Legendární hokejový gólman Dominik Hašek slaví šedesátku: Pořád jsem lovec!

Dominiku, šedesátka je tady. Co vy na to?
„Beru to jako fakt. Nejde s tím nic udělat, ani s tím udělat nic nechci. Souhlasím s tím, kdo říká, že nejdůležitější je, jak se člověk cítí.“

A jak se tedy cítíte?
„Velmi dobře. Stále můžu sportovat, což je pro mě důležité.“

Na kolik si připadáte?
„Už nikdy to nebude takové, jako když mi bylo třicet čtyřicet. Navíc jsem před dvěma roky prodělal operaci zad. Byl bych ale šťastný, kdyby to takhle vydrželo co nejdéle.“

Chápu.
„Můžu jezdit na kole, zahrát si nohejbal i vcelku naplno lyžovat. Za to jsem hrozně moc rád. A samozřejmě chodím na procházky s pejsky.“

Po ránu vás nic nebolí?
„Tak to vůbec neříkám. (smích) Nemůžu vyskočit jako zamlada. Už musím opatrněji.“

Hrajete ještě hokej?
„Jednou týdně. V obraně za Ševce Nový Knín. Rád se při sportu zpotím. Přeju si jediné, aby to takhle pokračovalo.“

Kolik toho na kole našlapete?
„Už nejezdím šedesát až osmdesát kilometrů jako dřív, ale jen kolem čtyřiceti. Mám rodinu a malého syna, takže tříhodinové vyjížďky jsem snížil na hodinu a půl.“ (smích)

Vedete chlapečka ke sportu?
„Ještě je příliš brzo. Jsou mu teprve tři roky. Ale zrovna minulý týden jsme byli poprvé na bruslích. Odmetl jsem hrablem jezírko u baráku a třikrát jsme spolu byli na bruslích. Syn má jako podpěru dětskou židličku a jezdí, tedy spíše chodí s brusličkami se dvěma nožíky. Pro jistotu ho ještě držím za kapuci.“

Baví ho to?
„Ale jo. Tak patnáct minut. (smích) Pak už ho jen trošku povozím na židli.“

Za pár týdnů budete vozit i kočárek? Další ratolest bude na světě.
„Je to tak. Miminko s paní čekáme koncem února.“

Kluk, nebo holka?
„Jeho pohlaví jsem si říct nenechal. Tak to bylo i s předchozími dětmi. Žena ho však ví!“

Takže z Honzíka bude velký bratr.
„Pomalu mu začíná docházet, že maminka nosí v bříšku něco velkého.“

Nechystáte s partnerkou Lenkou svatbu?
Tohle jsme zatím neřešili. Teď toho máme tolik…“

Rodinka je jinak v pohodě?
„Ano. Mám dvě dospělé děti. O životě si už rozhodují samy. To s Honzíkem je to něco jiného. Pro něho jste veškerou oporou. Se současnou ženou se pro něho snažíme dělat, co jen můžeme nejvíc.“

Malé dítě, to je taky motiv do života jako hrom, že?
„No, ježišmarja, největší. Nejvíc mě motivuje. Děti jsou na prvním místě. Priority musejí být takhle nastaveny.“

V malebném Novém Kníně máte rodinné sídlo. Kde se vlastně vzal váš vztah k přírodě?
„Ten jsem měl vždycky. Před deseti lety se naskytla možnost se sem přestěhovat a dneska už jsem tady doma.“

Máte panství s prostorným pozemkem.
„A v jezírku jesetery. Pstruhy, abychom si je v létě chytli na třpytku a rovnou udělali na pánvičce. Na Vánoce jsme koupili lína, poněvadž jsem nechtěl kapra. Na tři dny jsme ho dali do vany a na Boží hod jej pustili. Teď je v našem rybníčku.“

To je paráda.
„Taky jsem měl pět kaprů koi. Krásných! No, a vloni...“

…kormorán!
„Ne, vydra! Nebo nutrie. Psi se mohli zbláznit. Štěkali, ale tři kusy ryb stejně zmizely. Pak jsme našli podhrabaný plot. Něco přišlo po potoce nahoru. Tak už mám kapry jen dva, ale zato mají asi tři čtvrtě metru.“

Pejsků máte kolik?
„Dva lovecké.“

Sám jste s nimi absolvoval výcvik?
„Já ne! Na běžnou poslušnost je cvičím, ale na lovecký výcvik jsem je dal odborníkovi. Naučili se tam všem mysliveckým zákonům a pravidlům.“

Hm.
„Mám anglického setra a maďarského ohaře. Umějí zvěř vyhledat i donést. Měli by umět a samozřejmě umí i vystavit bažanta, jakože na něj upozorní.“

A vy ho pak trefíte.
„Měl byste ho střelit. Ale to musíte být šikovný a ne vždycky se to podaří.“

Jak často se dostanete na hon?
„Dříve jsem si psal kroniku. Běžně jsem za rok chodil na deset až patnáct honů, ale opadlo to s covidem. Najednou byly z deseti honů čtyři. Teď chodím tak na dvě akce ročně. Do lesa se ale dostanu téměř denně. Snažím se to nezanedbávat. Také mám velký pozemek, kde se furt něco děje.“

Spousta lidí by zvíře jen tak usmrtit nedokázalo.
„Ale já to nehrotím. Že bych si počítal trofeje, to vůbec. Nejvíc se mi líbí lov na drobnou, tedy zajíci, bažanti, případně kachny. Má to společenskou vážnost. Hon začíná nástupem a končí až poslední lečí – večeří a probíráním mysliveckých zážitků.“ (smích)

A baví vás zajíci a bažanti i na talíři?
„Když už zvíře trefím, chci si ho i udělat. Střílet se má jen proto, aby to bylo k užitku. Nikdy bych nic nezastřelil, jen abych zabil. Takový zajíc na smetaně je vynikající. U bažanta přiznávám, že jeho maso je na mě suché. Ať jsem ho v kuchyni dělal, jak jsem dělal, vždycky jsem si nakonec řekl, že kuře je prostě kuře! Nebudeme si nic nalhávat.“

Ještě k hokeji. Vzpomínáte na kariéru často?
„Na Nagano si sem tam vzpomenu, protože mi to vždycky někdo připomene. Já se snažím žít současností. Jinak to prostě nejde. Plánovat! Co bude zítra, pozítří. Hledat motivaci. Bez toho to nejde!“

Sednete si třeba v neděli večer k televizi a koukáte na extraligu?
„Nejvíc sleduji Ligu mistrů.“

Tak to jste fajnšmekr.
„Ale fotbalovou (smích). Hodně se dívám na cyklistiku. V zimě alpské lyžování. Nejen na Ester Ledeckou. Přehled mám hlavně v rychlostních disciplínách.“

A ten hokej?
„Samozřejmě koukám na mistrovství světa. V lize vím, co se děje, ovšem nejsem typ, co by čekal na konkrétní zápas a díval se. Nejvíce mám přehled o Pardubicích. Že bych ale žil extraligou, tak to ne.“

Co říkáte na to, jak Dynamo vede Petr Dědek?
„Známe se spíše jen od vidění. Nejde si nevšimnout, jak se tam mění trenéři. Z toho mají všichni srandu. Bavíme se tím. Na druhou stranu to chápu. Pan Dědek do toho dává svoje peníze a vůbec ne málo, takže proč by nerozhodoval, kdo bude na střídačce, nebo ve vedení klubu? Mužstvo je vynikající, ale zatím se čeká na třešničku.“

Možná až moc vynikající. Nechybějí tam chlapi na tvrdou práci?
„Těžko říct. První tři pětky by mohly v každém jiném týmu hrát v elitní formaci. Že je soupiska nabitá, vám ještě negarantuje titul. Uvidíme. Nyní je tam trenér Hořava, který ví, jak se pohár dá vyhrát.“

Něco jste spolu v reprezentaci nahráli.
„S Milošem se známe velmi dobře. On jen párkrát odnesl to, že Kladno v osmdesátkách bylo často ve druhé nejvyšší soutěži, takže ho do nároďáku nenominovali. Od kluků jsem slyšel, že je velmi dobrým trenérem!“

Plánujete k šedesátce nějakou monstrózní oslavu?
„Když mi bylo padesát, měl jsem velkou párty. Teď jsem se rozhodl, že nebudu nic organizovat, poněvadž to je moc příprav a podobně. Pardubice mě ale přesně v den narozenin pozvaly na zápas s Olomoucí. Využil jsem toho, tak jsem si tam rovnou pronajal sky box. Pozval jsem do něj bývalé pardubické spoluhráče. Myslím, že tam až čtyřicet kluků bude. Podíváme se na hokej a popovídáme si.“

S kým z nich jste nejvíc v kontaktu?
„S Martinem Střídou a Frantou Musilem. To jsou kluci, s nimiž jsem vyrůstal. Známe se od šesti let. Ale ani na ostatní se nedá zapomenout. Třeba na Pavla Marka, Otu Janeckého. Hráčů, s nimiž si někdy voláme, je víc.“

Vzpomněli si na vaše jubileum i v Buffalu, kde jste nechal gigantickou stopu?
„To nevím. Myslím, že mi pogratulují na dálku.“

Jak to teď vlastně máte s NHL?
„K Buffalu mám vztah pořád. Když Sabres hráli v Praze s Devils, sešel jsem se s  trenérem Lindy Ruffem u Martina Ručinského v restauraci.“

Na Střídačce...
„Jo. Bylo to moc fajn. Ale jinak se lidi mění a v organizaci už jich tolik neznám. V posledních letech, kdy NHL kritizuji za postoj k ruské válce na Ukrajině, je pravda, že je to kapánek napjatější. Sabres jsou součástí NHL a cítím, že tam určité napětí je. Pro mě Buffalo je a vždycky bude druhým domovem.“

To chápu.
„Jezdím tam každý rok pojedu i letos. Ne kvůli NHL, ale za byznysem a především proto, že tam mám charitativní organizaci »Hasek‘s Heroes«. Program pro děti ze sociálně slabších rodin. Založil jsem ho těsně předtím, než jsem z Buffala odcházel v roce 2001. Jsem moc nadšený, že už téměř čtvrt století nejen výborně funguje, ale i se rozrůstá. Za to patří dík spoustě lidem.“

U čeho si nejvíc odpočinete?
„Když už je večer doma klid a syn jde spát, tak si rád pustím film či seriál. Skoro denně navečer sleduji soutěž Na lovu.“

Že mě to nepřekvauje…
„Je to legrace. Člověk se sám u obrazovky snaží, aby viděl, kam až by se mohl dostat. Ovšem s lovci se vůbec nemůžu rovnat!“

Politik, myslivec, byznysman. Čím si Dominik Hašek prošel po kariéře?

iSport.cz

Jak se měnil oslavenec Hašek: velká galerie z mládí i z dob po hokeji

iSport.cz