Proti Belgii dřel i "Švejk" Štajner!
Jak se změnila hra pod novým trenérem Ivanem Haškem? Byla směrem dozadu disciplinovanější, ale zbrojní arzenál v ofenzivě se příliš nerozšířil. Hlavní zbraní zůstaly standardní situace.
Záložník Jiří Štajner viděl, jak do dáli mizí míč. Byl ztracený. Přesto se odpíchl ke sprintu, který ho vynesl za postranní čáru. Až ke střídačkám.
Mnozí to považovali za přírodní úkaz. Fotbalový volnomyšlenkář a takhle se vrhnul zpátky za balonem, ač naděje, že by ho mohl dostihnout, byla jedna ku milionu.
Ilustrativnější příklad pro pojmenování klíčové proměny reprezentačního mužstva pod novým koučem Haškem byste nenašli. Letargii vystřídalo nadšení. Nikdo si nedovolil nic vypustit. Ani „dobrý voják Švejk“ Štajner.
„Trenér nás mimořádně nabudil,“ řekl obránce Tomáš Sivok. „Říkal nám, že ještě musíme věřit v postup. A myslím, že to bylo poznat hned v prvním zápase,“ dodal.
„Hráči pracovali hodně poctivě v obranné činnosti,“ postřehl i expert Jaroslav Hřebík.
Jaký fotbal začne Hašek do týmu pumpovat, to bylo do poslední chvíle státním tajemstvím. „Uvidíte na hřišti,“ opakoval před zápasem.
Žádné převratné zázraky nikdo neočekával. Za dva dny by neudělal z kutálky perfektní orchestr ani kouzelník. Přesto se dalo vystopovat, po jakých cestách se hodlá vydat.
Především mu v hlavě strašilo, jak nahradit Rosického kreativní motor. Ten hnal na zteč národní celek naposledy 17. listopadu 2007. Tehdy dostal tým do takových otáček, že Češi zametli na Letné se Slovenskem 3:1 a slavili postup na mistrovství Evropy.
Jenže pak „Malý Mozart“ začal stonat a dodnes se nepovedlo vykoumat, jak tuhle ránu vyléčit. Hašek včera recept hledal s pomocí dvou rozestavení. Do půle zkusil klasiku 4-4-2, ve druhém dějství přešel na „model“ 4-5-1. Se Svěrkošem na hrotu a s Rozehnalem v netradiční roli defenzivního štítu. Co se osvědčilo lépe? Pro duel s Belgií varianta číslo dvě.
V úvodní části kvarteto ve středu pole prohrávalo se stejnou řadou protivníka. Ale nebylo to až tak na ní. Svěrkoš s Barošem mnohdy zůstali „viset“ příliš vpředu. A jejich kolegové v záložní formaci nestíhali. Sok měl často početní převahu. Navíc se utkání nepovedlo Davidovi Jarolímovi, alternaci za Rosického. Je ovšem pravda, že v Hamburku mu patří trochu jiná role.
Po přestávce nastala změna. „Střed hřiště jsme získali naopak my. Belgičané totiž stále hráli 4-42,“ připojil Hřebík. Roli Rosického převzal Plašil, který se posunul od levé lajny dovnitř pole. Aktivitou nešetřil. Ba naopak. „Nejvíc se charakterem hry blíží Rosickému,“ poznamenal Hřebík.
Za Plašilovými zády operoval David Rozehnal. „Měli jsme uplatňovat vysoký presink a snažit se hned po ztrátě míče ho co nejrychleji získat zpět,“ líčil další taktický pokyn Haška.
Navíc se podařilo zjednodušit přechod do útoku. „Právě jednoduchým přechodem se nám dařilo získávat prostorovou číselnou převahu,“ upozornil Hřebík.
Tím lze kompenzovat Rosického. Když se tým nemůže spolehnout na jeho zrychlení, na jeho umění přejít přes dvě tři překážky a tím vytvořit přečíslení protivníka, tak se musí prosadit třeba „jednoduchou přímočarostí“.
Jenže v tom má stále velké rezervy. Stačí si spočítat kolik vyložených příležitostí si vypracovalo kombinačními akcemi. Napočítali bychom pouze náznaky šancí.
Ale v útočné nouzi zase mělo jednu spolehlivou zbraň: standardní situace. Jimi sestřelilo Belgii. Český gól číslo jedna: po výborně rozehraném Plašilově přímém kopu. Gól číslo dvě: z penalty. Gól číslo tři: po rohu.
„Hlavně jsme však prokázali vynikající přístup. Jsem spokojen s tím, jak jsme zareagovali na fakt, že jsme brzy prohrávali 0:1,“ uzavřel kapitán Petr Čech.
Pro bitvu se Slovenskem na Tehelném poli to je dobrý vklad. Ale nesmí zůstat jen u něj.
