Býval za hvězdu – a skončil jako fotbalový „disident“. Záložník Lukáš Zelenka (31) byl více než půl roku vyřazen z kádru Slovácka a jako s černou ovcí s ním ani nikdo nesměl mluvit. Přitom mu dlužili přes milion korun. Přestup do Honvédu Budapešť tak byl pro hračičku s pověstí problémového hráče vysvobozením. Vykopli mě jako prašivého psa,“ ohlíží se.
Jedinou sezonu vydržel v 1. FC Slovácko Lukáš Zelenka. Jeho angažmá se změnilo ve válku s klubem, který – podle středopolařových slov – používal podivné praktiky. Prý i proto byl celý podzim bez fotbalu a bojoval o své peníze.
Co jste si vlastně před půldruhým rokem sliboval od přestupu do Slovácka?
„Ještě jsem mohl zůstat v zahraničí, měl jsem i jiné nabídky, ale už jsem tam byl dlouho. Domů mě to táhlo hlavně kvůli dětem. Mluvil jsem s hráči Tomášem Abrahámem a Petrem Švancarou, prohlédl jsem si stadion, Slovácko mi přišlo jako dobrý klub. Už když jsem ale viděl smlouvu, začalo mi to být divné. Nikde jsem něco podobného nezažil.“
Čím byl váš dvouletý kontrakt tak zvláštní?
„Zarazilo mě, že dvě z pěti stran byly jen o pokutách. Mohl jsem je dostat za cokoli, ředitel Krejčí si to pěkně ošetřil. Zatímco hráč je za vše trestaný, klubu nic nehrozí. Jen si s vámi vytírají zadek... Původně navíc ve smlouvě stálo, že pokuty mohou být až do výše trojnásobku platu. Prosadil jsem si, aby to bylo jen na jeden plat, protože když si napočítají třeba pětadvacet prohřešků, udělají z toho milion. Tehdy jsem to bral tak, že na to nedojde. Kromě pokut Krejčí ještě čachroval s daty, připravil mě tím o jeden bonus. Neměl jsem tu smlouvu podepisovat, ale jednal jsem bez právníka, bylo to hektické.“
Jaký jste měl z Vladimíra Krejčího pocit?
„Slyšel jsem o něm samé špatné věci. Od začátku na mě působil divně, neseriózně. Vlastně mi ani nedal dopředu nabídku smlouvy. Pak do ní ještě hodil, že můžu být volný za tři sta tisíc eur. Na jedné straně jako bych nemohl nikam odejít, na druhé jako kdyby se mě chtěli zbavit. A už po půlce sezony jsem tušil, že mě tlačí, abych vypadnul.“
Jak se pode vás naplnilo očekávání, se kterým vás Slovácko angažovalo?
„Mysleli si, že přijde Zelenka a bude sám vyhrávat zápasy. Pořád jsme při tom byli na hranici sestupu. Byly na mě tlaky, nepracovalo se mi dobře. Furt po mně šli. Celkem jsem odehrál sedmnáct ligových zápasů, dal jsem dva góly. Dvakrát jsem byl na lavičce a čtyřikrát šel na minutu, čtvrt hodiny. Od začátku jsem hrál třináct utkání. A jen jedno dvě jsem měl špatný. Nechci se obhajovat, ale pokaždé jsem na hřišti něco udělal. Odvedl jsem standard. Když to porovnám s jinými hráči a jejich kvalitami... Někteří nedodržují životosprávu, všichni to vědí, a problémy jako já neměli. Raději vykopli mě. I hráči se pak ke mně chovali špatně. Neměli respekt, posílali mě někam. To se mi taky v kariéře nestalo. Setkal jsem se tam celkově se zvláštní mentalitou. Byl jsem za úplnýho pitomce. Přitom jsem se pořád choval jako profík.“
Jenže už trenér Josef Mazura vás na začátku loňského roku vykázal z tréninku. Proč?
„Ruply mu nervy, byl pod tlakem. Špatně jsem přihrál balon, tak mě chtěl nechat dělat kliky. Zeptal jsem se ho proč. Chvilku jsem neklikoval, a on hned: Vypadni! Ani to jsem nechápal. Jiní frajeři se kopali za uši, já jednou špatně přihrál, hned jsem měl klikovat, a ostatní nic?!“
Jaký jste měl vztah s trenérem Miroslavem Soukupem, který Josefa Mazuru nahradil a zároveň byl sportovním ředitelem Slovácka?
„Choval se hrozně. Všechno vím, všechno znám... Strašně po Mazurovi šlapal, vypadalo to, že chce za každou cenu trénovat sám. Hned na první schůzce se do mě navážel, že mám vysoký plat. Zjistil, že mu nebudu jenom přikyvovat a řeknu svůj názor. Takové hráče nepotřebuje, není na to zvyklý. Cítil jsem, že po mně jde. A jak mluvil o penězích, myslím, že mi normálně záviděl. Pořád mě napadal, třeba když jsme hráli na Střížkově, za stavu 1:1 byla odpískaná penalta proti nám, ale rozhodčí ji odvolal. Já jsem do novin řekl, že byl zmatený. A šel jsem na kobereček, Soukup nesmyslně tvrdil, že jsem chtěl, aby penalta byla.“
Máte pocit, že si na vás Miroslav Soukup zasedl?
„Před prvním zápasem v Kladně řekl, že bude stavět hráče, kteří budou nejlepší na tréninku. Šlápnul jsem do toho, trénoval jsem jak bůh. A on mě nepostavil. Věděl, že to podělal a že mě potřebuje, tak mi druhý den volal, abych za ním přišel. Mazal mi medy. Takové lidi nemám rád. V posledním zápase s Plzní mě vyndal po padesáti minutách, sejmul mě. Prohrávali jsme, s kluky jsme si trochu vjeli do vlasů. Nadávali mi, to byl vrchol. Já ale jen řekl svůj názor.“
Vy si opravdu nepřičítáte, že byste za něco mohl?
„Akorát když jsme běhali ovály nebo v lese, býval jsem poslední. Jenže když došlo na fotbal, byl jsem vždy mezi nejlepšími. Jen jsem nikomu nelezl do zadku a byl jsem první na ráně. Hrával jsem v zahraničí, jezdil jsem v dobrém autě. Musím si stát za svým, že to všechno bylo tím, že mi lidi záviděli. Po fotbalové stránce proti mně nemohli říct ani slovo, přesto jsem na jaře pořád chodil na kobereček. Začalo to tím, že chtěli, abych jim podepsal bezdlužnost.“
To se dělává, aby klub doložil svazu, že nemá dluhy vůči hráčům. Jak to probíhalo?
„Ty lidi neměli vůbec žádné jednání. Hodili přede mě kus papíru, že mi nic nedluží. Říkali mi: To nic není, my ti to dáme. Potřebujeme to jenom kvůli svazu, podepiš. To jsem v životě neviděl. Nechtěl jsem to podepsat. Ale pak jsem nestál o problémy. Fakt jsem se snažil, věděl jsem, s jakou vizitkou se vracím. Kluby si o mně myslí, že jsem problémový.“
Na konci sezony vám ve Slovácku řekli, že končíte. Jak se to seběhlo?
„Ještě jsem se nabídl, že chci hrát za rezervu, které šlo o postup do třetí ligy. Vyhráli jsme 5:1, já dal gól a na tři nahrál. Takže jsem pomohl áčku i béčku. Pak mi Krejčí řekl, že už mě nechtějí, vyřadili mě z kádru a ať si hledám angažmá. Chtěli, abych ukončil smlouvu k 30. červnu. Jenže to bych byl nezaměstnaný. Kromě toho mi přestali platit. Naposledy jsem dostal květnovou výplatu, od té doby nic. Slibovali nám, že vše uhradí, když se zachráníme, ale nedodrželi to. Nereagovali ani na dopisy od právníka. Jakmile jim teklo do bot a postavili mě, makal jsem a bojoval. A pak mě vykopli jako prašivého psa. To mě strašně štve.“
Slovácko svůj postup obhajovalo tím, že jste se nechtěl vzdát vysoké smlouvy.
„Pro Slovácko to byly velké peníze, ale já jsem si smlouvu nenapsal, sami nabídli dvouletý kontrakt s opcí. Kromě toho jsem přišel zadarmo. Kvůli penězům bych do Slovácka nikdy nešel, tohle byla nejhorší smlouva v mém životě. Co mi udělali, to je typicky český svinstvo. Na takové jednání nejsem zvyklý, přitom já jsem se od začátku choval férově, proti klubu jsem nic špatného neudělal. Takhle se mnou nejednali ani v Turecku.“
Mohl jste si už loni v létě najít jiné angažmá?
„Krejčí mi řekl: Nech tady peníze a odejdi. Ale já jsem chtěl jen to, na co jsem měl právo. Dlužili mi a drželi mě v šachu. Už v létě byli vůči mně minus půl milionu korun, neplnili podmínky smlouvy. Neměl jsem žádnou povinnost odejít, přesto jsem se přestupu nebránil. Ale co mi říkali manažeři, Krejčí si vždy řekl hodně peněz. Nejdřív to prý bylo sto padesát tisíc eur. Pak sto tisíc. Šedesát tisíc. Jak Krejčího všichni znají, tak s ním podle mě ani nikdo nechtěl extra jednat. A vůbec: Když mě klub chtěl prodat, tak mě přece měl nechat v týmu.“
Jaké byly vaše povinnosti poté, co jste byl vyřazen z kádru?
„Dostával jsem instrukce, kdy a jak mám od pondělí do soboty individuálně trénovat. Jenže chodily e-mailem třeba v neděli o půlnoci a druhý den ráno už jsem musel být v Uherském Hradišti. A na klubu nikdo... Trenér Soukup pak klidně řekne, že mě baví běhat po kopcích. Já přece dělal jen to, co mi nařídil klub. Při tom jsem vlastně nesměl chodit na stadion, hráči ze všech týmů dostali zákaz se mnou mluvit. Bylo to jak z nějakého filmu. Prostě nehoráznost. Byl jsem jako prašivka.“
Jaké jste měl podmínky k trénování?
„Vyfasoval jsem roztrhané věci. Byl jsem většinou bez balonu, chodil jsem běhat do Kunovského lesa nebo na venkovské hřiště v Sadech. Na záchodech v šatnách je plíseň, nefungovalo topení, ani se nešlo v té zimě vysprchovat. Klub to nezajímalo, přitom jsem kvůli tomu dva měsíce marodil. Navzdory všemu jsem do Hradiště jezdil, byla to moje práce. Ale Slovácko porušovalo smlouvu, neposkytlo mi profesionální podmínky pro přípravu. Rozhodli se mě zlikvidovat. Snížili mou hodnotu, taky mi mohli ukončit kariéru. Jako kdyby ve firmě udělali z manažera skladníka. Já fotbal miluju, hraju ho od pěti let. A oni mě z něho vyřadili.“
Kvůli dluhům jste Slovácko dal k arbitrážní komisi. Těsně před lednovým jednáním vám však vypsalo pokuty ve výši 660 tisíc korun. Co jste na to říkal?
„Byl to šok. Jak si tohle někdo vůbec může dovolit?! A to mi ještě při odchodu z klubu tvrdili, že by si to uhájili. Podle mě by ale neměli šanci. Dobojoval bych to až do konce, tahal bych se s nimi po soudech. Nejde jen o peníze, ale o princip. O to, aby se takhle s hráči nejednalo. U nás si nechají všechno líbit, asi jsou na to zvyklí. Bojí se, žijí od výplaty k výplatě. Dokonce jsem přemýšlel o založení hráčské asociace, takhle si s námi kluby vytírají pr... Musím říct, že mě zarazilo, když arbitráž řešení případu o měsíc odložila. Já na to přitom čekal osm měsíců. Pochopil jsem, že chce, abychom se dohodli na ukončení smlouvy. Ale to nešlo.“
Jaké jste měl v zimě možnosti odejít?
„Měl jsem Inter Baku, pak Armény Mika Jerevan, druhou ruskou ligu. Ale všude bych musel na testy. Měl jsem i zprávy, že mě chtěl trenér Jarolím do Slovanu Bratislava. Jenže Slovácko si prý řeklo o sto tisíc eur. V jednu chvíli jsem byl smířený s tím, že budu další půlrok bez fotbalu. A v téhle situaci mě ještě pomlouvali v novinách, že nemám charakter. Jako kdyby chtěli prodat teréňáka, a mluvili o něm jako o ojetém trabantovi, který má tři kola. Já jsem trénoval, makal a díky tomu jsem se dostal do Honvédu. Kdybych tam přijel netrénovaný, s břichem, tak by mě nikdy nevzali. Takhle naběhaný jsem nikdy nebyl.“
| KOLOTOČ PENĚZ | |
| 1,35 | Tolik milionů korun dlužilo Lukáši Zelenkovi na konci minulého roku 1. FC Slovácko |
| 468 000 | Tolik korun mu letos z dluhu uhradilo |
| 660 000 | Tolik korun mu vypočítalo jako pokutu za údajné prohřešky |
| 222 000 | Tolik korun odmítlo z dluhu uznat |
| ZELENKOVY ÚDAJNÉ POKUTY | |
| 90 000 | neúčast na tréninku |
| 30 000 | narušení kázně v mužstvu |
| 30 000 | alkohol a porušení životosprávy |
| 30 000 | vyjádření do tisku proti zájmům klubu |
| 480 000 | neúčast na individuálních trénincích (16 x 30 000) |
| 660 000 | CELKEM |
Čím to, že to v Honvédu na poslední chvíli vyšlo?
„I Slovácko už bylo trochu tlačené ke zdi. Probíhala arbitráž, věděli, že kdyby mě nepustili, ztratili by mnohem víc peněz. Takhle vyřešili problém a zaplatili mi míň, než mi dlužili. A ještě to mají na čtyři splátky: dal jsem jim na to sedm měsíců, poslední mají až v září. Z dluhu jsem odpustil minimálně tři sta tisíc, a to nepočítám úroky a půl roku smlouvy.“
Proč o vás vlastně Honvéd tolik stál?
„Protože mě chtěl trenér. Viděl mě, řekl, že jsem výborný fotbalista a ostatní poslal domů, i když měl na testech dvacet hráčů. Cítil jsem úctu, věděl, co mám za sebou. Neskutečný rozdíl oproti tomu, jak se mnou jednal třeba Soukup. Ten se ještě má co učit. Klub vlastní americký majitel, jsou tam solidní lidé. Devět měsíců jsem nehrál, je mi jedenatřicet – a dostal jsem smlouvu na dva a půl roku. V Česku by mě každý nakopal do zadku.“
Nebojíte se, že po téhle tahanici se jen prohloubí vaše pověst problematického hráče?
„Ať za to můžu, nebo ne, stejně budu dál za problémového. Většina klubů u nás nejedná korektně. Ať si kdo chce co chce říká, takový Křetínský (šéf Sparty Praha – poznámka redakce) je prostě borec. Sice taky udělal nějaké chyby, jenže je seriózní. Má peníze, ale jde mu o klub a co řekne, to udělá. Krejčí mi ani nepřišel podat ruku. Přitom by už mohl být nad věcí. Ale tihle frajeři mě ještě zastrašovali, ať držím hubu. Ale ten klub se musí poučit.“
Čím to, že vaše angažmá zpravidla skončí kontroverzí?
„Všude mi dají vysokou smlouvu, a jak nejsou výsledky, jdou po mně. A já si to nenechám líbit. Je fakt, že dělám chybu, protože říkám, co si myslím. Ale říkám to jen lidem, kterých se to týká, a do očí. Jenže oni nejsou schopni to skousnout. Vím, že jsem svůj. Ale nikomu neubližuju, nikoho jsem za jeho zády nezaříznul. Když jsem byl ve Spartě, zastal jsem se Karla Poborského... Poslední roky už jsem takové věci nedělal. V Turecku jsem skončil kvůli vysoké smlouvě, to samé v Belgii. O výkonnost nešlo. V posledním zápase za Westerlo mi fanoušci tleskali a vyvolávali mé jméno do konce utkání. Vím, že i lidé v Uherském Hradišti mi drží palce a stáli za mnou, proti klubu taky kromě dvou osob nic nemám. Fanoušci mě měli rádi všude, nakonec jsem měl problém s šéfíky.“
Na anabázi ve Slovácku možná nemuselo dojít. Prý se o vás předtím zajímala Sparta.
„To jsem byl ještě v Belgii, ve Westerlo mi kvůli penězům naznačovali, že už by mě pustili. Měl jsem jeden telefonát s Jozefem Chovancem, říkal mi: Když se vyvážeš ze smlouvy, vezmeme tě. Druhý den se ale ve Westerlo rozhodli, že si mě nechají. Jenže po dvou měsících nebyly výsledky a zase jsem musel jít z kola ven já. Jenže to už Sparta někoho měla.“
Comeback ve Spartě – to by bylo docela kuriózní, ne?
„Kdoví, jak to tehdy bylo. Ale Jozefa Chovance jsem potkal, už když jsem se vyvázal ze smlouvy v Turecku a šel jsem do Belgie. Povídal mi: Proč jsi mi neřekl? Hned bychom tě brali. Myslím si, že ještě v době, kdy jsem byl v Manisasporu a pak ve Westerlo, jsem měl pořád výkonnost na Spartu. V té době tam neměli takového středního záložníka...“
Myslíte si, že se ještě někdy do Česka vrátíte?
„Nechci říkat, že už bych v Česku nikdy nehrál. Ale myslím, že české kluby teď ze mě mají hrozný strach. Říkají si: On chce velký prachy, je drahej. A ještě má kecy. Ale podívejte se, kam se náš fotbal a liga dostaly. Přijdu na svaz a všichni lidi, kteří tomu celkem rozumějí, řeknou: Ty vole, Zelenka, jak je tohle možný? Nechci ze sebe dělat borce, ale pořád si myslím, že takových hráčů jako já v lize moc není. Tady stačí, když běhají a jsou agresivní.“
Takže už chcete ukončit kariéru v zahraničí?
„Kdyby mě někdo oslovil, záleželo by na nabídce. Pokud by mi nevyšel Honvéd, už jsem přemýšlel, že to ve Slovácku přetrpím a zavolám Karlu Poborskému do Budějovic. Znali jsme se ze Sparty, třeba by byl ochoten pomoci. Přišel bych v létě, chtěl bych smlouvu jako ostatní hráči. Už nechci fotbal hrát pro peníze, nepotřebuju si je tady vydělávat. Fotbal miluju, chci ho hrát pro radost. O vysokou smlouvu už nestojím, hodněkrát jsem se s ní spálil.“
| Narozen: 5. října 1979 v Praze Výška/váha: 175 cm/73 kg Kariéra: Sparta Praha (1984–1997) Anderlecht Brusel (1997–1999), KVC Westerlo (1999–2001), Sparta Praha (2001–2006), Manisaspor (2006– 2007), KVC Westerlo (2008–2009), 1. FC Slovácko (2009–2011), Honvéd Budapešť (2011–?) Bilance v Gambrinus lize: 131 zápasů/20 gólů Bilance v reprezentaci: 3 zápasy/0 gólů Největší úspěchy: mistr Evropy do 21 let (2002), mistr Česka (2003 a 2005), vítěz Poháru ČMFS (2004), vítěz Belgického poháru (2001) |
| „Jednání Slovácka bylo zcela v rozporu s uzavřenou profesionální smlouvou. Klub nehradil hráči od června 2010, více jak sedm měsíců, základní odměnu, stejně jako výkonnostní prémie a startovné. Více jak tři měsíce nereagoval na výzvy ke zjednání nápravy. Opakovaně jsme upozorňovali, že u smluvních závazků vytvářet příznivé podmínky pro trénink, regeneraci a rehabilitaci, zajišťovat kvalitní lékařskou a terapeutickou službu, vytvářet v rámci možností kulturní prostředí pro trénink i odpočinek, je aktivita klubu téměř nulová. Jedinou aktivitou bylo po více jak osm měsíců to, že zaslal e-mailem hráči tréninkový plán. O něm by se dalo říci mnoho, jen ne to, co tvrdil klub opakovaně, a sice, že tento tréninkový proces je pro hráče „připravován s odbornou péčí trenérem družstva, vzhledem k výkonnosti a potřebám hráče“. Sestavován byl s evidentním cílem přimět hráče odejít nebo smlouvu jinak porušit. O to více je s podivem, že klub hodnotil hráčovu výkonnost jako nevyhovující potřebám „A“ družstva, když ho několik měsíců netestoval a přítomnosti na hráčových trénincích se zástupce klubu či trenér vyhýbal. Zcela evidentní bylo, že aktivity klubu nesměřovaly k tomu, aby dal hráči ještě někdy v klubu šanci, právě naopak. Opakovaně jsme deklarovali a trvali na tom, že hráč povinnosti ze smlouvy plní. Ostatně i trenér 1. FC Slovácko pan Soukup uvedl, že to pan Zelenka s drobnými výhradami dělá, a proto nemohlo dojít ze strany klubu k jednostrannému vypovězení smlouvy. Což ostře kontrastovalo se zápočtem pro údajná četná porušení smlouvy, vyčíslená na 660 tisíc korun (za 20x porušení smlouvy). Tato porušení však nemohla mít oporu ve faktickém stavu věcí a v důkazním řízení by dle našeho názoru nemohla obstát. Pro jakékoli budoucí spory o tzv. nenárokových plněních ve smlouvách fotbalistů nelze než doporučit přesnější úpravu při formulaci podmínek pro jejich uplatnění. Máme za to, že klub je určil v dodatku smlouvy zcela zřejmě – „hráč obdrží prémie za každý bod soutěžního utkání Gambrinus ligy, kdy nastoupil, startovné obdrží hráč za nastoupení (více jak poločas) do soutěžního utkání Gambrinus ligy“. Ač pan Zelenka splnil podmínky, zaplaceno mu nebylo. Klubem byly totiž tyto částky označeny jako nenárokové a vyplaceny mohly být dle „možností klubu“. Termín splatnosti určen nebyl, což je pochopitelné, neboť nenárokovost je logicky vázána právě na odkládací podmínku – na splnění podmínek ze smlouvy a na ni(ě) teprve navazuje termín plnění, o kterém se neví zda a kdy nastane. Od začátku se však jasně ví, za jakých podmínek na ně může hráč dosáhnout. Je tak nemyslitelné ponechávat zcela na benevolenci klubu, zda po splnění podmínek ze strany hráče skutečně prémie vyplatí. Není-li pochopení obdobného textu smlouvy oběma stranami zcela jasné při jejím uzavření, může se pak z hlediska následného nevyplacení těchto složek odměny jevit takováto skutečnost jako omyl v projevu vůle při sjednávání profesionální smlouvy, resp. omyl v projevu týkajícím se právě těchto výkonnostních prémií a startovného. Vždyť i výše prémií má svůj vliv na hráčovo rozhodování při sjednávání smlouvy s tím či oním klubem. JUDr. Michal Kellner, právní zástupce Lukáše Zelenky, JUDr. Tomáš Kordač |
