Schick o Haalandovi i top stoperovi Lipska: Je radši, když hraju s ním | iSport.cz
Radek Špryňar
18. května 2020 • 17:10

Schick o Haalandovi i top stoperovi Lipska: Je radši, když hraju s ním

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Jágr a Sparta? Dobrý tah z marketingového hlediska, říká expert deníku Sport Pavel Bárta
Karolína Plíšková dovolila Kateřině Siniakové jediný gem
VŠECHNA VIDEA ZDE

Když rozmlouval pro iSport Premium, hověl si na domácí pohovce, povinná „hotelová“ karanténa konečně skončila. Jasné znamení, že v Německu se po dvou měsících rozjela bundesliga. V akci byl i Patrik Schick. S Lipskem ale naboural do defenzivní hráze Freiburgu. Výsledek 1:1 v boji o titul nepotěšil… „Měli jsme spoustu neproměněných šancí,“ drbe si hlavu český reprezentant. Sám se v jedné z možností ocitl, ovšem promáchl.



V příštích týdnech se rozhodne o jeho budoucnosti. Zda Patrik Schick setrvá v Lipsku, či se vrátí zpět do Říma, nebo půjde někam úplně jinam. Ale o tom řeč nešla, tak zněla domluva. Přednost dostal bundesligový restart, příčina pouze devítiminutového vytížení proti Freiburgu, Haalandův taneček a také došlo na extrémně talentovaného kolegu Dayota Upamecana. „Má před sebou skvělou kariéru, předpoklady má neskutečné. Ale on je radši, když hraju s ním,“ vyprskne smíchy do telefonu.

Jste nadšený, že bundesliga se jako první evropská soutěž zase rozjela?
„Samozřejmě. Dva měsíce jsme nehráli zápas. Čekání bylo nejhorší. Nikdo nevěděl, kdy se zase začne. A jestli vůbec… Termíny se neustále odkládaly, chyběl tomu pevný kotvící bod, na který bychom se mohli upnout. Dlouho se nic nevědělo. Když se pak povolily normální tréninky a my konečně věděli, že se začne hrát, bylo to fajn. Naběhli jsme zpátky do klasického režimu. Pořád to ale není jako před pauzou. Omezení jsou limitující.“

iSport Premium nyní pro nové předplatitele jen za 1 Kč na první měsíc a slevy na televize>>>

Němci jsou známí svým perfekcionismem. Nelezou vám někdy na nervy? Přece jen některá nařízení jsou trochu přitažená za vlasy...
„Vezmu to od začátku. Když jsme bydleli na hotelu, každý se po tréninku musel vysprchovat a převléknout ve svém pokoji. Samozřejmě jsme bydleli po jednom. Zpočátku jsme trénovali po skupinkách. Do klasických jednotek to mělo daleko. Až poslední týden před ligou jsme mohli být všichni pospolu. Ale víte, co bylo nejzvláštnější?“

Tipnu si: mobilní schůdky určené k nástupu do letadla. Z těch jste původně měli sestupovat z tribuny k hřišti.
(směje se) „Četl jsem o tom, ale na stadionu jsem je dlouho nikde neviděl. Pak jsem si všiml, že byly kousek za mnou. Celé to bylo zvláštní, snad až divné. Za klasického režimu náhradníci sedí s ostatními na lavičce, což nyní neplatilo. Seděli jsme vedle střídaček, každý měl svoji židli, mezi sebou jsme měli distanc a ještě jsme museli mít roušky. To bylo fakt hodně zvláštní. Lavička byla pouze pro realizační tým, samozřejmě i oni museli mít na obličeji masky.“

Původně se uvažovalo, že i trenér bude koučovat s rouškou. Tohle pravidlo bylo nakonec zrušeno.
„Ano, stalo se tak na poslední chvíli. A mělo to logiku. Náš kouč Jürgen Nagelsmann stál na lajně úplně sám ve vymezeném prostoru. Nemělo smysl, aby roušku měl. I tak to bylo prostě divné, zvláštní, ty prázdné tribuny… Hodně mi to připomínalo trénink. Slyšel jsem každý pokyn, každou komunikaci mezi klukama. Výkřiky záda, sám, to jsme slyšeli perfektně. V tomto ohledu to bylo zajímavé, ale bez diváků to není ono. Nicméně, zaplaťpánbůh, že můžeme hrát aspoň v těchto kulisách.“

Je těžké se „hecnout“ s vědomím, že nastupujete před prázdné auditorium a nikoliv před pulsující kotel, který vás na trávníku nenechá vydechnout?
„Lidi tomu chyběj, mně osobně vážně moc… Pocit plného stadionu je neopakovatelný, teď na stadionu není ani noha. Ovšem motivace nechybí. Hrajeme o svoje smlouvy, o titul, o sestup. Navíc jsme začali jako první opravdu významná liga v Evropě, tudíž zápasy jsou nesmírně sledované. Vlastně veškerý zájem fotbalového světa je nyní upřený do Německa. Plno kluků má velkou šanci se ukázat. Nicméně, do ideálu má tento provizorní stav hodně daleko.“

Marek Suchý popisoval, jak se v Augsburgu hlídaly rozestupy i ve sprchách. Bylo to v Lipsku stejné?
„Ano, každý z nás měl sprchu jen pro sebe. Byly od sebe oddělené. Každý v ní byl sám. V prostorech stadionu byly samozřejmostí roušky. Takhle to asi vypadalo na všude.“

To jistě, pochybuji, že by si v Německu nějaký klub dovolil obcházet nastavená pravidla.
„Určitě. Navíc během dvou měsíců herní nečinnosti jsme si na mnohé věci zvykli. Že se sami sprchujeme, že se nezdravíme typickým stiskem ruky, že od sebe musíme sedět nezvykle daleko. Dřív jsme o restrikcích vtipkovali, teď už ani ne.“

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium
Získejte neomezený přístup již od 1 Kč měsíčně

Chci předplatné Premium
Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud