VIDEO - Od chvíle, kdy na podzim roku 2008 v reprezentačním áčku debutoval, nevynechal Tomáš Necid jedinou akci národního týmu. Už teď však ví, že s jeho obdivuhodnou sérií je amen. Může za to těžké zranění kolena, které útočník CSKA Moskva utrpěl minulý pátek při utkání na hřišti Těreku Groznyj.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Dostat se do Barcelony je snem každého fotbalisty. Odchovanci pražské Slavie se splnil, jenže bohužel způsobem, o který vůbec nestál.
Jedenadvacetiletý kanonýr Tomáš Necid se na místní vyhlášené klinice připravuje na operaci přetrženého křížového vazu v pravém koleni. „Žádného hráče Barcy jsem tu zatím nepotkal,“ hlásí.
Jak se nyní cítíte?
„Dobře, akorát ta noha trochu bolí. Ale určitě se to každým dnem zlepšuje. Začínám s kolenem pomalu cvičit, každý den chodím dvakrát do nemocnice, je to lepší a lepší. Vidím to pozitivně.“
Věděl jste hned na hřišti, že půjde o vážné zranění?
„Když jsem se srazil s gólmanem, v koleni mi křuplo - a hned jsem věděl, že zápas pro mě skončil, protože to strašně bolelo. Okamžitě jsem volal na doktora, že to dál nepůjde. Ale takových soubojů jsem už podstoupil stovky, možná tisíce, byla to úplně běžná záležitost. Akorát z toho je tentokrát tohle. Nedá se nic dělat, to je život. To je fotbal...“
Vaše srážka s brankářem Těreku Groznyj nebyla úplně zbytečná, hned vzápětí totiž váš spoluhráč Vagner Love vstřelil do opuštěné branky gól. Stačil jste to ještě zaznamenat?
"Zaregistroval jsem to. Aspoň že z toho byl gól. To mě potěšilo.“
Do zápasu, v němž jste utrpěl vážné zranění, jste šel za stavu 3:0 pro své barvy. Neříkal jste si pak, že to bylo úplně zbytečné?
„Ne, to by mě nikdy nenapadlo. Chci hrát každý zápas, byl jsem rád, že jsem se na hřiště dostal. Chtěl jsem dát gól a místo toho jsem se zranil. Ale za to nikdo nemůže, nikomu to za vinu nedávám. Byl to normální souboj, do kterého bych šel zase. Vždycky.“
VIDEO: Nešťastné zranění Tomáše Necida
Minulý týden ve středu jste se vrátil s reprezentací z Kirin Cupu v Japonsku a už v pátek jste hrál ligu za CSKA. Nemohly se na vašem zranění podepsat i cestování a únava?
„To nevím, netroufnu si to takhle říct. Je pravda, že cesta z Japonska byla dlouhá, já jsem navíc hned ten den letěl zase do Ruska a následující den až na Kavkaz. K tomu trénink... Prostě se to stalo, už s tím nic nenadělám.“
V Barceloně, kde se chystáte na operaci, máte čas na televizní přenosy z probíhajícího mistrovství Evropy „jedenadvacítek“ v Dánsku. Nemrzí vás, že tam nejste, když jste do tohoto týmu dlouho patřil?
„Nemrzí... Nebo takhle - já jsem s nimi už dlouho nehrál, jsem vlastně už tři roky v reprezentačním áčku. Takže se ani nepředpokládalo, že bych s nimi do Dánska jel, mě osobně to tedy nenapadlo. Kluci si to vykopali sami a kdybych jel, bylo by to vůči nim nespravedlivé. Samozřejmě jim držím palce.“
Jak budou vypadat vaše nejbližší dny?
„Jak jsem říkal, chodím dvakrát denně do nemocnice na rehabilitace. V tom budu pokračovat asi čtrnáct dní. Je třeba, abych před operací nohu mohl úplně napnout, aby pak rekonvalescence probíhala rychleji. Zatím nohu nedopnu. Takže ji posiluju, dělám na to s fyzioterapeutem různé cviky.“
Operaci křížového vazu jste mohl podstoupit v Praze, v USA, v Itálii, ale nakonec padla volba na Barcelonu. Jaký z toho máte pocit?
„Vynikající. Hned jak jsme přiletěli, se na mě podíval doktor, řekl, že koleno ještě není připravené na operaci, že musím cvičit. K dispozici mám čtyři fyzioterapeuty, kteří se o mě starají, takže v tomto ohledu jsem maximálně spokojený.“
Jste v kontaktu se svým klubem CSKA Moskva?
„Především prostřednictvím mého manažera Jirky Müllera, který je tady v Barceloně se mnou. I já jsem s lidmi z klubu mluvil, ale náš nejvyšší je v denním kontaktu s Jirkou. Od něj se dozvídá všechny novinky.“
