PŘÍMO Z BELGIE | Na to, co je ve fotbale tlak, se můžete zeptat obránce Tomáše Sivoka. Reprezentační stoper zažil v Bursasporu hektické jaro, kdy klub bojoval o udržení v turecké lize, a vše gradovalo o víkendu posledním kolem. Bursaspor hrál o záchranu a v klíčovém utkání vyhrál 2:1 v Trabzonsporu. Fanoušci už předtím dávali hráčům dost drsně najevo svou nespokojenost a jen těžko domýšlet, co by se dělo, kdyby Bursaspor spadl. Sivok o všem vyprávěl v Belgii, kde se připravuje s národním týmem na sobotní kvalifikační duel v Norsku.
O víkendu jste zvládl zápas o život, že?
„Doslova. Když jsem si s někým volal, říkal mi, ať nepřeháním. Já si to taky nepřipouštěl, ale když za mnou přišli turečtí hráči den před zápasem a ptali se mě, jestli si uvědomuju, že když to nezvládneme, tak se něco stane, trochu jsem se zarazil. Nebylo to příjemné, ale musím říct, že jsem dlouho neměl takový pocit, že to zvládneme.“
I ve chvíli, kdy jste v Trabzonsporu prohrávali 0:1?
„I v tu chvíli jsem to tak pořád cítil. Oni poprvé vystřelili, poprvé byli za půlkou. Cizinci z Trabzonu mi pak říkali, že měli odjet už týden předtím, ale tím, že hráli proti nám, museli postavit nejsilnější sestavu. Myslím si, že cizinci byli pak třeba i naštvaní, že tam museli být. Kdyby tam postavili domácí mladé Turky, mohlo by to být pro nás mnohem těžší. Pořád jsem ale věřil.“
Čím to, že to do takové situace dospělo?
"Prezident klubu je velmi seriózní člověk, myslím, že má největší textilní podnik v Turecku. Přišel do fotbalu, kterému asi moc nerozumí, což i sám přiznal. Obklopil se lidmi, kteří asi nebyli fotbalově vzdělaní natolik, aby to dělali. Po úspěšném začátku a po podzimu, kdy jsme byli čtvrtí, došlo k obrovskému uspokojení. Na začátku byla velká kampaň od fanoušků proti trenérovi. Ale tím, že byly dobré výsledky, bylo vše v klidu. Pak však přišla spousta zranění, pokles tabulkou a vyvrcholilo to tím, když v lednu nebo únoru napadli kluky v autobuse fanoušci. Myslím, že tam nastal největší zvrat. Já tam naštěstí nebyl, ale kluci to hodně řešili a byli z toho špatní. Řešilo se, že odjedou z odehrané soutěže. Šlo hlavně o cizince, pro ty to byl velký šok.“
Fanoušci vlezli do autobusu?
„Ano. Bylo to asi tak, že sportovní ředitel, co tam byl, s nimi zřejmě spolupracoval. Myslím si, že chtěl, aby fanoušci neútočili na vedení. Zřejmě chtěl, aby fanoušci mohli s kluky mluvit, ale turečtí hráči mají taky horkou krev, a tak se začali mydlit v autobuse. Rozbili okna, našli se vypadlé nože, klacky. Bylo to hrozně nepříjemné.“
Člověk si pak vůbec nedovede představit, co by se dělo, pokud byste spadli…
„No, není příjemné, když přijdete do tréninkového centra a tam čeká pět set těžkooděnců a tři tanky. Všichni nadávali na prezidenta, ale vystřídalo se pět trenérů. Poté, co odešel první z nich, vystřídali se tři trenéři, na kterých se podle mého názoru snažil klub ušetřit. Asi si mysleli, že máme tak nahráno, že nám nic nehrozí. Ti trenéři nedosahovali takových kvalit, netrénovali nikdy pořádně v první lize, nemyslím si, že by byli tak fotbalově vzdělaní. Před posledním zápasem jsme už v úterý museli odjet na soustředění, nemohli jsme zůstat v Burse, lidi by nás už asi mohli napadnout.“
Hrozná situace…
„Když hrajete o titul a ztratíte ho, tak to bolí. Zažil jsem to ve Spartě. Ale nedá se to srovnat tady s tím. Když vám prezident řekne, že tam pracuje třeba sto padesát lidí, a že když se sestoupí, sto deset nebo sto dvacet jich skončí, víte, že hrajete za ně a jejich rodiny. Tenhle klub má obrovskou tradici. Všichni byli tak uspokojení po první polovině sezony, bylo tam tolik problémů, že to takhle dopadlo. Měl jsem pocit, že je to varování za vše, co se tam děje. Že je to takový trest. Vidíte sponzory, to jsou bohatí lidé, a vidíte, že brečí, úplně se klepou a děkují vám. Řeknou, že budou pracovat od nuly a všechno změní. Bylo velkým trestem, co si museli prožít.“
Nevrátíte se tam?
„Ne. Ale už jsem to avizoval v lednu, chci zkusit něco jiného. Nemělo to společného s tím, co teď bylo. Bylo to i kvůli rodině, která tam se mnou nemohla být. Musím říct, že jsem tam byl spokojený, všichni v klubu se ke mně chovali slušně.“
Co dál? Už dříve jste se nechal slyšet, že by vás lákala třeba Austrálie nebo USA.
„Není to tak, že bych musel jít do USA nebo Austrálie. Jako obránce to mám těžší, tam berou spíš ofenzivnější hráče. Uvidíme, teď mám nároďák. Pro mě je to okysličení. Až skončíme, sednu si s Jirkou Müllerem (Sivokův manažer). Musí se snažit on.“
Je ve hře návrat do Sparty?
„Nevím. Se Spartou v kontaktu nejsem nebo Jirka (Müller) mi alespoň nic neříkal. Budeme to řešit až příští týden, uvidíme, jestli tam bude nějaká nabídka, nebo ne. Sparta pro mě byla vždy tématem, ale teď o tom ani nemůžu spekulovat.“
