9°C
Růžička vzpomíná na poslední titul a tvrdí: Nároďák je nejvíc!
Když zlato, tak jedině pod Vladimírem Růžičkou (56). Za posledních 19 let slavil český hokejový nároďák dva tituly mistrů světa a vždy stál na střídačce on. Tak jako v roce 2010 v Německu.
Deset let. Uteklo to, že?
„Letí to. Sice to není jako včera, ale jako deset roků mi to taky nepřijde.“
Vzpomenete si občas, co jste tam dokázali? Nikdo vám tenkrát nevěřil…
„Ani moc ne, ale nedávno jsem v televizi viděl zápas s Kanadou. Měli jsme tehdy jen čtyři hráče z NHL a z toho dva byli brankáři. Neměli jsme moc na výběr, ale o to větší to bylo překvapení. Všichni nás podceňovali, ale je pravda, že v základní části nebyly výsledky dobré. Prohráli jsme s Norskem i Švýcarskem. Ale na konci skupinové fáze jsme se nastartovali. Pak už jsme nehráli špatně, také to však bylo o štěstí, dvakrát jsme vyhráli na penalty. Je vidět, jak je hrana úspěchu hrozně úzká.“
Vy osobně jste po prohře s Norskem věřil, že šampionát by mohl skončit úspěchem?
„V té době by se počítala jakákoli medaile. Navíc jsme procházeli velkou kritikou, jak hrajeme. Ale počítá se až konec, takže pak zase bylo všechno v pořádku.“ (smích)
Vybavíte se zlomový moment mistrovství?
„Asi konec základní části, kdy jsme museli uhrát poslední dva zápasy s Lotyšskem a Kanadou za tři body. V Německu vlastně hrozilo, že jsme se vůbec nemuseli dostat do čtvrtfinále, což by byla velká katastrofa.“
Pod kterou jste určitě podepsaný být nechtěl…
„To asi nikdo. Na mistrovství jedete s tím, že chcete vyhrávat a udělat co nejlepší výsledek.“
Jak moc pomohl v kabině proslov
Jaromíra Jágra
, který navíc ostře vystoupil v médiích, kde kritizoval neúčast hráčů z NHL?
„Vliv to mělo, mužstvo se pak semklo. Důležité však je, jak to hráči zvládnou na ledě. A posledních pět utkání jsme vyhráli.“
Bylo pro vás klíčové mít Jágra v týmu?
„Měl jsem štěstí, že Jarda na mistrovství pokaždé přijel, pokud nebyl zraněný. Vždycky chtěl reprezentovat, tudíž byl pro všechny obrovský vzor. Ale to platí o celé generaci Martina Ručinského, Roberta Reichela,
Martina Straky
, Jardy
Špačka
a dalších.“
Kdy jste doopravdy začal věřit ve zlato?
„Zrovna na tomhle mistrovství jsem o něm opravdu nepřemýšlel. Hlavně jsme se chtěli dostat do čtvrtfinále, a pak se může stát cokoli.“
Takže možná až ve slibně rozjetém finále s Ruskem?
„Ruské mužstvo tenkrát bylo hodně silné, ale když bojujete o zlaté medaile, říkáte si, že je to jen o jednom zápase. Stát se může cokoli a taky to tak dopadlo. Mám hezké vzpomínky.“
Jako trenér jste dvakrát vyhrál extraligu se Slavií, tenhle titul mistrů světa byl váš druhý. Jak vysoko jej stavíte?
„U nároďáku je to něco jiného. Když trénujete extraligový celek, máte sice zodpovědnost, ale reprezentace se nedá k ničemu přirovnat. A srovnávat se nedají ani oba šampionáty. V roce 2005 jsem jej vyhrál jako kouč poprvé, navíc ve výluce NHL, tudíž přijeli nejlepší hráči světa. Nikdy nejde říct, který titul je víc.“
Vybavíte si bouřlivé oslavy?
„Jsem hrozně rád, že jsem jako trenér dvakrát přijel na Staroměstské náměstí. Jedná se o odměnu, kterou jsme si všichni užívali.“
Je vám líto, že od roku 2010 se to nepovedlo zopakovat?
„Je to škoda, hokejová špička je vyrovnaná. Uplynulo sice deset let, ale každý rok ta šance je. Škoda že letos mistrovství není. Kolikrát nemusíte hrát úplně nejlepší hokej, ale stejně zvítězíte. Naopak třeba předvádíte super hru a pak vylétnete ve čtvrtfinále. Ale od posledního zlata je to dlouho a náš hokej by takový úspěch zase potřeboval. Aby se to trochu zklidnilo. Poslední dobou je situace našponovaná a hodně nervózní.“
Návrat k nároďáku? Proč ne!
Deset let, nejdéle ve své trenérské kariéře, nedržel žádnou trofej nad hlavou. „Pochopitelně chcete vyhrávat, takže ano, chybí mi to,“ přiznává Vladimír Růžička , který bude i v další sezoně trénovat Hradec Králové. ¨
U reprezentace musel skončit před pěti lety po šampionátu v Česku kvůli kauze »500 tisíc na dřevo«. „To je jasné, že mě to mrzí. Smlouva byla platná dál. Byla to škoda,“ říká kapitán z Nagana a na vysvětlení dodává: „Trénovat národní mužstvo je pro mě úplně nejvíc. Nic to nemůže přebít.“
Přitom Růžičkovi nikdy nesedělo pracovat jen pro svaz. „Když jste u reprezentace, odkoučujete za sezonu maximálně 30 utkání, což je málo. Mě však víc baví každodenní trénování,“ připomíná, že i tehdy do Německa jel zároveň jako kouč Slavie.
Od kauzy s úplatkem, který soud přehodnotil na zpronevěru, však návrat k nároďáku nikdy nebyl ve hře. „Ne, ne, to vůbec,“ potvrzuje Růžička. „Ale určitě reprezentaci neříkám navždy ne.“
