POLEMIKA: Který David na Portugalce? Levačka proti pracovitosti
Národní tým se připravuje na ostrý start, který ho čeká 18. června proti Portugalsku. Favorit se pyšní nabušeným útokem v čele s hvězdným Cristianem Ronaldem. Dá se očekávat, že budou větrat českou obranu. U ní je jedna z hlavních otázek, kdo se představí na levém wingbeku. Bude to David Jurásek, nebo David Douděra?
Radek Špryňar: David Douděra
Douděra je Haškův člověk. Umí vymazat esa
V českém skupinovém otvíráku na turnaji se dá čekat zhruba tento obraz: Portugalci, po mém soudu největší favorité celého turnaje, budou nekompromisně diktovat hru. Nebudou chtít oponentovi půjčovat míč a snaživě budou vrtat díry do soupeřovy defenzivy. Čili dá se celkem s úspěchem předpokládat, že budeme pod tlakem a čelit nechutné síle Ronaldovy armády v hlubokém bloku.
Abychom v takovém způsobu boje uspěli, musíme být maximálně organizovaní, dodržovat taktiku, systém a v případě zisku míče využít volných prostorů a zkusit vletět do otevřených vrat Portugalců. Jestliže i trenéři počítají s podobným vývojem hry, musí na pozici levého wingbeka nasadit Davida Douděru.
Už dávno není poděs, co v taktice propadá a od učitelů dostává nedostatečné. Naopak s hlavou dovede mnohem lépe pracovat. K tomu patří mezi nejrychlejší hráče Haškova týmu, což může hrát výraznou roli v brejkových situacích. Je pracovitý, zaťatý, neústupný, sokovi se dovede vrozenou otravností dostat pod kůži. A navíc, pranic si nedělá z velkých jmen.
Vzpomínáte, co se psalo v Itálii po prvním podzimním střetu Slavie s AC Milán? „Thea Hernándeze vymazal a navíc z voleje vstřelil gól roku,“ chválila Douděru renomovaná Gazzetta dello Sport.
To je přesně ono! Takové lidi bude Ivan Hašek v úterý večer nutně potřebovat.
Michal Kvasnica: David Jurásek
Kéž by byl Jurásek druhý Jankulovski
David Jurásek je typem fotbalisty, který se musí držet pod krkem, abyste z něho vymáčkli maximum a nepřipomínal vám průměrného frajera. Holt i takoví jsou. Potřebujete po něm dupat, korigovat ho. Nenechat jej vrátit do úsporného módu, k čemuž mívá tendence. Své o tom ví Jindřich Trpišovský. Ve Slavii několikrát mluvil o jeho fantastickém přínosu do ofenzivy, ale ležérnosti v defenzivě.
Vidět to šlo i před týdnem v rakouském Grödigu proti Maltě. Asistenta Jaroslava Köstla bylo slyšet přes celý stadion, když Juráska v úvodních minutách několikrát vyjezdil. Za laxní návraty, za stání nad balonem, za pomalou rozehrávku se zbytečně moc dotyky, za slabou aktivitu, za (ne)reakce...
Jenže pak Jurásek přepnul a ukázal, jaký dynamit v něm doutná. Centrem trefil ruku protihráče, kopala se penalta – 1:0. Jeho tahová akce z poloviny hřiště předcházela druhému gólu – 2:0. A třetí trefil sám. Netradičně, nicméně náramně pravačkou na zadní tyč, když učebnicově dotáhl finální fázi – 3:0. De facto udělal zápas, byť s unaveným trpaslíkem. A do generálky se Severní Makedonií naskočil rovněž výborně.
V Česku máme tendenci spíš škrtit silné stránky hráčů, místo aby se podporovaly a byly ve finále tak výrazné, že dají zapomenout na slabiny. Jurásek není dozadu tak poctivý jako Douděra, nicméně takovou dynamiku a ostrý levý palec nevidíte jen tak. Nejen v Česku, ale ani ve vyspělé Evropě.
Přál bych si, aby byl rodák z Dolního Němčí nový Marek Jankulovski. A aby Portugalcům ukázal, že nepovedený loňský podzim v Benfice neznamená, že na tuhle úroveň nemá. Má.
