9°C
Blesk na procházce s tenisovou legendou Janem Kodešem: Nové srdce? Nesmím žít s obavou
Pozoroval plynoucí Vltavu i šumící lípy. Legendární tenista Jan Kodeš (68) si po transplantaci srdce vyrazil na první procházku po milované Štvanici. A Blesk byl u toho!
Byl možná i trošku dojatý. „Je tady krásně, co...“ rozhlíží se kolem. „Příroda, vzduch, a to jsme v centru Prahy,“ upozorňuje.
Nevypadá na někoho, kdo má za sebou transplantaci srdce. Zákrok, který už je sice vcelku běžný, ale pořád krajně rizikový. „Ale prosím vás, každá operace je riziko. Mně prostě jen vyměnili jednu součástku jako v autoservisu,“ směje se wimbledonský šampion.
Vyrazil na místa, kde to má rád. Do areálu, kde sbíral trofeje, předsedal tenisovému svazu i prožil srdeční kolapsy. „Dovnitř nejdeme, tam nemůžu,“ ukazuje na zaprášený vestibul, který dělníci zrovna rekonstruují. „Pojďme se projít dozadu k novým kurtům,“ navrhuje.
Sotva to dořekne, zjeví se jeho letitý tenisový souputník Jiří Hřebec. „Nazdar šampione, jak je?“ natahuje k němu svoji tlapu. Na Štvanici je doma, trénuje v tamním I.ČLTK. „Vypadáš výborně. Přijď, pokecáme, já si vezmu před hubu roušku,“ směje se na rozloučenou.
Kluci na vedlejším skate parku asi netuší, co je ten šedovlasý zvolna kráčící pán zač a čím si minulý měsíc prošel. „Ten měsíc v IKEMu už byl dlouhý, ale lidi tam bývají ještě déle,“ říká Kodeš.
Jsme na kurtech, začíná focení. Ochotně pózuje, poslušně se opírá o síť. „To jako chcete, abych vypadal, že už nemůžu? A proč mě vlastně točíte na kameru? Jako že umím chodit?“ povídá pobaveně.
Po čtvrt hodince se loučíme a přejeme hodně zdraví. „Moment, vždyť já zdravý jsem! Jen si teď musím dávat pozor na bacily,“ usmívá se.
V únoru chci hrát tenis!Nelituje se, nepřipouští si problémy. Jan Kodeš je šťastný, že transplantace srdce dopadla dobře. Jaké to bylo, když zazvonil telefon se vzkazem: Sbalte se, máme pro vás srdce? Rozklepal jste se? „Naopak, já byl šťastný! Dlouho jsem na to čekal, vždyť někteří pacienti se ani nedočkají. Těšil jsem se, že přestanou ty věčné obavy, kdy zase přijde nějaký ten kolapsovitý stav. A že budu konečně zdravý!“ A co teď? Hlídáte si tep? Pozorujete s obavami bušení nového srdce? „Ne, proč? Já mám teď přece srdce zdravé!“ Kolik polykáte prášků? „Spoustu, třikrát denně plnou hrst. Je to namíchaný, ale hlavně jsou na imunitu.“ Chytnout teď bacila by byl asi malér, co? „Oni by to samozřejmě nějak vyléčili, nasadili další prášky, ale tělo je oslabený, tak proč riskovat. Proto nemůžu do metra, divadla, do haly na tenisový Fed Cup. Lidi jsou bezohlední, prskají a ani si před sebe nedají ruku.“ Už jste se sžil s novým srdcem? „Víte co, lidé mají o srdci mylné představy. To není mozek, který rozhoduje, vyvolává pocity, ale obyčejná pumpa. Jde jen o to přesvědčit mozek, že tělo ten orgán přijme a nežít s obavami. Já už nejsem ve stavu, že chci vrcholově sportovat. Chci jen normálně žít.“ Ale také si občas pinknout, že? Profesor Pirk po operaci odhadl, že na jaře už můžete začít s tenisem. „Jaké na jaře? Já chci už v únoru!“ |
