 7700 kilometrů od domova do Gonzagy, urvat si šanci na univerzitní lize NCAA. „Hlavní problém byl zpočátku jazyk a komunikace, to bylo dost těžké. Japonsko a USA jsou úplně rozdílné země. Možná jsem i chvíli přemýšlel, že se vrátím domů, ale měl jsem před sebou velký cíl. Už jsem hrál za národní tým, nemohl jsem to udělat,“ vyznal se.
V nové zemi poznával řadu míšenců, jako byl on. A i těch, kteří rádi poslouchali rap jako on. „Furt měl puštěného 21 Savage a Drakea. Věděl, co říkají, a my mu chtěli říct: Ano, Rui, tohle tím přesně myslí. Dnes už mluví lépe anglicky než já,“ usmál se jeho spoluhráč Josh Perkins.
A po letošním draftu se nakonec stal v Japonsku celebritou. Novým tahákem na reklamy. Nejvýše draftovaným Asiatem od Yi Jianliana, který byl č. 6 v roce 2007. A děti, které se mu snaží často v zázemí vtisknout bloček, aby se jim podepsal, už ho ze hřiště nevyhání.
„Chci být inspirací pro všechny míšené děti. V Japonsku, hlavně v oblasti Tokia, je jich dost, tak ať si řeknou: Jednou chci být jako on,“ uzavřel.
