Česko - Mexiko 0:3. Adiós MS! Reprezentace končí po debaklu ponížená a poslední v tabulce
PŘÍMO Z MEXICO CITY | Klidně dál spěte, je konec! Česko opouští luxusní fotbalovou přehlídku na americkém kontinentu. Poníženě, bez jediného vítězství. Zázrak na Aztéckém stadionu se nestal. Reprezentace prohrála s domácím Mexikem vysoko 0:3 a ve skupině končí s jedním bodem na posledním místě, což je výrazný neúspěch. Bezduchý výraz Pavla Nedvěda v lóži obřího kolosea jen dokumentoval předvedenou marnost Koubkovy party. Hlavní zpráva letící domů? Fotbalový svět pádí zcela opačným směrem, kdežto Česko uvízlo kdesi v zácpě… Jak jsme oznámkovali výkony fotbalových reprezentantů>>>
V nastaveném čase práskne Fidalgo do balonu, vymete šibenici a pošle národní tým stydět se kamsi do kouta. Česko na mistrovství světa drtivě propadlo. Od prvního zápasu patřilo k herně nejhorším. A byť se soustředilo na poslední skupinový zápas a doufalo v nečekaný triumf, opět padlo po třech inkasovaných brankách v druhém poločase.
Nashledanou Mexiko, nashledanou Ameriko. Adiós!
Venku karneval, uvnitř nefalšovaná diskotéka. Dlouhé hodiny před zápasem bylo v ulicích mraveniště Ciudad de Mexico živo. Zápas národního týmu na světovém šampionátu je svátkem celé země. Hlavní třída vedoucí ke stadionu byla uzavřená pro auta, aby mohl vypuknout předzápasový blázinec. Taneční soubory v pestrobarevných kostýmech, mariachi vyhrávající na každém rohu, masová vůně linoucí se ze stovek grilů podél cesty.
Pohostinnost Mexičanů nemá hranice, což poznala i hromada Čechů mířící na stadion. Chlápci v zelených dresech se sombrery se chtěli fotit s příchozími v českých vlajkách. Byť v ulicích byla kupa policistů, práci neměli. Na mírumilovném happeningu nebylo třeba zásahů. Každý se skvěle bavil a těšil na zápas.
Mexičané milují fotbal nade všechno na světě a uvnitř obřího železobetonového monstra to dali jasně najevo. Český brankářský mini tým přivítalo v aréně ohlušující bučení, po příchodu domácí party stadion přeladil na pozitivní frekvenci. Při představování jednotlivých hráčů si největší aplaus urval pro sebe sedmnáctiletý benjamínek Gilberto Mora.
Na ploše udávala rytmus bušením do bubnů kapela v divokých aztéckých úborech. A pak začala velkolepá diskotéka. Dýdžej otočil volume doprava - Uno, due, tre, quatro… Desetitisíce fanoušků na strmých tribunách tancovaly, podlaha na novinářské tribuně lehce pohupovala. V hledišti bylo přes šest tisíc českých fanoušků, v zelenobílém mexickém moři utvořili tři malé ostrůvky.
Miroslav Koubek, který se včera omluvil za pozápasové hodnocení po duelu s JAR, přišel na šampionátu poprvé na rozcvičku. Téměř celou ji strávil u postranní čáry v debatě s Pavlem Nedvědem a Zdeňkem Grygerou. Možná se ještě ubezpečovali o správnosti změn v sestavě. Čtyřiasedmdesátiletý trenér ve slušivém tmavě modrém saku obměnil základní sestavu a znovu do ní zasunul jedno velké překvapení. Na lavičce nechal mlčícího střelce Patrika Schicka, jehož roli na hrotu převzal Adam Hložek.
Na pozici dvou desítek usadil Pavla Šulce a především Denise Višinského. Ofenzivní vlk z Plzně ještě neodehrál na turnaji ani minutu. Tohle byla jeho premiéra. A hned na majestátní Aztece. Tím se ze sta procent potvrdily den staré informace iSportu o složení vstupní jedenáctky.
„Chceme postavit hráče s nejlepší formou,“ vyprávěl Koubek. Oko měl dobré, protože Višinský začal doslova fantasticky. Už v osmé minutě mohl probrat Česko ze spánku, ve slibné pozici uvnitř šestnáctky pálil jen těsně vedle. Zanedlouho střílel znovu, nebál se hrát jeden na jednoho, úspěšně se pokusil o jesličky. Ano, tohle bylo na potlesk.
Ostatně slušně vypadali i ostatní. Gól mohl přijít od Sadílka, jenže střílel ukvapeně příliš vysoko. Po patnácti minutách měli Češi čtyři střely na bránu, soupeř ani jednu. Jakmile po půl hodině začaly Aztéckým stadionem obíhat mexické vlny, domácí parta se probrala a Koubkovým chlapcům se začala nadmořská výška zakusovat do svalů.
„O nadmořské výšce mluví asi jen novináři. Necítím rozdíl,“ říkal před zápasem David Douděra. Jenže to byl právě on, kdo jako první začal fyzicky odcházet… V posledních patnácti minutách byl bez energie, a nebyl jediný v červeném dresu. I proto Sanchez poprvé prověřil Kováře a Alvarado ve veliké možnosti pálil nad.
Česko pohřbily dvě situace po startu druhé půle. Tři hráči nezvládli na půlící čáře souboj s Romem, do brejku se utrhl Chavez Garcia, Sadílkova závora přišla pozdě a Azteka vybuchla jako nedaleký Popocatepetl. Piva létala vzduchem, ze strmých tribun padali lidi do spodních řad…
Tiskového mluvčího Martina Bergmana a bezpečnostní manažery zlili rozdovádění fanoušci, bylo okolo toho hodně vysvětlování… A když po dalším řetězci individuálních selhání přidal druhou branku Quinones, Česko kleslo definitivně do kolen. Po druhé porážce turnaj pro národní tým končí výrazným neúspěchem. Ve skupině uhrál jen jeden bod a předvedenou hrou zklamal.
V příštích dnech a týdnech dojde na zevrubné hodnocení maléru. Český fotbal stojí před zásadní rekonstrukcí výchovy mládeže.
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 3 | 6:0 | 9 |
| 2 |  | 3 | 2:3 | 4 |
| 3 |  | 3 | 2:3 | 3 |
| 4 |  | 3 | 2:6 | 1 |
