Prozkoumat vlastní limity a vyzkoušet si armádní překážky. Extrémní běžecký závod ARMY RUN se běžel v sobotu poprvé v historii na Ještědu a nabídl kromě jemu klasické překážkové trasy také náročné stoupání, které potrápilo všechny běžce. Závodníci si mohli vybrat dva stupně obtížnosti. Ti odvážnější běželi 15 kilometrů, kratší trasu, která měřila 5,4 kilometrů si zaběhla také redaktorka iSport.cz Tereza Janovská.
Čtyřiadvacet překážek, 5,4 kilometrů a 350 metrů převýšení. To byla trať, kterou organizátoři ARMY RUNU vyměřili pro lehčí verzi sobotního závodu. Pravidla byla jasná - zdolat všechny překážky, za ty nezvládnuté si odmakat 30 angličáků a úspěšně doběhnout do cíle.
Ač se to zdá celkem jednoduché, některé úseky dokázaly pořádně potrápit. Hned na úvod nás přivítal běh do kopce, na kterém jsme museli zvládnout hned několik překážek - běh mezi pneumatikami, dřevěné překážky a přejít přes kladinu zavěšenou na řetězech. Na té třetí si hned několik závodníků vyzkoušelo první sérii angličáků - mně se to také nevyhnulo. Dodělal se třicátý a běželo se dál.
Na trase bylo také několik "odpočinkových" překážek. Jednou z nich byl hod gumovým granátem do otvoru v dřevěné stěně. Na první pohled banální úkol ale zdržel spoustu běžců, kteří se do malého otvoru netrefili a místo lehčí překážky si museli odmakat dalších 30 trestných angličáků. Já se s trochou štěstí trefila a mohlo se jít zdolávat další kopec.
Přestože se celý závod běží na čas a nikdo se na trati nechce zbytečně zdržet, běžci si mezi sebou často pomáhají, k čemuž nabádají i organizátoři závodu. Mile mě to překvapilo zejména u překážky, kdy jste měli přetočit pneumatiku z bodu A do bodu B a zpátky. Ženy měly povoleno jednu pneumatiku brát po dvou, muži museli sami. Přestože jsem běžela sama a k této překážce jsme doběhly v lichém počtu žen, jedna z nich mi pomohla i přesto, že už své měla splněno. A závodníci si mezi sebou pomáhali i později na lanové stěně, či v cíli při shybech.
Nejtěžší část závodu přišla přibližně v polovině. Po strmém kopci směrem dolů vás čekal průběh úsekem, ve kterém po vás stříleli paintballovou pistolí a průlez bahnem pod ostnatým drátem, kde se po vás stále střílelo a navíc vám u hlavy štěkal pes. To nejtěžší však přišlo poté. Běžci, kteří si troufli na delší úsek, dostali na záda patnáctikilový batoh (ženy 9kg), v kratší verzi se šlo bez batohu, a na programu byl extrémně náročný výšlap na vrchol sjezdovky, který potrápil i trénované borce.
Na vrcholu závodníky čekala ještě přibližně polovina závodu, která k potěšení všech běžců, byla už s mírným klesáním. Některé překážky byly lehčí, jiné náročnější. Jelikož bylo téměř vše od bahna, z některé překážky závodníci sklouzli, i když by s ní jinak problémy neměli. U mě to byla například kladina na ručkování, uklouzla mi ruka hned na první tyči. U lana na lezení jsem si už radši rukavice nasáklé vodou sundala a vyšplhala ho bez nich.
Do cíle jsem doběhla s časem 2 hodiny a 3 minuty, o tři minuty mi tedy utekl cíl, který jsem si sama pro sebe vytyčila. Výsledkem je 76. místo celkově a 22. mezi ženami.
Organizačně to bylo zvládnuté skvěle, na žádné překážce se nečekalo déle než půl minuty, po trase bylo hned několik stánků s vodou a dobrovolníci na stanovištích vždy ochotně poradili, například která strana je už rozviklanější. Na výšlapu sjezdovky si někteří s chutí nasbírali i borůvky.
Organizátoři v letošním roce chystají ještě ARMY RUN v Praze. Ten bude středně dlouhý na 10+ kilometrů a je naplánován na polovinu října.
