Lička: Je čas na zásadní změnu

Nejdřív nastavme nový systém a pak hledejme jména. To radí Verner Lička. „Je doba na zásadní změnu, na nastavení fotbalu tak, jak by měl fungovat,“ zdůrazňuje.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Čím by se mělo podle vás začít?
„Českomoravský fotbalový svaz je společnost, která se živí produkováním fotbalu. Tudíž se musí začít sportovním úsekem. Ten musí mít šéfa, který by dostal důvěru, aby vytvořil sportovní systém. Měl by mít k dispozici rozpočet, s nímž může počítat, a volné ruce při výběru lidí. Pokud by k tomuhle nedošlo a hledala by se pouze vhodná tvář pro místo hlavního reprezentačního trenéra, nemá se smysl vůbec o něčem dalším bavit.“
Proč?
„Protože by nešlo vůbec o odbornost, ale o to, jak se kdo umí chovat v zákulisí českého fotbalu. Bylo by to zase ve stylu: Dáme k reprezentaci jednoho trenéra z Čech, druhého z Moravy, respektive z toho klubu a z toho klubu. Přesně takhle se to dělat nemá.“
Sportovní systém, to je hodně obecné spojení. Co si pod ním máme představit?
„Organizační struktura je jednoduchá. Rozdělil bych to asi na tři úseky. V prvním by byla reprezentační šestnáctka a sedmnáctka. Ve druhém osmnáctka a devatenáctka. A třetí by byla elitní kategorie, tedy jednadvacítka a reprezentační áčko, nebo-li výkladní skříň fotbalu. Manažer a hlavní trenér A–týmu, pokud by ta funkce nebyla spojená, by byli na svazu zásadně na plný úvazek. Totéž by platilo pro asistenty. Stejné by to mělo být i u minimálně jednoho kouče jedenadvacítky a hlavních trenérů juniorských reprezentací. Smlouvy by se uzavíraly na minimálně dva roky s tím, že dotyční se z nich nemají právo vyvázat a jít pracovat do klubu. Tím by se zamezilo střetu zájmů i tomu, aby trenéři brali práci u reprezentace jen jako čekanou na práci v klubech. Ale tohle je jen hrubý nástin, systémových změn by se našla spousta a mohou se neustále rozvíjet.“
Například?
„U áčka by vzniknul tým specialistů s přesahem do nižších kategorií. Třeba v případě fyziologa a podobně. U národního A–týmu a jednadvacítky by se měl zvýšit počet mezistátních zápasů pro hráče z české ligy. Třeba Polsko dělá mezinárodní zápasy pro ligový výběr a je to prospěšné sportovně i marketingově. Hráč se představuje na mezinárodním poli a odkrývá svoji skutečnou úroveň, protože ta se dá poznat jen na mezinárodní scéně. No a pak by měla opravdu fungovat a ne jen existovat, jak tomu je dnes, technická komise svazu, která by posouvala český fotbal dál.“
Šéf sportovního úseku by pak dodal systému obsahovou náplň. Tedy určil by pro všechny reprezentační kategorie jednotný fotbalový směr. Je to tak?
„Jednoznačně. Proto šéfem musí být odborník orientující se v současném fotbale, sledující vývojové trendy. Když se nám stane něco vážného, také chceme, abychom byli operováni nejlepšími lékaři. Ve fotbale musí platit totéž. I EURO 2008 jasně ukázalo, že se nedá k fotbalu přistupovat stylem: nedělejme z toho vědu.“
V tuzemsku má však „nevědecký přístup“ k fotbalu stále pevné kořeny.
„U nás je silná opozice v bývalých velkých osobnostech fotbalu. Ty v médích, v nichž dostávají značný prostor, říkají: Jakápak velká věda a čísla. Běžte a hrajte! Jenže tímto způsobem se už fotbal dělat nedá. Zapomeňme na to! Proto je třeba, aby přišel šéf sportovního úseku a řekl, co je cílem juniorských reprezentačních výběrů a elitní kategorie, a zároveň konkretizoval, jakými metodami a prostředky těch cílů dosáhnout.“
Co ještě kromě vysoké fotbalové odbornosti by neměl manažer sportovního úseku postrádat?
„Jde o sportovně-společenskou funkci vysokého významu. Takže je to osoba veřejná. Kromě dlouholeté zkušenosti na poli národním i mezinárodním, manažerských schopností, neboť musí umět vybrat správné lidi a pak je řídit, musí být na vysoké úrovni i po komunikační stránce. Musí totiž umět komunikovat se svazem, s kluby, s médii a pochopitelně nejvíce s hráči.“
Přejděme od písmene A k písmenu B, tedy k výběru reprezentačního kouče. Kdo by ho měl vybírat?
„Pokud by zvítězila varianta, že je manažer sportovního úseku zároveň trenérem A–týmu, už by nebylo koho vybírat. A pokud by byly tyto role oddělené, tak by ho samozřejmě vybral manažer sportovního úseku. Ve spolupráci s technickou komisí a trenérskou unií. Pak by nastal tradiční schvalovací proces ve výkonném výboru. Na něm by mohly padat protinávrhy. Ale ne, aby to byl handl typu: Vezměte pro áčko trenéra z Čech a pro jednadvacítku z Moravy a pak se to zase obrátí.“
Vidíte v českém fotbalovém prostředí vhodné adepty pro šéfa sportovního úseku, respektive reprezentačního trenéra?
„Není jednoduché najít spoustu výborných odborníků, ale jsou. Konkrétní ale nebudu. Mohl bych na někoho zapomenout.“
Populární se stává i nápad poohlédnout se po novém veliteli reprezentace v zahraničí. Jak se vám zamlouvá?
„Nemyslím si, že by naše trenérská škola na tom byla špatně. Že by nás měl někdo přijít zachránit. Na druhou stranu, kdyby přišel ze zahraničí špičkový odborník, který by s sebou přinesl do českého fotbalu nové prvky, nové myšlení, byl bych taky pro. Nespojoval bych to národností. Ale představte si, že by do současného stavu přišel zahraniční odborník.“
Třeba Mourinho.
„Třeba. A řekl by: Pánové, já chci takového a takového asistenta. No a vzápětí by se dozvěděl: Dobrá, ale on vám bude k dispozici jen na tři dny, protože zároveň pracuje ve Spartě. Kdepak, pokud nebude systém, příchod zahraničního kouče by mohl všechno zamotat ještě více.“
Naznačil jste model, jak by měl český fotbal na úrovni reprezentace fungovat. Jak je možné, že v českém fotbale ještě nezakotvil? Vždyť ve fotbalově civilizovaných zemích už je dávno a dávno pevně zakotvený.
„Je to přežitek bývalé společnosti. Vždycky to nějak fungovalo. A ne zase tak špatně, protože se můžeme pořád ohánět úspěchy. Áčko třikrát v řadě postoupilo na velkou akci. To vše je plus, protože přes úspěchy tečou do fotbalu peníze. Ale má to i svá proti. Není důvod něco měnit, protože pacient ještě neumírá. Pacient je nemocný, tak mu dáme nějaký acylpyrin a jedeme dál.“
Myslíte si, že český fotbal v sobě najde sílu, aby to změnil?
„Ve společnosti, s kterou se potkávám, převažuje názor, který jsem nastínil. Ale mám dost známých i mezi funkcionáři a ti nevědí, o čem je řeč. Bojí se změny a nechápou. Je to normální, protože žijí v jiném prostředí a nejsou odborníky.“
Zvenčí situace vypadá neprůstřelně. Tedy tak, že se nastanou jen menší kosmetické změny ve stylu, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Jako když Vlastimil Košťál rezignoval na funkci manažera reprezentace a dál ji de facto řídí. Jak na to nahlížíte vy?
„Systém se měnit nebude. Nevidím vlivné osoby, které by to viděly podobným způsobem, jak jsem naznačil. Nemyslím si, že by to s českým fotbalem mysleli špatně. Jen dělají to, co dělat neumí. A tak udělají všechno proto, aby se našla jen nějaká vhodná tvář. Změnu systému nepředpokládám vůbec. Kdybych se mýlil, mile by mě to zaskočilo.“
Takže budeme dál bojovat o tváře a nikoli o systém.
„Ano. Udělají se dvě skupinky uchazečů. Jedna to bude chtít dělat za každou cenu, protože si myslí, že jak to funguje dneska, tak je to dobře. A druhá skupina, která na to hledí stejným úhlem jako já, o to mít zájem nebude.“
Snažíte se jako generální manažer Baníku Ostrava to změnit?
„Samozřejmě. Na posledním Ligovém shromáždění jsme za náš klub řekli: My chceme systém. Ale když přišlo na stůl, že by se mělo jednat o nějakém systému, tak to bylo okamžitě smeteno. Bylo řečeno: Chceme pouze jména.“
Co jste řekli za Baník?
„Lavička.“



















