Pešán: Hráči klopí zrak

Byla to blesková akce. Sami hokejisté se o ní dozvídali včera ráno. Před svým prvním tréninkem se Filipu Pešánovi nespalo dobře. „Pár hodin jsem si sice pospal, ale valný spánek to nebyl,“ přiznal.

Co se vám honilo hlavou?
„Úplně všechno. Varianty pětek, problémy, které mohou v týmu nastat, způsob komunikace s ikonami, jako jsou Petr Nedvěd či Jarda Modrý, a cesty k získání respektu. Ale z mého představení se týmu mám dobrý pocit.“

Právě. Nemáte obavy kvůli věkovému rozdílu třeba ze spolupráce s hráči, kteří jsou vlastně o jednu hokejovou generaci starší?
„Strach z toho nemám. Stoprocentně to pro mne bude velká zkušenost. Už jsem s Nedvědem a Modrým mluvil a oba se na spolupráci se mnou těší. Nějaké zkušenosti mám, ale věk, stejně tak jako tykání či vykání a podobně není podle mě rozhodujícím faktorem pro respekt. Teprve se ukáže, co v této pozici umím. A pak se můžete zeptat.“

Co jste udělal jako první?
„S klukama jsme udělali krátký team meeting, kde jsme si některé věci vysvětlili. Hodně jsem nechal mluvit kluky, abych se pár věcí dozvěděl. Vesměs se to točí kolem stejné psychologické věci.“

Kolem jaké?
„Bavili jsme se hlavně o náladě v týmu, která není dobrá. Na tréninku jsem si všimnul, že spousta hráčů klopí zrak a v uvozovkách hlavu, takže mou největší prací teď bude tu hlavu narovnat zpátky.“

Takže největší problém je v sebevědomí?
„Určitě. Ale na druhou stranu sebevědomí se dá lehce získat. Dobrou hrou, vyhráváním osobních soubojů a dobrým výsledkem.“

Jak toho chcete docílit?
„Není tak velký manévrovací prostor, již dnes hrajeme derby s Mladou Boleslaví. Nikdo ode mne nemůže čekat razantní kroky. Hráčům budu naslouchat a budu se snažit najít cestu. Ta cesta jak z krize až tak složitá není. Budeme se snažit zjednodušit hokej, namotivovat hráče, aby si začali věřit, a zkusíme ušít role hráčům na tělo, aby je mohli splnit.“

Říkáte, že razantní kroky neplánujete. Ale dokázal byste je vůbec udělat?
„Což o to, samozřejmě dokážu udělat razantní řez, ale to je poslední věc, kterou bych teď dělal. Ten tým se naopak potřebuje zklidnit. Strašit hráče razantními kroky rozhodně nebudu.“

Nebudete se na něco ptát vašeho předchůdce?
„Ne. Veškeré informace, které budu potřebovat, si získám od hráčů a lidí od hokeje, kteří sezonu pozorují. S panem Gregorem se o těchto věcech bavit nebudu.“

Ve třiceti letech jste trenérem ambiciózního extraligového celku. Není to pro vás trochu šok?
„Nenazýval bych to šokem. Je to velice příjemné překvapení, i když situace není jednoduchá. Ale na druhou stranu bych svůj věk a svou historii jako limit nebral.“

Od juniorů k dospělým hrajícím extraligu. Není to přeci jen velký skok?
„Juniorská extraliga má vysokou úroveň, takže ten skok není tak extrémní. Ale jaký je ten skok opravdu, to poznám až během následujících týdnů.“

S některými hokejisty, které povedete, jste s hokejem začínal. Jaké je to vést je jako trenér?
„Teď se ukáže, jaký je kdo profesionál. Všechny věci, které se staly, a všechno kamarádství jde stranou. Teď musíme ukázat, že se s tou situací umíme poprat.“

Asistenta Jaroslava Nedvěda staršího jste si vybral sám?
„Vyplynulo to z diskuze s panem Jechem. S panem Nedvědem jsem spolupracoval minulou a tuto sezonu u juniorského týmu, respektuji jeho práci, a proto jsem si ho vybral.“

Ještě na závěr. Nerozšíříte opět hřiště?
„Rozhodně je pro mne lepší užší kluziště. Ale velikost ledu není problém, který nás tu postihl. Malé kluziště není tím důvodem, proč je tým tam, kde je. Absolutně to odmítám.“