Nejhorší den na K2 v dějinách: Peklo v zóně smrti nepřežilo 11 horolezců!
SERIÁL - Hora je uvěznila v zóně smrti! Při největší horolezecké katastrofě na K2 zemřelo 1. sprna 2008 celkem 11 lidí. Popis nešťastných událostí, které k jejich úmrtí vedly, vám přinášíme v dalším díle seriálu Horolezecké tragédie.
Málokdo roku 2008 tušil, že Velká hora, jak jí říkají místní, má vražedné úmysly. Počasí výstupům dlouho nepřálo a tak horolezců se snem o zdolání K2 v základním táboře přibývalo. Až po dlouhých týdnech se objevilo v předpovědi okénko s naprosto perfektním počasím.
Na vrchol se vydalo zhruba třicet horolezců rozdělených do dvou týmů. Již během výstupu zemřel Srb Dren Mandic. Byl ve výstupu rychlejší než jeho kolegyně a snažil se jí po úzké vyšlapané cestě obejít. Jenže v tu chvíli se nerozvážně nejistil a spadl. Byl naprosto bez šance. Nosič, který se snažil snést Srbovo tělo se zřítil také.Jmenoval se Jehan Baig a byl do výpravy přibrán na poslední chvíli. Najal si ho na poslední chvíli Francouz d'Aubarede. Baig uklouzl a bohužel u sebe neměl cepín, který by jeho pád mohl zastavit.
Nehoda otřásla oběma skupinami, které bohužel cestou nahoru dělali jeden přešlap za druhým. Použili například špatné vybavení na zajištění trasy a chybovali při pokládání fixních lan. Navíc jim chyběl nejzkušenější nosič, protože se necítil dobře. K tomu všemu situaci komplikoval velký počet horolezců na trase, který znamenal, že dosažení vrcholu přišlo příliš pozdě. Jediný Španěl Zerrain byl na vrcholu okolo 15. hodiny a bezpečně mohl sestoupit. Ostatní se tam vyškrábali až v rozmezí mezi 17:20 až 20:00.
O pár minut později začala hora úřadovat. Okolo 20:30 se odtrhl obrovský serak a usmrtil Nora Baea. Ten ani nebyl na vrcholu a byl na cestě zpátky dolů. Zemřel před očima své manželky, s kterou byl sezdaný pouhý měsíc. Unavený Francouz d'Aubarede uklouzl a stal se další obětí toho dne. Lavina utržená serakem pohřbila fixní lana a ztížila sestup všech na hoře. Nakonec se dva týmy dostaly do čtvrtého tábora okolo půlnoci. V tu chvíli ale svůj boj o život stále svádělo devět dalších horolezců. Tři z nich, Ir McDonnell, Ital Confortola a Nizozemec van Rooijen, se rozhodli bivakovat, ostatní se pokoušeli s čelovkami na hlavě dojít do bezpečí výškového tábora.
Druhého dne ráno vyrážela postupně bivakující trojice dolů. Zatímco Nizozemec myslel na sebe a spěchal za svou záchranou, Ital a Ir se zastavili. Nad traverzem totiž pomáhali dvěma Korejcům a nepálskému nosiči, kteří v noci uklouzli a zůstali viset hlavami dolů na fixních lanech. A zde se příběh začíná rozcházet. Zatímco Confortola tvrdí, že se McDonnell vzdálil, aby pořídil fotografie, další svědek nosič Pemba tvrdí, že McDonnell šplhal na serak, aby uvolnil lana věznící Korejce.
Buď jak buď, serak se utrhl a pohřbil Ira. Že se jedná o McDonnellovo tělo poznali ostatní podle žlutých bot. Ty jediné vyčuhovali ze sněhového hrobu a všichni věděli, že tak výraznou barvu nosil jen on. Odpoledne se v nebezpečí hory stále nacházel van Rooijen, který čelil částečné slepotě, Confortola s Pembou odpočívali mezi úzkým hrdlem a táborem číslo čtyři a stále se zde pohybovali dva zachránění Korejci se šerpou a další dva šerpové, kteří jim vyšli na pomoc a setkali se se skupinou. Najednou hora shodila lavinu.
Pemba zachránil Confortolu vlastním tělem před lavinou.Ostatní byli bez milosti smeteni a pohřbeni. Naprostým zázrakem Pemba další den našel zmateného Nizozemce van Rooijena, který se doslova motal po hoře.
Celková bilance za dva dny perfektního počasí na K2 čítá 11 mrtvých a je do historie zapsána jako »katastrofa na K2«. Ital Confortola přežil s omrzlinami na nohách. Všechny prsty mu byly následně amputovány a z bot velikosti 43 přešel na velikost 35.






















