ROZHOVOR - Několik desítek minut dělilo extázi rychlobruslařky Martiny Sáblíkové a trpké zklamání v tváři sdruženáře PAVLA CHURAVÉHO po závodě na středním můstku chyběl úsměv.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Muž, který od začátku roku ani jednou nechyběl v desítce Světového poháru a v posledním závodě v Schonachu skončil druhý, se musel spokojit s dvanáctým místem.
O naděje na medaili přišel už ve skokanské části. Rozhodčí ho dvakrát sundali z lavičky a pak ho pustili do nevýhodného větru.
Svoje historicky nejlepší umístění na olympijských hrách přijal Pavel Churavý unavený a bez zjevné satisfakce. Nakonec mu drobnou radost udělal aspoň skalp legendárního Fina Hannuho Manninena.
Po závodě jste se zasněně díval na vyhlašování vítězů…
„To se uvidí, kdyby ještě někdy vyšlo…“
Jak se vám běželo?
„Trápení, trápení, chtěl jsem se v prvním kopci dotáhnout na první skupinu, bohužel mi to nevyšlo. Jel jsem celé kolo sám, když mě dojela další skupina. A zrovna tak blbě, že přede mnou v kopci spadl Frenzl, takže mi zase ujeli. Na kopci byli o kousek přede mnou, takže jsem další kolo jel zase sám a když už jsem se chytil skupinu, malinko se rozjel a dalo se něco dělat, chybělo mi trochu sil.“
Startoval jste s nepatrnou ztrátou na skupinu, která se vydala stíhat po skoku vedoucího Fina Janneho Ryynänena. Snažil jste se ji dojet?
„Taktika by to byla, ale síly nebyly. Měl jsem skočit víc o dva metry a mohl jsem tam jet s nimi. Bohužel.“
Bude vám skokanská část ležet v hlavě? Rozhodčí vás nejdřív zdrželi na věži a nakonec vás stejně pustili do větru, v kterém se dalo těžko skočit dál…
„Je to sport, na mistrovství světa v Liberci to bylo ještě daleko horší. Měl jsem velkou formu a vítr mě sfouknul. Tady měli štěstí jiní. Je škoda, že jsem nebyl ve skupině, kde jsem mohl bojovat. Je to po dlouhé době, co jsem byl za nimi…“
Vypadáte hodně zklamaně…
„Mám za sebou deset kilometrů, dost těžkých. Trápil jsem se, nebyl jsem plný sil, určitě jsem trošku zklamaný, i když je to můj nejlepší výsledek na olympiádě. Chtěl jsem víc. Ale nic špatného to není. Jsem dvanáctý na olympiádě, jen jedenáct lidí bylo přede mnou.“
Těší vás aspoň, že jste porazil Fina Manninena, velkou postavu severské kombinace, který se po špatném skoku řítil vpřed?
„Předjel mě hrozným stylem, v posledním kopci odpadl Felix Gottwald a s Manninenem nějak vykapali.“
Jak se vám líbily ostré sjezdy do zatáček, kde několik závodníků upadlo?
„Jel jsem hodně opatrně, neměl jsem kam spěchat. Nikdo tam nebyl a já potřeboval, aby přede mnou někdo jel a mohl jsem se vyvézt.“
Jak vám jely lyže, které jste si, stejně jako loni na šampionátu v Liberci, půjčil od běžkaře Martina Koukala?
„Vyšly nejlíp, servisáci to dali do kupy. Jsem rád, že je spolupráce. Servismani to dneska neměli jednoduché. Já mám každé lyže na úplně jiný sníh. Když jsem viděl dnešní podmínky, musel bych vystřídat třeba pět párů.“
Co si přejete do dalšího individuálního závodu, který vás čeká ve čtvrtek 25. února na velkém můstku?
„Skočit bez nervů, ulítnout a pak letět zase na běžkách, co to dá.“
