18°C
Panenka exkluzivně promluvil o covidu a pobytu ve špitálu: Všechno bylo jinak!
Tahle zpráva vyděsila celý fotbalový národ: Antonín Panenka (72) se nakazil covidem a ve vážném stavu leží v nemocnici. Autor dloubáčku z finále ME 1976 v rozhovoru pro Blesk poprvé prozradil, jak prožíval těžké chvíle.
Pane Panenko, všechno nejlepší k dnešním narozeninám. Daří se vám dobře?
„Děkuju! Daří, ale řekl bych, že oproti ostatním nijak výjimečně. Všichni musíme snášet omezení, ale já jsem spíš akční typ, který nevydrží sedět doma, jenže teď mi nic jiného nezbylo. Trochu s tím bojuju.“
Před měsícem jste prodělal nákazu koronavirem. Cítíte se v pořádku?
„Začátkem ledna jdu ještě na sérii kontrol, ale už všechno můžu, je to dobrý. Dokonce mám povolení sportovat.“
Dáváte si o něco větší pozor, máte o sebe obavy?
„Určitě bych neřekl, že mám strach, ale vím, že se to může vrátit. Roušku nosím, ruce si myju a snažím se hlídat, pokud to jde.“
Zprávy o vaší nemoci nebyly úplně povzbudivé, vaše Bohemka napsala, že jste v těžkém stavu na přístrojích...
„Já s tím nic nemohl dělat, já ani nevěděl, že takové zprávy jsou. Noviny jsem nečetl, televizi neměl, takže jsem na to nemohl reagovat.“
Jak vážné to tedy bylo?
„Měl jsem hadičky v nosu, dostával jsem tím kyslík. Ale na přístrojích jsem nebyl.“
Můžete to trochu přiblížit?
„Já vůbec netušil, že bych mohl mít zápal plic, necítil jsem se tak hrozně. Na druhou stranu, když mi řekli, že je to covid, měl jsem respekt, člověk v hlavě má, že by se to mohlo zhoršit. Celou dobu jsem se cítil jakž takž, doktoři se o mě dobře starali a nakonec to dobře dopadlo.“
O váš stav se bez nadsázky zajímal celý svět. Bylo ze záplavy přání rychlého uzdravení nějaké, které vám udělalo obzvlášť radost?
„Spíš mě překvapilo, že toho bylo tolik! Volali mi kamarádi z Austrálie nebo Ameriky, radost mi udělali fanoušci Rapidu Vídeň, kteří vyvěsili obrovský transparent, abych bojoval jako na hřišti. Ozvali se mi lidi, které jsem dlouho neviděl nebo vůbec neznal.“
Pomohla vám tahle vlna podpory v uzdravování?
„Určitě to do mě nalilo optimismus, člověku se potom hned líp dýchá.“
Na vaše dnešní narozeniny ještě nejde nikam vyrazit, ale až to půjde, na co se těšíte?
„Jsem zvyklý se v rámci možnosti těla hýbat, tak se samozřejmě těším na tenísek, jak si s klukama pokecáme a třeba zahrajeme karty.“
Chybí vám společnost?
„No už se těším, až se podívám mezi lidi. Já třeba nejsem moc velký milovník kávy, ale teď bych si kafe normálně někde venku dal! Strašně rád bych si k němu v klidu sednul a přečetl noviny, a ne že budu stát někde na ulici s papírovým kelímkem.“
Prostě takové ty věci, o kterých si člověk nemyslel, že mu budou někdy chybět.
„To je právě ono. Člověk najednou zjistí, že si neváží obyčejných věcí, které přitom dělají tu jeho pohodu.“
Myslíte, že právě tohle může být dobrá stránka celé pandemie?
„Určitě. Lidi, kteří tu nemoc prodělali, si možná trochu přehodnotí životní priority.“
