Slávistický chovatel Kuchta vyměnil slepice za branky a říká: Celý život bojuju!
Když loni v zimě zmizel do Liberce, na velkou kariéru už by vsadil málokdo. Jenomže Jan Kuchta (24) se po půl roce do Slavie vrátil, v červenobílém dresu střílí gól za gólem a překvapil snad úplně všechny. Jen sebe zas až tolik ne.
Říkalo se o něm, že je s ním těžké pořízení, však se taky potuloval po nepovedených hostováních. Až ve Slavii naplno rozkvetl a nechce to pokazit. „Já se teď soustředím vážně jenom na fotbal,“ nechce moc mluvit o svém soukromí ani o slepičím koníčku. Když se mu na hřišti tak daří, kdo by se divil.
Ligu poslední dny svíraly dost arktické podmínky. Jak se hraje v minus deseti na zmrzlých trávnících?
„Špatně. Balon sice klouže a jezdí od nohy, ale zase netušíte, kam vám odskočí. A pohybovat se na tom moc nedá, i když máte vysoké kolíky. Ale když se nám nějaký zápas nepovede, jako třeba v Příbrami, tak já nehledám žádné alibi, mančaft jako Slavia si s tím musí poradit.“
Dalo se vůbec na takovou kosu zvyknout?
„Ano, ale za sebe můžu říct, že se mi v tom trénuje hůř, než se hraje. V zápase jste v zápalu boje a není čas myslet na to, že je vám zima. Já třeba obvykle hraju v krátkém rukávu, ale teď už jsem musel sáhnout pro termotriko.“
Na podzim vám tam branky nepadaly, na jaře dáváte jednu za druhou. Kde se to zlomilo?
„Já ani nevím. Mohla mi pomoct krátká zimní příprava, která byla ve velké intenzitě, ale třeba je to taky jen shoda náhod. Možná mi kluci i začali víc věřit, jsme sehraní a teď mi dělají takový servis, že když se do šance dostanu, většinou ji proměním. Ale nechci to zakřiknout!“
Jak moc koukáte na čísla? Když si udržíte fazonu, jako tým můžete dát přes 100 branek…
„Tohle v kabině vůbec neřešíme, my prostě chceme dávat co nejvíc gólů. I když vedeme vysokým rozdílem, trenéři nás nabádají, ať hrajeme pořád stejně, chceme valit.“
Kde se tahle hladovost bere?
„Řekl bych, že v konkurenci. Každý musíme makat víc než na sto procent, protože na každé místo tu jsou tři lidi a musíme o flek bojovat. Standa Tecl i předtím Petar Musa jsou přitom parťáci k nezaplacení, navzájem na sebe tlačíme, ale přejeme si.“
Když jste se do Slavie loni vracel, říkal jste, jak vám lidi předhazovali, co tam vlastně budete dělat. Cítil jste také nějaké pochyby?
„Já si věřil, že se do toho dostanu. Akorát jsem přišel z Liberce trochu zraněný, pak přišel covid a musel jsem bojovat. Ale na to jsem zvyklý celý život. Musel jsem dohnat manko, chodil jsem běhat i ve volnu, abych se do toho dostal. Teď se mi to jenom vrací.“
Ve Slavii jste přitom debutoval už v roce 2015, ale pak jste se pár let potácel po hostováních.
„To je všechno součást nějakého příběhu. Věřil jsem, že až se dostanu do formy, na kterou jsem byl zvyklý z mládeže, tak to přijde a prosadím se. Liberec byl pro mě velká pomoc po životní i fotbalové stránce, nedám na něj dopustit.“
Vy nad sebou potřebujete tvrdou ruku, že?
„Máte pravdu, já nejsem typ, kterého by bylo potřeba hladit a chválit. Já spíš potřebuju mít nad sebou bič, potřebuju, aby na mě někdo zvedl hlas.“
Taky vás předcházela pověst problémového hráče.
„Jestli to o mně někdo říká, já mu to nezazlívám. Možná to tak má být, ale myslím, že jsem se vyprofiloval tak, že se mnou žádné problémy nejsou.“
Kdo je v kabině Slavie ten přísný, kdo drží otěže?
„Asistent trenéra Zdeněk Houštecký, ale kdybych dělal nějaké blbosti, tak mi to dají slíznout kluci.“
Dnes vás čeká zápas Evropské ligy s Leicesterem. Může Slavia zase překvapit?
„No jasně, že může. Kdybychom tomu nevěřili, tak nemusím ani nastoupit.“
Na jedné straně Jan Kuchta, na druhé Jamie Vardy. Jak to zní?
„No… (směje se). Já se tomu nechci smát, ale mě vážně nenapadlo, že bych mohl někdy nastoupit proti takovým hráčům, je to sen. Ale pořád nevím, jestli nastoupím v základní sestavě.“
Povězte, máte vůbec čas na svůj netradiční koníček, chov slepic?
„Teď vůbec, zápasy jsou v hrozně rychlém sledu a je to hodně náročné. Fotbal je pro mě první, přes to nejede vlak, na něco další nejsou ani myšlenky.“
Takže se spoluhráči musejí obejít bez čerstvých vajíček?
„To ne, vajíčka pořád jsou, když potřebuju, za rodiči zajedu. Jen na ty slepice už fakt není čas.“
