Kiki a Maki po triumfu: Fanoušky nám můžou soupeřky jen závidět
Plážové volejbalistky Kristýna Kolocová a Markéta Sluková jsou královnami pražské Štvanice. V horkém odpoledni je sedm tisíc neúnavných fanoušků v ochozech centrálního kurtu dohnalo k prvnímu vítězství v kariéře na Světovém okruhu. Populární Kiki a Maki ovládly Prague Open po finálovém vítězství 21:18, 16:21, 15:12 nad Němkami Katrin Holtwickovou a Ilke Semmlerovou. Na stupních je soupeřky zkropily šampaňským.
Jaké jsou vaše první dojmy?
Sluková: „Asi ani nemůžu mluvit, je to úžasný. Lidi byli skvělý. Prostě bomba!“
Kolocová: „Pohádka! Simon (trenér Nausch) říkal před finále, že už to bude pohádka tak jako tak, a teď je to úplně top pohádka, takže máme strašnou radost.“
Bylo těžší finále, nebo semifinále s Rakušankami?
Sluková: „Každý zápas byl jiný a oba byly náročné, ale možná to semifinále, protože kdybychom prohrály, tak jsme ještě medaili neměly jistou. Účastí ve finále jsme měly jisté stříbro a ve finále jsme hrály uvolněněně. A je to neuvěřitelné, ale povedlo se nám to dotáhnout do vítězného konce.“
Co vám z tohohle turnaje zůstane v paměti?
Sluková: „(smích) Šampáňo ve voku… Asi ten vítězný balon a ten moment, kdy člověk pořád nevěří, že vyhrál. Já myslím, že na to dlouho nezapomeneme.“
Kolocová: „Určitě atmosféra byla neskutečná. Potom, že jsme vyhráli. A taky medaile, ta bude někde na výstavce a bude mi tenhle turnaj vždycky připomínat. Bylo to neskutečný, úžasný. Strašně děkujeme. Myslím, že kdybychom chtěly dát jednu medaili, tak bychom jí měly dát všem divákům. Protože si ji zasloužili, stejně tak jako my, trenéři a kruh kolem nás.“
Co jste říkaly divácké podpoře?
Sluková: „Klagenfurt, mekka volejbalu, se může třást, protože Štvanice nasadila hodně vysokou laťku.“
Budete se s Rakušankami hecovat, kdo má lepší publikum?
Sluková: „Myslím, že bychom suverénně vyhráli. Můžou nám jenom závidět. Já jsem si nedovedla představit, že to bude takhle úžasný, a že fanoušci opravdu budou tak hluční a budu tak strašně fandit. Já jsem byla moc mile překvapená. Bylo to fakt skvělý. Kdyby se dávaly tři nebo čtyři medaile, tak by jim jedna určitě patřila.“
Byly to ve finále velké nervy?
Kolocová: „Za mě relativně OK. Ale když jsme vedly třináct deset ve třetím setu, začalo mě to malinko svazovat. Říkala jsem si: teď už to nemůžu pustit. To byl nakonec nejhorší pocit, protože kdyby to bylo vyrovnané, tak by se to tahalo nahoru dolů. Jak jsme byly nad nimi, říkala jsem si, že by to byla škoda. Tam to bylo z mé strany nejvíc nervozní.“
V rozhodujícím setu jste ale taky o tři body prohrávaly…
Kolocová: „Tam je to v pohodě.
Maki: Tam víš, že musíš, nebo můžeš být jen lepší, takhle to musíš udržet.“
Sluková: „My jsme tady na tom turnaji vůbec pověstné těmihle comebacky. My si to vždycky necháme ujet, abychom pak pořádně zaply. Podařilo se nám to v důležitou chvíli a pak jsme si to nenechaly vzít.“
Jak se vám líbila oslava na stupních, kde vás německé soupeřky zlily šampaňským?
Sluková: „Užily jsme si ji moc. Holky něměcký známe velice dobře. S oběma týmy trénujeme, jsme kamarádky. Víme, že s nimi je vždycky sranda. Myslím si, že tam ani není žádná zášť, že nám to přejí. Vědí, jaké to je, vyhrát na domácí půdě. Super. S nikým jiným bych na tom pódiu nechtěla stát.“
Pomůže vám tenhle úspěch do budoucna?
Sluková: „Já si myslím, že je to určitě pomoc. Zrovna jsme se o tom bavily dneska v šatně, že se zkušenosti počítají. Když člověk v té situaci víckrát je, tak je pak malinko míň nervozní. Víme, když se všechno sejde dohromady, že o medaile můžeme hrát. Na druhou stranu každý místo je úplně jiné. Někde je jiný písek, někde víc fouká vítr. Jsme strašně rády za tenhle úspěch, ale rozhodně to neříká, že budeme teď pokaždé na pohodu v semifinále.“
