Československý tým? To by byla bomba!
Už je to šestnáct let, co Češi a Slováci přeťali své území hranicí a ukončili tak společné soužití trvající několik desetiletí. Představme si ale alternativní realitu, ve které k rozdělení nedošlo. Je únor 2010 a na led v kanadském Vancouveru vyjíždí československá hokejová reprezentace.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Není pochyb o tom, že by Česko a Slovensko společnými silami dokázalo postavit tým, který by zatápěl těm nejlepším. Deniksport.cz šel tak daleko, že se pokusil sestavit spojený národní tým.
1. ŘADA
Na úvodní vhazování se staví první československá formace. Závěrky fotoaparátů cvakají jako o život. Nevidíte moc často, aby na ledě vyjela formace složená z pěti hráčů takových kvalit.
Na levém křídle bruslí Patrik Eliáš, dlouholetá opora New Jersey Devils. V letošní sezóně si zatím drží průměr přes bod na zápas - v dvaapadesáti utkáních jich získal 59. Konečně se mu tak podařilo umlčet svého věčného kritika, trenéra Devils, Brenta Suttera.
Marián Gáborík je sice normálně zvyklý hrát na pravém křídle, ale v první lajně jsme ho postavili na pozici centra, aby si mohl zahrát s Jágrem. Gáborík je považován za jednoho z nejgólovějších hráčů, kteří v současnosti hrají v NHL. Zámořští analytici obdivují hlavně jeho neskutečnou rychlost a techniku. Je jedním z pouhých 43 hráčů, kterým se v jednom zápase podařilo nastřílet pět nebo více branek. Letos bohužel zatím neměl moc šancí své umění ukázat, protože bojuje s dalším z řady svých zranění.
Podívejte se na Gáboríkových pět branek v jednom utkání:
Pozice pravého křídla byla obsazena ve chvíli, kdy jsme začali nominaci sestavovat. Jaromír Jágr sice nemusí hrát NHL, ale pořád zůstává tím nejlepším aktivním Čechoslovákem, kterého si na pravé straně můžete představit. Pětinásobný držitel Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče by byl tím ideálním tvůrcem hry naší nejsilnější reprezentační lajny.
Podívejte se na 10 nejlepších gólů Jaromíra Jágra v NHL:
První trojice forwardů přináší drtivou útočnou sílu. Dvojice obránců za nimi ale o moc nezaostává.
Tomáš Kaberle si sice nedávno zlomil ruku a bude až měsíc mimo hru, ale pořád byste v NHL našli alespoň deset manažerů, kteří by si ho okamžitě vzali do týmu, kdyby se naskytla příležitost. Jeho síla tkví hlavně v produktivitě při přesilovkách.
Jednu slabinu ale hra českého beka má. Je sice skvělý při pohybu s pukem a sbírá spoustu bodů, ale schází mu trochu více tvrdosti. Koho mu tedy dát za parťáka do obranného páru, aby toto mínus vyvážil? Samozřejmě obrovitého Slováka Zdena Cháru!
Jednatřicetiletý hráč je letos symbolem úspěchu Bostonu Bruins. Tým, který tradičně sázel spíše na obranu letos úplně změnil styl hry a soupeře válcuje brilantní ofenzivou. Chárova hra nemá moc hluchých míst. Postavte ho na přesilovku a borec s nejtvrdší střelou v NHL bude sbírat góly a asistence. Postavte ho na oslabení a soupeři chybují už ze strachu, že by je dvoumetrový pořízek mohl přimáčknout na mantinel. Chára by byl v zápase pravděpodobně nejvytíženějším hráčem týmu a i proto by mu tedy deniksport.cz přidělil kapitánskou pásku.
Podívejte se, jak Chára zlomil nos českému bitkaři Kočímu:
2. ŘADA
Kromě Mariána Hossy ve druhé lajně nefigurují tak velké hvězdy jako v první formaci. I tato řada by ale nepochybně dokázala sama o sobě vyhrávat zápasy.
Na levém křídle figuruje Aleš Hemský. Ten je sice v Edmontonu zvyklý hrát napravo, ale náš hypotetický tým má na této pozici obrovský přetlak. Pětadvacetiletého útočníka bychom tak raději nechali hrát raději vlevo. S přechodem na druhou stranu by Hemský určitě neměl velké potíže. Kromě jeho nesporného talentu by mu mohlo pomoci i to, že drží hokejku na pravou stranu.
Překvapení dosavadní sezóny, bostonský David Krejčí se nám dostal na střed druhé řady. Dvaadvacetiletý útočník už na konci loňské sezóny ukázal, že v něm dříme obrovský potenciál. To, že bude za Patrikem Eliášem druhým nejproduktivnějším Čechem v NHL, ale asi čekal jen málokdo.
Marián Hossa je hráč, kterého by naprostá většina týmů okamžitě postavila do první lajny. Naprostá většina týmů ale nemá Jaromíra Jágra. Na slovenskou superhvězdu tak zbylo místo "až" v druhé řadě. I tady by ale dokázal být svému týmu nesmírně platný.
Ještě vloni se přitom o Hossovi říkalo, že nezvládá tlak a nedokáže hrát velké zápasy. Pak ale přišlo playoff, ve kterém nasbíral ve dvaceti utkáních 26 bodů za dvanáct branek a čtrnáct asistencí a dotáhl svůj Pittsburgh až do finále proti Red Wings. Od té doby už o jeho schopnostech nepochybuje snad nikdo.
Podívejte se na Hossovu parádní trefu do brány Atlanty:
Obranný pár tvoří Marek Židlický s Ĺubomírem Višnovským. Opět jsou to dva beci, kteří budou mužstvu velmi platní i při přesilovkách.
Višnovský patřil roky mezi hlavní opory Los Angeles Kings. V létě se musel nedobrovolně stěhovat do Edmontonu a zprvu na jeho hře bylo znát, že mu slunná Kalifornie chybí. S ubíhajícími týdny se ale do týmu Oilers zapracoval a dnes už zase patří mezi klíčové hráče svého týmu.
Ani Marek Židlický nebyl nadšený, když se musel po sezoně přesunout z Nashvillu do Minnesoty. Ve státu, který miluje hokej, se mu ale daří skvěle a s trochou štěstí letos opět překoná hranici 40 bodů.
3. ŘADA
Třetí řada československé reprezentace je kompletně složená z hráčů českého původu. Původně to sice vypadalo, že na pravé straně bude stát Marek Svatoš, ale ten nám nakonec lépe zapadl do čtvrté lajny a na své místo pustil Havláta.
Druhé pravověrné levé křídlo v sestavě. I tak můžeme představit Milana Michálka. Čtyřiadvacetiletý útočník nastupuje pravidelně v dresu nejlepšího týmu západní konference - San Jose Sharks. Nominaci si i proto rozhodně zaslouží.
Jednačtyřicet bodů v 51 zápasech. To by byla pro většinu útočníků solidní bilance. Co ji činí pozoruhodnou je ale to, že Jiří Hudler byl schopen nasbírat tolik bodů, ač na ledě tráví v průměru jen 13 minut za zápas. V nabité detroitské soupisce se totiž nevejde výš, než do třetí lajny. V československé reprezentaci ho tedy i my řadíme na pozici, na kterou je dobře zvyklý.
Jeden z nejtalentovanějších českých hráčů posledních let, Martin Havlát, doplňuje náš třetí útok. Havláta v posledních letech sice sužují častá zranění, nicméně když je český útočník zdravý, musí se mít protihráči na pozoru. Ne nadarmo ho v Ottawě, jeho prvním zámořském působišti, fanoušci kvůli jeho rychlosti přezdívali "Mach 8".
Podívejte se na Havlátovo krásné sólo proti Phoenixu:
Ani třetí dvojice obránců kvalitativně nijak zvlášť nezaostává. Jak Kubina, tak Rozsíval patří mezi hráče, které by v sestavě ráda viděla většina manažerů.
Pavel Kubina nicméně neprožívá nejlepší sezonu v kariéře. Jeho Torontu se nedaří, dostává nejvíce branek z celé ligy. Příznivci Maple Leafs navíc nejsou k obránci tak shovívaví, jako k ofenzivně laděnému Kaberlemu. Přesto, že se mu letos příliš nedaří, si ale Kubina místo v nominaci svým hráčským uměním zaslouží.
I Michal Rozsíval si v dresu Rangers letos prožil horké chvilky. Loni v létě ještě fanoušci oslavovali, jak levně se podařilo s třicetiletým bekem uzavřít smlouvu. O pár měsíců později už na Čecha ale bučela celá Madison Square Garden, protože v několika zápasech předvedl hloupé chyby, po kterých jeho tým inkasoval. V lednu se ale postupně vrátil do dobré formy a pro New Yorkský tým se opět stává oporou.
4. ŘADA
Čtvrtý útok většinou na ledě tráví nejméně času z celého týmu, ale i on občas dovede rozhodovat zápasy. Tuto formaci jsme nakonec složili výhradně z hokejistů slovenské národnosti.
Z pravého křídla by hru formace organizoval veterán Pavol Demitra, jako centra by u sebe měl Michala Handzuše. Takové složení by totiž přineslo zpět příjemné vzpomínky. Demitra z Handzušem spolu v jedné řadě hráli už před osmi lety v St Louis a dodnes na ně tamní fanoušci vzpomínají v dobrém.
Roli třetího do party hrál tehdy v St Louis Ĺuboš Bartečko. Ten by už na reprezentaci herně asi neměl, ale na jeho místě by dva zkušené útočníky mohl doplnit pětadvacetiletý Marek Svatoš. Ten je sice z Colorada zvyklý spíš na hru vpravo, ale pro potřeby týmu by byl jistě ochoten dočasně zastávat povinnosti na levém křídle.
GÓLMANI
Pokud by se nějaký post naší společné reprezentace dal označit za slabinu, pak by to pravděpodobně byla brána. Ani Česko, ani Slovensko bohužel dnes nemají brankáře, který by se dal označit za světovou extratřídu.
Situace na prvních dvou místech je velmi vyrovnaná. V našem výběru jsme nakonec před Peterem Budajem dali přednost Tomáši Vokounovi. Ani jeden z borců letos nijak zvlášť neoslnil, misku vah tak na Vokounovu stranu přiklonilo to, že má s reprezentací větší zkušenosti.
Ideální brankářskou trojkou by byl Jaroslav Haláka. Třiadvacetiletý brankář v sobě má potenciál a zážitky z velkého turnaje by mohly přispět jeho rozvoji. Na pozici náhradního brankáře je navíc dobře zvyklý z Montrealu, kde kryje záda Carey Priceovi.
Konečné rozhodnutí o tom, kdo bude chytat, by ale samozřejmě leželo na trenérech, kteří by rozhodli podle aktuální formy. Tím se dostáváme i k poslední důležité pozici, která zůstává neobsazená.
TRENÉŘI
Tady byla volba jednoduchá. Oba současní koučové mají za sebou hmatatelné úspěchy, a tak není důvod dělat na jejich postech nějaké změny. Vedení společné reprezentace bychom tedy s klidným srdcem svěřili trenérskému tandemu Růžička-Filc.
Myslíte si, že v nominaci někdo, kdo tam rozhodně nepatří? Sestavili byste formace jinak? Líbí se vám představa společné československé reprezentace, nebo z ní dostáváte husí kůži? Vyjádřete se nám v diskuzi!
