Fotbalista Alex Král a jeho manželka: Super kšeft s ženskými prsy!

Jaké to bylo, když jste v roce 2019 zamířil poprvé na zahraniční štaci do Spartaku Moskva?

Alex: „Nejtěžší bylo opustit kamarády a rodinu. A druhá věc byla, že jsme šli rovnou do Ruska. Lidé u nás měli k této zemi spoustu předsudků, a to se nemuselo jednat ani o situaci, která se děje teď.“

I vy jste je měli?

Alex: „Spíš jsme moc nevěděli, do čeho jdeme, ale nakonec jsme byli překvapeni. I díky tomu, že jsme mladí a komunikativní, tak jsme to tam zvládli v pohodě.“

Markéta: „Ale je potřeba říct, že máme zkreslené představy o tom, jak to v každé zemi doopravdy funguje, protože tam žijeme vlastně v bublině fotbalisty. Takže vidíme převážně jenom to dobré.“

Alex: „Klub nás chrání, bydlíme v dobrých čtvrtích. V Moskvě jsme navíc měli vlastního řidiče, který nás i trochu hlídal. Zpočátku jsme to brali jako zbytečný luxus, ale on to byl spíš náš asistent – pomáhal nám zařizovat věci na úřadech, ale měli jsme ho i proto, že je tam velká doprava, a tak jsem se nemusel za volantem stresovat.“ (úsměv)

Co jste si říkala, když vám Alex poprvé oznámil, že přestupuje do Ruska?

Markéta: „Byla jsem z toho hodně vykolejená! Alex měl tehdy za sebou přestup z Teplic do Slavie, ale už půl roku poté se zase balil do Moskvy. Pro mě to byl o to větší šok, protože jsem vždycky stála mimo fotbal. Díky Alexovi jsem o něm něco věděla, ale rozhodně jsem netušila, že se hráčům mění takhle rychle život! Já navíc ráda plánuju a potřebuju mít všechno nalajnované, a on mi pak řekne: Za dva dny odlétám do Ruska...“ (smích)

Záhy poté přišel covid a v Moskvě jste zůstal sám bez Markéty. Jak jste to zvládal?

Alex: „Nebylo to jednoduché, protože jsem byl zvyklý na její servis. Markét se o mě vždycky perfektně starala, vařila mi, a najednou to bylo všechno na mně. Ale zase mi to hodně pomohlo, musel jsem být víc samostatný. A ještě to utužilo vztahy v kabině. Kvůli covidu nebylo co dělat – tehdy jsem ještě nehrál na konzoli (smích) – tak jsem se rychle naučil jazyk a zapadl do kolektivu. A když fungují vztahy, tak se vám i líp hraje a je jednodušší se posunout zase dál.“

Kromě Ruska jste žili v Anglii a Německu, můžete ty země porovnat?

Markéta: „Jak jsem říkala, žijeme vždycky v bublině, ale musím říct, že Rusko nás překvapilo. Všichni se k nám chovali mile, měli výborné restaurace a centrum Moskvy je opravdu jejich pýchou. Zato z Londýna, kde nám všichni říkali, jak se nám tam bude líbit, jsem byla zklamaná. Hned po přestěhování mi bylo řečeno, abych po večerech nechodila sama, protože mě může někdo znásilnit nebo okrást, ať nenosím šperky a ať nestojím s mobilem v ruce u silnice.“

Alex: „Já věřím tomu, že je Londýn nádherný, když tam přijede člověk na týden. Ale tím neříkám, že jde o špatné město, to vůbec! Jde mi o ten kontrast. Od Londýna jsme čekali strašně moc, a ono to nebylo takové, jak jsme si představovali. Hlavně co se týče bezpečnosti.“

Markéta: „Ale i restaurace. Protože my jsme hodně velcí jedlíci. (úsměv) A pokud si v Londýně nevytipujete předem restauraci s dobrým hodnocením, tak to bývá tragédie.“

Uplynulou sezonu jste pak strávili v Gelsenkirchenu, kde hraje Schalke. Markéta: „To je krásné malé město. Okolo je příroda a hned za barákem jsme měli les.“

Alex: „Po těch velkoměstech to byl příjemný odpočinek. Na rok se uklidnit, oddychnout si a trávit víc času doma a hlavně spolu.“

A teď to bude takřka čtyřmilionový Berlín.

Alex: „Takže zase velké město! (úsměv) Ale my rádi objevujeme nové a zajímavé věci, takže se moc těšíme.“

Markéta: „Na druhou stranu, čím člověk bydlí déle v zahraničí, tím víc se pokaždé těší na návrat do Česka. Každý stát má svoje pro a proti, ale myslím si, že u nás to celkově funguje nejlépe. Měli bychom si toho vážit, třeba i zdravotní péči tady máme špičkovou!“

Alex: „Zdravotnictví a bezpečnost. To jsou naše hlavní životní kritéria a opravdu je potřeba ocenit, na jak vysoké úrovni je tady máme.“

Takže po kariéře se usadíte zase v Česku?

Alex: „Asi ano. Máme tu rodinu, kamarády a z Prahy můžeme dojet kamkoliv. Na druhou stranu doufám, že ještě iks let budeme zahraničí poznávat, takže nám třeba něco padne do oka. Ale teď musím říct, že bychom chtěli žít v Česku!“

Hodně cestujete i po dovolených. Kde se vám nejvíce líbilo?

Alex: „Na Bora Bora! To bylo úžasné i tím, že to byla svatební cesta, takže jsme si dopřáli to nejlepší. Ale všechno tam je hezké, až škaredě hezké! První dny jsme jen chodili s telefonem a nemohli přestat fotit.“

Markéta: „Jo, všechno bylo strašně barevné, jako když člověk kouká přes filtr.“

Plánujete se tam brzy vrátit?

Alex: „Spíš si to necháváme na později. Dokud jsme jenom my dva, tak chceme prozkoumávat i jiné daleké destinace. Takže teď si užijeme Havaj, v budoucnu se chceme určitě podívat do Miami a do Karibiku – na Bahamy, ostrov Svatého Bartoloměje, Sv. Lucii, Barbados a podobně... A také Japonsko nás láká.“

Jak vypadá program vaší běžné dovolené? Odpočíváte, nebo jste akční?

Alex: „Právě jsme si říkali, že teď si aspoň tři dny chceme odpočinout, protože my když někam přijedeme, tak máme nabitý plán, co chceme stihnout – jeden den výlet tady, druhý den vylézt támhle, třetí den se potápět...“

Markéta: „A vlastně si ani neodpočineme.“

Alex: „Pro nás je to prostě zážitek, kterým se odreagujeme. Já od fotbalu, Markét od byznysu.“

Jaký byl váš největší zážitek?

Alex: „To bylo asi na Seychelách, kde jsme jeli lodí na otevřeném moři a kolem nás plavali delfíni. Přemluvili jsme kapitána, aby nám zastavil, a zeptali se ho, jestli mezi ně můžeme skočit. On se moc netvářil, ale sotva zakýval, Markét tam skákala šipku! Je krásné plavat s delfíny, ale nikdy nevíte, jestli tam nemají třeba mláďata, která by mohli chránit, kdyby se cítili v ohrožení. Takže já tam pořád stál na lodi a najednou Markét začala z moře křičet, protože ji požahaly medúzy. A když jsem skočil za ní, požahaly mě taky... Tak takhle my relaxujeme.“ (smích)

Umíte vůbec na dovolené úplně vypnout?

Markéta: „Mně to obecně moc nejde. A jak se znám, i teď nějaké pracovní hovory proběhnou... Ale chtěla bych to omezit. I proto, že přes sezonu je těch vjemů dost, žiju vlastně dva životy. Jeden jako Alexova partnerka, kdy řeším každé jeho zranění nebo jak se mu vede v klubu, a pak se ještě stresuju z mého podnikání.“

Alex: „Pro Markét je to náročné i proto, že má ráda plánování, jenže fotbalový svět je nevyzpytatelný. Vždyť za poslední čtyři roky jsme byli ve třech zemích a ve čtyřech městech.“

Markéta: „I kvůli tomu mě mrzí, když lidi škatulkují partnerky fotbalistů tak, že se pouze vezou. Protože opustit ze dne na den život, který si budujete, není jednoduché. Do toho nevíte, co bude za rok. A v tom všem musíte svému muži vytvořit pevné zázemí, aby se cítil v naprosté pohodě.“

Jak konkrétně vám Markéta pomáhá?

Alex: „Člověk je každý víkend pod obrovským tlakem, takže mi Markét pomáhá, abych z toho stresu přišel domů a měl naprostý klid a pohodu. Vím, že je o mě postaráno ve všech směrech, a doma na fotbal vůbec nemusím myslet. A díky tomu se dokážu naplno věnovat i já Markét."

Nenudila jste se dřív v té roli »partnerky«?

Markéta: „Já jsem hodně aktivní, takže na nudu jsem neměla nikdy čas. (úsměv) Navíc když jsme se poprvé stěhovali do Ruska, tak jsem ještě dálkově studovala, do toho jsem se učila jazyk, chodila jsem cvičit. Také ráda vařím, takže jsem připravovala snídaně, obědy, večeře...“

Co vám od manželky nejvíc chutná?

Alex: „Markét vždycky sestaví nové meníčko a pořád zkouší zajímavé věci. Ale jistotou jsou japonské wagyu steaky. Už je v tom profík, má na to i teploměr jako v restauraci. Hlavně se mi ale na ní moc líbí, že je pořád aktivní. Když vystudovala, tak hned hledala, v čem se může dál rozvíjet. V tom jsme stejní, jakmile se nám něco podaří, koukáme zase na další cíl.“

Vtrhla jste do světa byznysu, jak se v něm cítíte?

Markéta: „Je to těžké. Protože i můj tým mi říká, že jsem takový mumínek. (smích) Prostě chci, aby se všichni cítili dobře! Jenže v byznysu je potřeba mít ostré lokty a vytyčené cíle, za kterými si tvrdě jdete.“

Alex: „Já jsem extrémně hodný, a když vidím, jak musí Markét jednat... Nedokážu si představit, že bych vedl firmu a musel být na někoho zlý. Fakt jsem rád, že hraju fotbal!“ (smích)

Co vám na podnikání dělá největší radost?

Markéta: „Baví mě hlavně komunikace s lidmi. Nejpříjemnější je, když se objevíme na veletrhu a ženy za námi chodí s tím, že naši značku znají, anebo nám dají zpětnou vazbu. Spokojené zákaznice, kterým náš produkt pomáhá, mi dělají největší radost.“

A co vás zklamalo?

Markéta: „Když dám lidem velkou důvěru, ale oni mi to nevrátí žádnými výsledky. Někomu jsme třeba zaplatili, domluvili jsme se, ale najednou zmizely peníze i ten člověk.“

Stávají se takové podrazy často?

Markéta: „Tohle bylo jednou a od té doby si na to dávám hodně velký pozor!“

Jak vám Alex pomáhá se značkou?

Markéta: „Alex má jednu z nejdůležitějších, ne-li nejdůležitější roli. Díky tomu, jaké nám zajistil zázemí, jsem si mohla dovolit s podnikáním začít.“

Alex: „Jo, já se o nás starám během kariéry a po ní už to bude na Markét.“ (úsměv)

Markéta: „Člověk nikdy neví, co bude další den. A kdyby se Alexovi, nedej bože, něco stalo, tak snad budu schopna se o naši rodinu postarat.“

Mluvíte spolu už o dítěti?

Alex: „Určitě, ale takové věci je těžké plánovat. To prostě přijde časem.“

Tak se zeptám jinak. Kde se vidíte za 20 let?

Alex: „To mi bude pětačtyřicet, to už asi fotbal hrát nebudu. Takže možná někde v Praze nebo v domě kousek za Prahou. K tomu budeme mít dvě děti.“

Markéta: „A taky kapybaru a servala!“ (smích)

Alex: „Markét miluje zvířata, takže asi převezmeme po Karlosovi jeho Vémoland...“ (smích)

„Ono to není jen tak, protože mě by museli stříhat jenom v zimě. Kdyby to bylo teď v létě, tak se okamžitě spálím, jak hlava není zvyklá na jakékoliv sluníčko. Nosím takhle dlouhé vlasy odmala,“ mrká Alex. Hustou hřívu ovšem oceňuje také jeho láska. „I lidé z mého okolí, kteří fotbal nesledují, Alexe znají a říkají: To je ten kudrnatej!“ směje se Markéta.

O co jde? „Jsou to speciální pásky na prsa, které slouží jako opravdu spolehlivá neviditelná podprsenka tam, kam by se klasická podprsenka nehodila. Žena tak může nosit atypické výstřihy, holá záda nebo špagetová ramínka i bez toho, aniž by musela řešit vykukující ramínka od podprsenky,“ představuje produkt blondýnka, která si nápadu všimla při jedné ze svých cest po světě. „Za oceánem jde o velikánský byznys. U nás pásky na prsa sice zakoupit šly, ale jak je správně používat, odstraňovat a jaké jsou kvality, už vám nikdo neřekl,“ popisuje, v čem Lifties udělaly převrat. „Naše pásky jsou voděodolné, hypoalergenní a jsme jediní na našem trhu, kdo k nim nabízí odstraňovací sprej pro šetrné sundání, a zároveň máme pásky hned ve třech barevných provedeních – nehledě na doplňkové produkty, které k páskám patří.“

Pokud společnost bude růst jako doposud, plánuje Markéta dobýt Evropu a výhledově i svět. „Ale jsme na trhu krátce, takže zatím se soustředíme hlavně na Česko,“ zůstává nohama na zemi. Nabídky na odkup podílu ve firmě se jí však už teď jen hrnou. „Tahle firma ale zůstane v rodině!“ má jasno paní Králová s tím, že v budoucnu by ráda navázala spolupráci i s neziskovými organizacemi. „Na celém projektu mě nejvíce baví sledovat rozkvět našich klientek. Každá žena má právo cítit se krásná a sebevědomá, a to je přesně to, čemu Lifties pomáhají!“