Hadamczik vyjednával lépe, Růžičkův výběr ale nezatracujme
Sorry, musím na operaci. Rád bych, ale hrál jsem s bolestí. Omlouvám se, potřebuju si odpočinout. Já nemám smlouvu, nechci riskovat. Z toho, jak se zámořští hokejisté před květnovým šampionátem v Bělorusku omlouvají, se stejně jako před čtyřmi lety po olympiádě stal národní hit.
Kouč Vladimír Růžička má zatím jediný příslib – od útočníka Jiřího Hudlera z Calgary. Na „čekané“ je Jaromír Jágr, hlavní český trumf. Ani on zatím neřekl ANO, i když se dá předpokládat, že nakonec kývne. Pokud by 42letý bard byl přesvědčený, že po mimořádně náročné sezoně už ze sebe nevymačká energii, spoluhráči z Nagana by to nejspíš řekl dopředu. Nenechal by svého oblíbeného kouče „vycukat“ ve falešné víře…
Ale co další? Proč (staro)nový kouč nezlanařil ostatní zámořská esa? V zákulisí i mezi fanoušky se pochopitelně začalo řešit i to, že bývalému trenérovi Aloisi Hadamczikovi vždycky někdo z NHL přijel… Je třeba férově přiznat, že v tomto ohledu byl opravdu lepší vyjednávač. Do hráčů uměl hučet tak dlouho, dokud je nezískal a nepřemluvil.
Ovšem leckdy za jakou cenu? Hadamczik hráčům dopředu spoustu věcí nasliboval, mezi jinými i to, kolik dostane prostoru na ledě. Jenže v konečném důsledku se to obrátilo proti němu. Tým těžko ukočíroval, hráči byli nasupení, že jim trenér přece dopředu zaručoval odlišnou roli… Snažil se je navíc roubovat do pozic, které jim nevyhovovaly. Růžička razí jinou teorii. Dopředu nic neslibuje. Pouze chce slyšet: Máš zájem, nebo ne?
Někdy mohou hokejisté získat dojem, že ta komunikace z jeho strany není až tak intenzivní. Takže i tohle může být důvod, proč řada zámořských osobností raději zvolí odpočinek nebo doléčení šrámů. Na druhou stranu by bylo vůči hráčům z NHL vrcholně neuctivé a zlé, pokud bychom začali tvrdit, že jenom hledají výmluvy… Pozor! Odehrát šichtu 82 zápasů, do toho olympiádu, k tomu vstřebat zklamání z předčasného konce sezony, to prostě není sranda.
Rovněž se znovu ukázalo, že nákladné inspekční cesty do NHL během sezony jsou vlastně k ničemu. Generální manažer Slavomír Lener v druhé polovině března pochodoval po arénách, přijel s příslibem až sedmi posil. Což se teď jeví jako velmi bláznivá představa…
Kouč Růžička ale z nastalé situace není úzkostí šedivý. Není to tak, že by se na zámořské koně upnul. Dopředu věděl, že olympijská sezona bývá specifická. Vždyť přesně tohle zažil v roce 2010 po Vancouveru, kdy se nakonec počet omluvenek vyšplhal až k číslu 25! A netřeba dvakrát připomínat, že po šampionátu v Německu nakonec hráči poskakovali se zlatými medailemi na Staroměstském náměstí a hlavně fanynkám tekly slzy dojetím, když viděly Jágra, jak do davu hází červené srdce…
Německý duch pomalu začíná kroužit i kolem tohoto výběru. Podobný příval omluvenek, pravděpodobně stejný kapitán (Tomáš Rolinek), chystající se stále megaplatný veterán (Jaromír Jágr). Jenže bylo by pošetilé vytrubovat, že i tentokrát to zaručeně dopadne podobně.
Zázraky se sice stávají, ale nejsou na předpis. V Německu nechybělo mnoho k tomu, aby místo zlata přišla historická blamáž. Růžička si tohle všechno uvědomuje. S o to větší intenzitou si „piplá“ stávající tým. Schválně zvolil dlouhé soustředění, aby svoje představy mohl dokonale hráčům vštěpovat. Energie z mužstva zatím tryská. Růžička hráče dokonale strhnul.
A výsledky jsou příslibem, že německý duch opravdu může znovu vstoupit na scénu. Současný výběr nelze zatracovat.
