22°C
Na Jágra v USA vypadli staří kostlivci včetně (ne)slavného šarlatána: Vkradl se mu do mysli!
Návrat k Tučňákům, kteří mu před týdnem slavnostně vyvěsili dres s číslem 68 pod strop arény, byl pořádné retro. Jaromíru Jágrovi (52) připomněl staré kamarády, dobovou módu, ale také podivnou spolupráci s ukrajinským šamanem Albertem Ignatěnkem (80).
Na něj padla řeč při prohlídce domu v Pittsburghu, kde Jágr v 90. letech bydlel a který mu dodnes patří. Kromě garáže totiž fanouškům ve videích ukázal i vzrostlý javor, z něhož právě na radu Ignatěnka čerpal energii. „Jarda řekl, ať se svlékneme do trenek, dáme pod zadek polštář a jdeme obejmout strom. Tak jsme se tam chytili a Jarda pak dal Washingtonu dva góly. Já ale nastydl a dostal zápal plic…“ chechtal se Jágrův tajemník a blízký přítel Libomír »Čužák« Rys.
Ten také pro Blesk zavzpomínal, jak jim Ignatěnko ukazoval, že umí myslí rozhánět mraky, nebo jak Jaromírovi dodával sílu přes telefon – což ostatně potvrdil i slavný hokejista. „Energie se dá posílat i na dálku. Možná si říkáte - další fantasmagorie. Ale opravdu jsme to tak dělali. Naladil si mě jako nějaký přijímač a působil na mě,“ líčí Jágr v knize Má léta v Pittsburghu.
Začalo to rozchodem
Jejich spolupráce začala nedlouho po Naganu v době, kdy se s Jaromírem rozešla jeho první velká láska Iva Kubelková (46). „Prožíval jsem hlubokou vnitřní krizi. Snažil jsem se přijít na to, co dělám špatně. Proč jsem »tam nahoře« upadl v nemilost. Byl jsem proto otevřen nejrůznějším podnětům,“ ohlíží se Jágr, který si Ignatěnkův přínos tehdy nemohl vynachválit.
„Naučil jsem se přijímat určité energie, takže se už na ledě nemusím tolik fyzicky vydávat. Není ani zapotřebí trénovat jako dříve. Možná leccos na první pohled vypadá, že se jedná o čárymáry, ale realita je jiná. S panem Ignatěnkem spolupracuji asi rok a výsledky jsou evidentní,“ tvrdil v roce 1999.
Ladil ho až příliš
Nedlouho poté se ale Jágrovo spojení s šarlatánem zhroutilo. Slavný útočník totiž dostal pocit, že se mu Ignatěnko vkrádá do mysli! „Uváděl mě do polohypnotického stavu, ladil mi tělo a jeho frekvenci na určitý stupeň, tak aby mi mohl do hlavy vložit určitý program. A v tom je právě to úskalí! Nikdo nemá právo pracovat s vaším nevědomím a cokoliv vám vkládat do hlavy,“ došlo Jardovi.
V knize pak čtenáře varoval, aby se před podobnými »mágy« měli na pozoru: „Pokud s vámi někdo pracuje, snažte se o to, aby se ten člověk nedostal mezi vás a určité síly. Pak by vás mohl snadno ovládat. Může vám pomoci, ale může vás i zničit!“
