Dva krachy za sebou

1. Musí si vyhodnotit neúspěch

Pokud se chci zlepšit, je nutné si rozebrat chyby a říct si, jak to dělat lépe. To je obecně platné pravidlo, leč vedení českého fotbalu na něj kašle.

Po mistrovství světa v Německu zástupci odborné fronty žádali, aby byly důkladně rozebrány důvody, proč mužstvo neuspělo. Ale odpovědní se nad tím pousmáli.

Výkonný výbor fotbalového svazu přijal bez mrknutí oka Brücknerovu analýzu omezující se na to, že za vyřazením po skupině stála především zranění klíčových hráčů.

Už nikdo neřešil to, jestli se zraněním nedalo předejít pečlivějším lékařským dohledem. Ani to, proč tým kromě veterána Nedvěda zaostával za mezinárodní špičkou v pohybu.

Proč měl ve svém repertoáru jen způsob hry „všechno na Kollera“, a když dvoumetrového habána vyřadily svalové trable, hra se zhroutila. Především strčily špičky českého fotbalu hlavu do písku.

A teď se jim všechno jako bumerang vrátilo zpět. Víte, čím začal revoluci v německém fotbale Jürgen Klinsmann?

Po příchodu k reprezentaci řekl: „Chci hrát útočný fotbal ve vyšší rychlosti, než dosud Německo hrálo. A společně s odborníky hned také dodal, jak toho konkrétně dosáhnout.“

A pak společně s vedením německého fotbalu, s realizačním týmem a s hráči tvrdě za svým cílem šli.

2. Musí změnit manažera reprezentace

Sám si řekl o odpovědnost za reprezentační A–tým, sám by měl přijmout odpovědnost za neúspěchy a rezignovat. Dny Vlastimila Košťála v čele národního mužstva by měly být sečteny.

Jeho profesní pochybení už po tomto kroku volala dříve. Selhal například při Nedvědově reprezentačním konci nekonci, protože ze své funkce měl vnést do mlhy jasno.

Z nekompetentnosti se dokonce veřejně usvědčuje. Třeba nedávno v deníku Sport uvedl, že trenér Hřebík příliš svazoval zónovým bráněním. Přitom špičkový fotbal už dávno a dávno stojí právě na principech zónové hry.

Košťál má však v českém fotbale výsostné postavení a místo abdikace bude vybírat nového reprezentačního kouče.

3. Musí pečlivě vybrat trenérskou náhradu

Zásadní věc. Post reprezentačního trenéra je prestižní funkcí, v českých podmínkách ale jako by o ni nebyl zájem. Všechno směřuje k tomu, že „vítězství“ spadne do klína Petru Radovi, současnému asistentovi.

Ale měla by tak důležitá funkce, jakou je role trenéra národního A–týmu, být obsazována způsobem, že na někoho vlastně jen zbude? To by si snad ani český fotbal nezasloužil.

Vždyť reprezentace stále ještě je posledním článkem, který drží prestiž českého fotbalu nad vodou a který do něj přináší peníze.

Jenže kvůli Košťálově politice už ze hry o hlavního trenéra reprezentace vycouval Ivan Hašek a čerstvě i Zdeněk Zeman. Přesto je ještě čas, aby hledání Brücknerova nástupce dostalo rámec, který si zaslouží.

4. Musí zastavit exodus teenagerů

„Máme spoustu dobrých hráčů, mladí se ukazují dobře. Akorát mě mrzí, jak to ti mladí s manažery praktikují. Myslím, že není správné, aby největší talenti odcházeli do norských, ruských lig.

Není to přece jenom o penězích, tohle jsou ale přece jasné důkazy, že tyhle přestupy o penězích jsou. A to je strašná chyba.“ Pavel Nedvěd v březnovém rozhovoru pro deník Sport uhodil hřebík přesně na hlavičku.

Stříbro na loňském MS dvacetiletých v Kanadě znělo v uších jako rajská hudba – máme nástupce po odchodu generace Nedvěda a Poborského, psalo se.

Nad českým fotbalem se náhle otevřela růžová perspektiva, tahouni jednadvacítky a dvacítky měli být těmi, kteří se pomalu začnou prosazovat v A–týmu. Ale skutek utek.

Ani se nestačili rozkoukat v české lize a postupně mizeli v zahraničí. Angažmá v ruské, ukrajinské nebo norské lize ale rozhodně není tím správným odrazovým můstkem k dalšímu růstu. Spíš naopak.

Jejich přestupy sice plní klubové pokladny, konta hráčů i manažerů, ale český fotbal na tom obrovsky prodělává.

Kdo se dnes zajímá o talentovaného Kaloudu, který se upsal na pět let CSKA Moskva, o Holka, jenž působí na Ukrajině? Nebo o kapitána „jednadvacítky“ Filla, který hraje fotbal na dohled polárního kruhu?