Horor na Nanga Parbat: Horolezkyně musela parťáka nechat zemřít!

Polský horolezec Tomek Mackiewicz se stal Nanga Parbat posedlý. K sedmému pokusu o zdolání této hory si vybral parťačku. Francouzka Elisabeth Revolová a  nezmar Tomek to společně nakonec dokázali. Vystoupili na vrchol. Jenže Nanga Parbat neodpouští. A triumf se ve zlomku vteřiny změnil v absolutní masakr.

Když se ocitnete na vrcholu v zimě, slavit nesmíte. Musíte prchat. Jenže jak padala tma a teplota se řítila k mínus padesáti stupňům, Tomek se na Elisabeth podíval a vyřkl slova, která znamenala rozsudek smrti. „Už nevidím tvoji čelovku, vidím tě jen rozmazaně,“ řekl jí tehdy na vrcholu. Zasáhla ho těžká sněžná slepota a krutá výšková nemoc. Z plic se mu drala krev. Otok mozku si bral jeho příčetnost. Elisabeth ho musela doslova vléct dolů. Byla to noční můra. Každý krok byl boj o holé přežití.

„V jednu chvíli už nemohl dýchat, sundal si z úst ochranu a skoro okamžitě mu začala namrzat tvář,“ popsala později zdrcená Elisabeth hrůzné momenty. Sestoupili do výšky 7280 metrů. Níž už to nešlo. Tomek byl úplně na dně, neschopný kroku. A tak udělala to nejbrutálnější, ale jediné možné rozhodnutí. Uložila ho do spacáku do ledové trhliny, aby ho aspoň trochu chránila před bičujícím větrem, a s vědomím, že se pro něj někdo musí vrátit, vyrazila dolů. Sama. Bez jídla, bez pořádného vybavení, vstříc ledovému peklu.

„Věděla jsem jen, že musím jít dolů, abych mu zachránila život,“ vzpomínala později na chvíli, která ji bude pronásledovat do konce života. Zatímco se Elisabeth s těžkými omrzlinami a halucinacemi plazila po kolenou po zledovatělých stěnách dolů, svět se spojil v šíleném závodu s časem. Pakistánská armáda zvedla vrtulníky. Ale kdo by lezl v takovém mrazu do stěny smrti?

Z vedlejší osmitisícovky K2 k nim přiletěli na pomoc dva terminátoři. Polský buldok Adam Bielecki a kazašsko-ruská mašina Denis Urubko. Výsadek proběhl pod stěnou. To, co následovalo, vstoupilo do dějin jako ten neuvěřitelnější horolezecký kousek století. Tihle dva chlapi vyrazili rovnou do kolmé, zledovatělé Kinshoferovy stěny. V noci, v teplotách kolem mínus 40 °C! Šplhali nahoru tempem, které popíralo fyzikální zákony i lidskou fyziologii. Běželi tmou, hnáni jen adrenalinem a nadějí.

Kolem půlnoci se tichem a svistem větru rozlehl křik, ze kterého běhá mráz po zádech ještě teď. Denis Urubko v temnotě uslyšel sténání. „Adame, slyším ji!“ řval na svého parťáka. „Adame, mám ji! Mám ji!“ volal o chvíli později. Našli ji. Omrzlou na kost, bez rukavic, polomrtvou, ale živou.

Bielecki s Urubkem dostali Elisabeth dolů do bezpečí. Její život zachránili. Ale nad Nanga Parbatem se rozpoutalo sněhové peklo. Bouře uvěznila horu do spárů, do kterých se neodvážili ani tito oceloví muži. Pokusit se dostat k Tomkovi do 7280 metrů by znamenalo jistou sebevraždu pro celou záchrannou četu. K záchraně nedošlo. Tomek Mackiewicz, muž, který Nanga Parbat tolik miloval, se stal její pevnou součástí. Zůstal navždy tam, kde si splnil svůj životní sen.