Měl takové nervy, že si zápas Jablonec-Plzeň pustil až pět minut před koncem. Chvíli na to padl gól, který Tomáše Vaclíka ujistil v tom, že titul půjde konečně po třech chudých sezonách na Spartu. Mladý brankář zažívá své první mistrovské oslavy v životě. „Spadlo to ze mě,“ oddychl si po Vaclík po jablonecké remíze.
Jak jste ten klíčový duel na severu Čech prožíval?
„Koukal jsem až od 85. minuty. Radši… Předtím jsme měli s přítelkyní puštěný film Kapitán Phillips s Tomem Hanksem, nechtělo se mi ten fotbal pouštět od začátku. Byly to obrovský nervy. Jak dal Jablonec na 2:1, přišly mi nějaké gratulace, chvíli na to Plzeň vyrovnala. Ale jak to rozhodčí písknul, hned jsem psal jako prvnímu Matěji Hybšovi.“
A co jste mu psal?
„Jo! Krátký a výstižný. Řekne to všechno.“
Já myslel, že budete někde se spoluhráči fandit v restauraci…
„Ne ne, v klidu doma. Určitě se ale co nejdřív sejdeme na nějakou mistrovskou večeři.“ (smích)
Nemrzí vás trochu, že jste byli ochuzení o oslavy přímo na stadionu po vlastním zápase?
„Ale oni to emoce trošku byly, říkám vám, že u televize to byly pěkný nervy. (smích) Je ale jasné, že kabina i fanoušci chtěli, abychom to mohli oslavit už spolu v Teplicích. Přesto si myslím, že ta euforie ještě přijde, až nám dají pohár po třicátém kole. To nám to určitě vynahradí.“
Teď můžete i trochu zabilancovat…
„No, při takových statistikách, možná mi to někdo omlátí o hlavu, ale titul jsme prostě museli získat. 22 vítězství z 27 zápasů, je to fakt zasloužené. K tomu nejlepší obrana, opravdu se nám tahle ligová sezona povedla, jen s drobnou kaňkou.“
Jakou?
„Že jsme to právě nemohli slavit s lidmi na stadionu po vlastním zápase. Je to trošku taková raritka, že jsme si titul v klíčovém zápase vykoukali u televize, ale stejně to má teď i Juventus.“
Když jsme u těch velkoklubů, jste mistři ligy, čeká vás teda kvalifikace Ligy mistrů. Už o tom přemýšlíte?
„Přemýšlíme o finále poháru, double je pro nás obrovská výzva. Ale o Lize mistrů taky. Každý z nás ji chce hrát. A víme, že titul je vzhledem k Champions League jen takovým mezikrokem.“
