Španělský fotbalový fanoušek Santiago Sánchez, který se vydal z Madridu pěšky na mistrovství světa v Kataru, zmizel v Íránu. Po překročení hranic země, kterou od září zmítají protivládní protesty, se 1. října po devíti měsících na cestě odmlčel. Rodina o něm nemá žádné zprávy a obává se nejhoršího. Kontaktovala proto španělskou policii a ministerstvo zahraničí, ale ani úřady nezjistily o Sánchezovi žádné informace.
Jednačtyřicetiletý Sánchez se vydal na dalekou pouť s malým kufrem, který si vezl na kárce. Na jedenáct měsíců cesty měl jen o něco málo více než malý stan, tablety na čištění vody a plynový vařič. Plánoval ujít tisíce kilometrů a dorazit do Kataru na úvodní zápas Španělů na mistrovství světa, který odehrají 23. listopadu proti Kostarice. Chtěl poznat, jak žijí lidé jinde ve světě. „Myšlenkou této cesty je motivovat a inspirovat další lidi, ukázat, že můžete jít hodně daleko s hodně málem,“ řekl agentuře AP koncem září, když byl v poloautonomním regionu Kurdistán na severu Iráku.
Tam si pochvaloval pohostinnost místní rodiny. Chystal se tábořit v horách, ale majitel nedaleké farmy ho pozval domů a nabídl mu postel, sprchu a vydatnou večeři. Pak vstoupil do Íránu a hned v první zprávě si posteskl, že narazil na úplně jinou realitu. Od té doby se neozval. Rodinu sice varoval, že nemusí mít vždy dostupné internetové připojení, ale postupně obavy jeho příbuzných ve Španělsku rostly. „Strašně se bojíme, já ani můj manžel nemůžeme přestat plakat,“ řekla agentuře AP Sánchezova matka Celia Cogedorová.
Španělské ministerstvo zahraničí má informace pouze o tom, že Sánchez překonal íránské hranice. Žádnou možnost, co se s ním stalo, nevylučuje.
Lidé v Íránu protestují již od poloviny září, kdy zemřela dvaadvacetiletá Íránka kurdského původu Mahsá Amíníová. Mladá žena byla zadržena údajně kvůli tomu, že měla příliš volně nasazený hidžáb - šátek, kterým si má žena v muslimské společnosti zakrývat vlasy, krk a poprsí a který musejí ženy v Íránu od islámské revoluce z roku 1979 povinně nosit na veřejnosti. Podle policie utrpěla infarkt, podle kritiků a její rodiny však zemřela na následky policejní brutality.
Demonstrace se postupně rozšířily do mnoha měst a vesnic a už v nich nešlo pouze o nošení hidžábu, ale staly se protestem proti íránskému autoritářskému režimu. Bezpečnostní složky proti protestujícím vždy tvrdě zasahovaly, používaly slzný plyn, ale i ostré náboje.
