Na podzim tanec na dvou svatbách zvládl, a tak by ve své trenérské dvojroli Miroslav Koubek rád pokračoval. Se Slavií přezimuje mimo sestupové příčky a reprezentační devatenáctku dokonce bravurně provedl úskalím první kvalifikační skupiny. V té druhé jeho tým čekají Itálie, Švédsko a domácí Bulharsko.
Pokud se fanoušci Slavie utěšovali prozatímním prvenstvím týmů U-21 a U-19 v juniorské, respektive dorostenecké lize, kouč ligového A-mužstva je pořádně zchladil.
„To jsou jen čajíčkové ligy,“ mávnul nad oběma soutěžemi Miroslav Koubek rukou - a svým výrokem pro deník Sport vzbudil velký rozruch.
Jak jste to vlastně s těmi čajíčkovými ligami myslel?
„Myslel jsem to tak, že tyto soutěže nepřipraví hráče - pokud nejde o nějaký supertalent - k tomu, aby okamžitě naskočili do ligového týmu. Juniorská a dorostenecká liga nemají parametry náročnosti nejvyšší soutěže, ten skok je prostě příliš velký. Hraje se v nich v nízkém tempu, v malé agresivitě, juniorská liga se navíc hraje dobrodružně, naivně, nesystémově, protože v ní nehrozí sestup. Ale za to ti kluci nemůžou.“
Takže jsou juniorská a dorostenecká liga k ničemu?
„To neříkám. Trenéra reprezentační devatenáctky dělám půl roku, takže nechci dělat chytrého, ale dostal jsem se shodou okolností do konfrontace s dobrými soupeři typu Belgie či Španělska - a to je úplně jiný svět. Ti nejlepší nepotřebují juniorskou ligu, ta slouží jen proto, aby se zachránila masa hráčů pro výkonnostní fotbal. Ti nejlepší potřebují jít do áčka nebo na hostování do druhé ligy.“
Váš výrok o čajíčkových ligách vzbudil velký ohlas. Překvapilo vás to?
„Mně nikdo nevolal, já jsem žádný ohlas nezaznamenal. Ono to nějaký ohlas mělo?“
Mělo, třeba i mezi mladými hráči Slavie, pro které byl váš výrok značně demotivující. Pochopili to tak, že pod vámi nemají šanci.
„No tak to je velká chyba, protože v tom rozhovoru zaznělo i doplňující vysvětlení, že ti kluci musejí do války, dostat se do seniorského fotbalu třeba formou hostování. Hráči v reprezentační devatenáctce teď na podzim po zápase ve Španělsku v nadsázce říkali, že končí s fotbalem, takový to byl rozdíl. A já jim odpověděl: To je tím, že hrajete čajíčkovou ligu! Je to záležitost tréninkového procesu. Přitom všichni máme moderní poznatky, jak se to má dělat, takže to má dvě vysvětlení. Buď se to u nás tak nedělá, nebo máme málo talentovanou populaci, ale tomu nechci věřit.“
Lidem přijde zvláštní i to, že takto kritický názor zazněl zrovna od trenéra reprezentační devatenáctky.
„Ale to je právě proto, že trenér to vidí díky faktu, že dostal možnost zahraniční konfrontace! Já si kolegů v klubech vážím, ale celkově je to tak, že se naše výsledky i pohled na naši hru při konfrontaci se světem zhoršily. A z jakých soutěží a z jakého tréninkového procesu ti hráči vycházejí? Tam je přece odpověď. Pokud jde o Slavii, nemusejí se fandové obávat, já jsem naopak ten, který hráčům šanci dá. Ale pokud vidím, že na to ještě nemá, budu ho hnát rychle na hostování do druhé ligy, aby se utužil a zadaptoval na mužský fotbal. Kluci jsou na tom všichni velmi dobře technicky, ale zjišťuju, že jim chybí odolnost v soubojové složce, agresivita i výdrž v tempu. Přece není možné, abych nutil hrát mladé hráče ve vyšším tempu, to už musí mít pod kůží!“
Čím vás práce u reprezentace U-19 zlákala?
„Když jsem skončil v Boleslavi, ani jsem už nepočítal s tím, že ještě budu trénovat. Když přišla nabídka od svazu vést devatenáctku, byla pro mě potěšitelná a překvapující. Cítím se velice mlád, ale říkal jsem si, že by to na stará kolena mohla být dobrá výzva.“ (směje se)
Splnilo to vaše očekávání?
„Stoprocentně, ta práce mě doteďka nesmírně baví. Musel jsem si udělat přehled o hráčích, chodil jsem na fotbaly od pátku do pondělka, zhlédnul jsem desítky zápasů. Je to velice zajímavá a podnětná práce.“
První fázi kvalifikace jste na domácí půdě zvládli s nečekanou lehkostí. Čekal jste to?
„Mužstvo jsme hodně změnili. Vybrali jsme hráče, kteří jsou schopní rychlejšího a dynamičtějšího přechodu do útočné fáze. Z loňské osmnáctky pana Csaplára tam zůstali jen tři hráči - Prosek, Holzer a Matoušek, takže pro ostatní to byla velká výzva, chtěli něco dokázat, vážili si toho. I na to jsem vsadil. Odehráli jsme to velice dobře nejen výsledkově, ale potěšilo mě, že i herně, mělo to hlavu a patu. Chorvatsko je fotbalová země a my jsme je doslova přejeli. Bylo to náročné a moderní, na tom se dá stavět.“
Můžete tedy třeba zopakovat stříbrné medaile, které získala devatenáctka v roce 2011 pod vedením Jaroslava Hřebíka?
„To je těžké, zase u toho nejsem tak dlouho, abych měl perfektní srovnání. Ten tým určitě je schopen překvapit a udělat výsledek. Nicméně v další fázi náš čeká Itálie, která sice postoupila až z třetího místa, ale jasný favorit. Jen připomínám, že v lednu porazila naši osmnáctku na Granatkinově memoriálu 5:0. Ten zápas jsem viděl a bylo to kočka-myš, bude to obrovský balvan. A k tomu Švédsko a domácí Bulharsko, takže to je skupina velice obtížná a náročná. Ale pojedeme tam s tím, že se pokusíme postoupit. Tohle mužstvo ani jinak nepřemýšlí.“
