Mareček: Konkurence v Anderlechtu mě neděsí

Když mu v těchto dnech zavoláte, nejspíš vám ihned oznámí, že se mu za chvíli vybije mobil. A ono se tak opravdu stane. Je třeba počkat, až se devatenáctiletý záložník uvelebí v Mazuchově bytě a strčí telefon do nabíječky. „Furt někdo volá,“ vysvětluje s úsměvem posila bruselského Anderlechtu za 31 milionů korun.

„Hlavně známí, občas nějaký novinář. Všechno je hrozně narychlo,“ líčí Mareček, který se od zítřka začne rvát s ostrou konkurencí o místo v sestavě slavného belgického klubu. A taky se musí urychleně naučit anglicky. „Neumím ani slovo,“ přiznává rodák z Ivančic.

Už jste po přestupu z Brna s mužstvem „fialek“ trénoval?
„S celým týmem budu poprvé trénovat v neděli. Na zápas v Antverpách měli sraz až v jedenáct hodin. Ale skoro všechny jsem nakonec viděl a podal si s nimi ruku. Já jsem byl na stadionu dřív, abych nafasoval vybavení včetně kopaček. Pak jsme šli s Ondrou, který nesměl hrát kvůli žlutým kartám, do posilovny. Bylo tam ještě pár dalších hráčů. Taky Honza Polák, se kterým jsem se seznámil. Pak jsme ještě s jedním hráčem z Hondurasu, který taky teď přestoupil, absolvovali intervalový běh kolem hřiště.“

Narazil jste už také na brankáře Daniela Zítku?
„Jo, hned první den. Připadal mi jako úplně fantastický kluk. Myslím, že se na něho budu moci s čímkoliv obrátit. Předtím jsem ho znal stejně jako Honzu Poláka jen podle jména.“

Už vás klub oficiálně představil?
„Tiskovka měla být ve čtvrtek, ale ten den jsem ještě dělal lékařské testy. Takže se  přesunula na pondělí. Vybral jsem si číslo osmnáct, se kterým se mi dařilo v reprezentaci. Ondra mi trochu ukázal Brusel. Město na mě působí zajímavě. Líbí se mi, i když je v něm hodně úřednických budov. Je to něco jiného než u nás.“

Kdy si seženete byt?
„Jsem tu teprve tři dny. Zatím bydlím u Ondry v bytě, má to tady pěkné. Vyspím se v pohodě. Vyřizuje se mi belgická občanka a další věci. Pak přijde na řadu hledání bytu, dostanu i auto. Později za mnou dorazí přítelkyně.“

Podle soupisky budete bojovat o místo ve středu zálohy především s mladými dravci z Afriky. Co jste o nich slyšel?
„Vím, že Anderlecht skládá mladý tým, ve kterém je velká konkurence. Rozhodně větší než jsem zvyklý z Česka. Slyšel jsem o Bigliovi, který hraje ve středu. A taky o Boussoufovi, ale ten je hlavně ofenzivní. Mám informace, že se v belgické lize extra nebrání. Hraje se prý nahoru dolů. Se mnou přišel ten kluk z Hondurasu, pak jsou tady ještě další dva. Prostě minimálně šest hráčů na dvě místa ve středu zálohy.“

Neděsí vás to?
„Ale ne. (rozhodně) Je to pro mě nový impulz. Musím bojovat, makat naplno. Porvu se o šanci. Dostal jsem učitelku na angličtinu, dvakrát týdně bych se měl učit jazyk. Ve škole jsem měl jen němčinu, která tady není moc rozšířená. Mluví se hlavně vlámsky a anglicky.“

Zatímco belgická liga je v plném proudu, vy jste byl s Brnem teprve v první polovině zimní přípravy. Je to handicap?
„Je fakt, že když jsme začínali s kondičním soustředění, Anderlecht měl herní. Jsem v jiné fázi než ostatní. Ale myslím, že mi nabírání kondice pomohlo. V Brně jsem dobře potrénoval.“

Byly ve hře ještě jiné nabídky?
„Minulý rok jsem se byl podívat ve dvou německých klubech, které by možná měly zájem. Bylo tam i něco dalšího ze západní Evropy. Ale oficiální nabídka přišla pouze z Anderlechtu. Je to pro mě krok výš. Můžu se tady zlepšovat. Odchodu jsem se nebránil, i když je Brno pro mě srdeční záležitost. Klubu jsem vděčný za první šanci v lize, rád se do něj jednou vrátím.“

Kdo vás nahradí?
„Brnu spíš chybí krajní záložníci než středoví. Jsou tam Tomáš Polách, Franta Schneider, taky Ríša Dostálek. Ten je sice starší, ale pořád dobrý. A hodně dobře vypadal v přípravě Lukáš Křeček z Vlašimi. Když se podaří uzavřít jeho příchod, bude velkou posilou.“