22°C
Legendární gólman Hruška o zesnulém kamarádovi Hrdličkovi (†56): Byl to fofr…
Zašli na pivko, probrali fotbal, život a v poslední době také zákeřnou nemoc, s níž se Václav Hrdlička (†56) pral. Svěřoval se kamarádovi a fotbalové legendě Zdeňku Hruškovi (64), který stejně jako okolí bolestivou ztrátu těžce nese.
Po smrti kamaráda, jenž na konci týdne podlehl rakovině, zavzpomínal a podělil se o společné zážitky, které si v sobě uchová navždy. S tátou Terezy, Tomáše a Michala (komentátora a manažera tenistky Karolíny Plíškové ), byl v kontaktu do poslední chvíle.
Co si vybavíte, když vzpomenete na pana Hrdličku?
„Strašně férového, slušného a bojovného kluka. Říkám kluk, vždyť jsme byli kámoši.“
Pamatujete, kdy jste se potkali poprvé?
„Ještě to byl mlaďoch, trenér Pospíchal ho dělal do Bohemky. Ale tehdy mu nabídly jen nějakých 1500 korun, to už měl rodinu, takže to nešlo podepsat. Věnoval se zaměstnání, do Bohemky se dostal později.“
Fotbal z vás udělal parťáky...
„Prošli jsme toho spolu hodně. Třeba Vídní, kde jsem působil jako hrající trenér. Teď jsme spolu trénovali ve Vestci. O to je to horší. Když si uvědomím, že ještě loni na podzim hrál mistrák…“
Jak na tom byl fyzicky?
„Úplně bez problémů, s mladýma klukama lítal po hřišti. Bojovníček! A pak najednou takovej fofr.“
Loni v říjnu odehrál také poslední zápas za starou gardu Slavie.
„V té době se to začínalo projevovat. To je… On byl v laufu a věřil, že to překoná. Všechno, co mu doktoři řekli, udělal. Vyhledával další alternativy, byl přesvědčen, že to zlomí. Jenže ta nemoc byla hrozně agresivní, s něčím takovým jsem se nikdy nesetkal.“
Kdo je Zdeněk Hruška?Trenér a bývalý fotbalový brankář, který přišel v roce 1976 do týmu Bohemians Praha. V něm strávil devět let a podílel se na největších úspěších klubu. Díky parádním zákrokům se dostal i do reprezentace. Poté se na dva roky upsal Slavii, vyzkoušel si štaci v Řecku, aby se vrátil zpět do Ďolíčku, kde později také trénoval. S Václavem Hrdličkou se znal dlouhá léta. Kromě Bohemky působili v klubech AC Vídeň, Libuš či Vestec. |
Měl Václav něco, čím se během léčby dovedl odreagovat?
„Když to ještě šlo, snažil se chodit do práce nebo na fotbal. Tam si vždycky vyčistil hlavu. Vážil si každého okamžiku. Postupem času se samozřejmě zapojoval míň.“
Byli jste v kontaktu i v posledních dnech?
„Samozřejmě! Navštěvoval jsem ho, jen už nemohl z postele. Sil u něho ubývalo, ale hlava byla do poslední chvíle dobrá. Všechno vnímal, zajímal se o fotbal, kluky pozdravoval.“
Kdy jste se o té nešťastné události dozvěděl?
„Dozvěděl… Ono se to bohužel dalo čekat. Pak už to byla otázka dnů, možná hodin. Byl jsem s rodinou v kontaktu. Vašek měl to štěstí, že se o něj manželka i děti do poslední chvíle skvěle staraly.“
Co byste mu do nebeského Ďolíčku vzkázal?
„Snad jenom to, ať na mě počká, že ho zase doběhnu… Víte, bolí to! O to víc, když to byl mladej dobrej člověk. Vzpomínám na něho rád, bude mi moc chybět.“
Synové Michal s Tomášem? Fotbalisti po tátovi!
Václav Hrdlička vychoval tři děti. Dceru Terezu a syny Tomáše s Michalem. Oba kluky vedl k fotbalu – jeden uspěl jako hráč, druhý se vypracoval ve sportovního komentátora. Co po tátovi zdědili?
„Oba to jsou fotbalisti jako táta! Michal měl jako mladej úraz s kolenem, Tomáš odehrál přes 150 ligových zápasů, je mistrem Slovenska se Slovanem Bratislava a fungoval v mládežnických reprezentacích,“ zná Hruška fotbalovou etapu bratrů Hrdličkových.
Aby ne! Michala trénoval, Tomáše sledoval z povzdálí a s otcem vše probíral. „Tomáš je strašně hodnej a slušnej člověk, jen mu v dnešním fotbale chybí ostřejší lokty. Levačku měl geniální jako táta. Kolikrát jsem mu vyčítal, že pouštěl k přímákům jiný kluky. Já mít takovou levačku, nikdo by si nekopl,“ usmíval se současný kouč Viktorky Vestec. „Michal byl v tomhle víc po tátovi, takovej průbojnější.“
