Štybar: Manželka Vingegaarda rozhodila atmosféru. Bittnerovi strašně přeju, třeba v Paříži...
Na Tour de France mají cyklisté za sebou první blok závodění. Během něj uplynulo deset let od vítězství v etapě do Le Haveru Zdeňka Štybara (39), který zhodnotil dění úvodních deseti etap z trochu jiného pohledu. Třeba situaci, která se děje spíš amatérům, ale vidět byla i na největším cyklistickém závodu. Bývalý profík přiblížil i lapálii, jak je pro cyklisty dnes obtížné odskočit si na WC během závodu. A také prozradil, které manželky dělají manažerky svým mužům.
Začátek letošní Tour de France přinesl mnoho zajímavého nejen z pohledu souboje Tadeje Pogačara a Jonase Vingegaarda o žlutý dres. „Hodně se mi líbil Pavel Bittner a moc bych mu přál, kdyby třeba v Paříži ukončil desetileté čekání na další českou etapovou výhru,“ říká Štybar v pořadu Tour de France Insider pro web iSport.
V první etapě jsme pozorovali tradičně velkou nervozitu. Přinesla ale i jeden bizarní moment. Pád Benjamina Thomase na vrchařské prémii, který tam ‚sestřelil‘ i Mattéa Verchera, jenž s ním bojoval o body. Čím byl podle vás tento pád, který se nevidí každý den, způsobený?
„Myslím, že oba byli pod velkým tlakem, protože jim přeci jen šlo o puntíkovaný dres. Takže do toho šli na maximum. Ale bylo tam vidět, že jak to bylo po kostkách a hodil tam přední kolo, zároveň si ho podrazil a šli do sebe. Samozřejmě nevidí se to často, spíš někde v amatérských závodech. Ale i tohle je Tour, mohou se stát i takové věci. Ale myslím, že to bylo způsobené hlavně tím, že tam byly kostky. Určitě i sportovní ředitelé jim mluvili do toho, jak mají jet. Takže vyhrocená situace a stalo se.“
Bývalý profesionál Thomas De Gendt byl první den v jednom z týmových aut. Z toho natočil dlouhou řadu cyklistů, kteří si v klidné části etapy podél silnice hromadně odskočili na WC. Pokud jsou u toho i fanoušci, dostávají za to cyklisté pokuty. Jak je ale dnes, kdy zvlášť na Tour jsou fanoušci skoro na každém metru trati, náročné si během etapy odskočit?
„Ano, takové situace jsou k vidění často. Když odjede únik a zastaví i lídr závodu, většinou zastaví velká část pelotonu. Toho prostoru, kde to jde, je totiž opravdu strašně málo. A i tím, že v úvodu Tour byl obrovský stres, toho prostě musíte využít. Když se zastaví, musíte zastavit taky, i když se vám zrovna nechce, protože nevíte, kdy si budete moct zastavit podruhé.“
Třetí etapa přinesla dost nepříjemný okamžik - pád Jaspera Philipsena. Jak se díváte na potrestání Bryana Coquarda, který dostal žlutou kartu, pokutu a další sankce?
„Kdyby došlo k podobnému incidentu, ale Jasper to ustál, nespadl, myslím, že by Coquard žlutou nedostal. Ale tím, že to byl těžký pád, Jasper odstoupil, samozřejmě to rozhodčí vyhodnotil jako nebezpečnou situaci. Všichni tam byli nervózní, chtěli brát body na sprinterské prémii. I Jasper tu ambici měl, musel do toho jít, protože každý bod se počítá. Ale jsou to situace, které se stávají, nikdo to neudělá naschvál. Jenže tím, že tam Coquard hodil vlnu, Jasper v té rychlosti ani neměl šanci sáhnout na brzdu a šel rovnou na klíční kost. Byl to těžký pád, takže se to musí potrestat, aby každý cyklista v pelotonu uvažoval o tom, co se může stát.“
Je to stres i pro rodinu
Rozruch vzbudila i manželka Jonase Vingegaarda. Přes dánská média si postěžovala na vysokohorské kempy, že na nich její muž tráví až příliš času a raději by baterky dobil doma s rodinou. Také trochu zkritizovala týmovou taktiku. Vybaví se vám i nějaká další manželka, která by se takto veřejně vyjadřovala k týmovým záležitostem?
„Asi jen manželka Chrise Froomea se občas vyjádřila. Podle mě je potřeba si uvědomit, že je to naše zaměstnání, nejen koníček. Samozřejmě je náročné být tři týdny na vysokohorském kempu bez rodiny. Je to stres i pro rodinu. Jsme často pryč, ale zvolili jsme si to. I manželky to většinou ví hodně dlouho dopředu, že takový život budou mít. Jasně, je to náročné. Ale spíš je škoda, že možná trošku rozhodila i týmovou atmosféru. Nepřímo si tam prý postěžovala i na Wouta (van Aerta). Být jí, tak do něj bych určitě nešel. Protože zrovna on je jeden z nejlepších týmových kolegů, které tam může mít, což ukáže hlavně ve třetím týdnu. Takže manželka by měla být v tomhle trochu opatrná. Protože pak se může trochu rozdělit tým a jsou to detaily, které mohou rozhodnout o tom, jestli Jonas bude bojovat o žlutý dres v Paříži.“
Zmiňoval jste Michelle Froomeovou, která byla i manažerkou svého muže, že?
„Ano. A myslím, že i manželka Jonase je jeho manažerkou. Je to na nich, jestli chtějí, aby je zastupovala manželka. Může to být dobré, může to být špatné. Já osobně si to nedokážu představit, ale každý může mít jiný názor. Rozhodně bych to neodsuzoval, je to jejich rozhodnutí. Často jsou na nějakém vrcholu, už se nemůžou posunout dál. Takže manželka ho může zastupovat a zároveň nemusí tím pádem platit manažera. Manželky jdou do toho s tím, že to zvládnou. Tihle kluci už většinou mají dlouholeté smlouvy, v týmech je chtějí mít.“
V šesté etapě se váš kamarád Mathieu van der Poel vrátil o pouhou sekundu před Pogačarem do žlutého. Slovinec se ale dresu a s ním spojených povinností rád zbavil. Dá se to vůbec vypočítat, aby to takto vyšlo?
„Je to spíš náhoda. Ale děje se to lidem, jako je Mathieu. On je vítěz, má vítěznou mentalitu a takovým přeje štěstí.“
Slyšeli jsme i sportovní ředitele Bahrain Victorious včetně Romana Kreuzigera zpívat do vysílačky Lennymu Martinezovi k narozeninám. Jaké další věci kromě těch taktických a upozorňování na nebezpečná místa jdou během etapy cyklistům do ucha?
„Jde tam spousta informací, což je pak i problém, že to člověk ani neposlouchá. Je to už velká přeinformovanost. Navíc někdy je špatný signál, takže slyšíme každé druhé slovo. Ale samozřejmě tyhle informace jsou pro závodníky důležité a každý to má jinak. Někomu to vyhovuje, někdo to moc rád nemá. Někdy sportovní ředitelé říkají třeba i to, že za dalším kopcem prší a je už na závodnících, jestli si dojedou do auta pro pláštěnku, nebo ne.“
Během prvního bloku jsme viděli hned několik sprintů, kde vyčníval Jonathan Milan. U něj je vidět, jakou ohromnou sílu má v nohou. Ale za estetický dojem by asi příliš vysoké známky nepobral, protože při sprintu strašně moc kýve hlavou.
„To je pravda, ale každý má nějaký styl. Myslím, že podobný měl i Marcel Kittel, ten se na kole taky někdy hodně kýval. Takže to fakt záleží na stylu a ten se dotyčný nikdy neodnaučí.“
Na Tour máme i českou stopu. Pavel Bittner byl vidět ve většině rovinatých sprintů, v tom posledním skončil čtvrtý. Čekal jste od něj takové výkony?
„Určitě čekal a věřím mu, že třeba v Paříži by to mohla být etapa na něj. Strašně mu přeju. Deset let od mé výhry je hrozná doba, tak by to byla super symbolika a budu moc rád, když se mu to povede.“
